Z ohlasů po představení: Minimálně měsíc se po Praze nebude mluvit o ničem jiném než o boršické svajbě

Ve středu se v Praze představili folkloristé ze Slovácka, aby pod režijním debutem Vlastimila Ondry v Národním divadle, v programu zakomponovaném do prostředí moravské svatby, předali ocenění pro nejlepší firmy České republiky za rok 2008 vyhlašované společností Czech TOP 100. Z naší domoviny vyrazily dva autobusy, které vezly kromě vykrmených hus a bramborového salátu snad vše, co na takové svajbě najdete. Koláčky, slivovici, víno, kroje, koštýř, pohárky, lidovou písničku, náš dialekt, dobrou náladu, spoustu děcek ze všech kroužků, co Vlastimil Ondra vede, kterých bylo neustále plno, jejich maminky, DH Boršičanku, CM Mladí Burčáci, ženský sboreček Nivničky a mužský sbor Boršičané, který se nebál muzicírovat i na Karlově mostě nebo pod Staroměstským orlojem.
V sedm hodin večer už naostro přivítal nabité hlediště moderátor Václav Postránecký a se slovy „Jeviště národního divadla patří vám! předal necelé stovce účinkujících z Uherskobrodska pomyslnou taktovku, která provedla bez zastávky zúčastněné celým večerem. A to doslova až do noci, kdy loučení nebralo konce. Jemný úvodní obraz odprošování nevěsty podbarvený zpěvem žen z Nivničky vehnal mnohým, jak po pořadu přiznali, do očí i slzy. Pak se rozezpívaly dětičky z Malučké nivničky a po nich nastoupili nejlepší zpěváčci z Nivnice a Bánova, osmi až desetiletí kluci. Za jejich zpěvu se strhly nebývalé ovace po každém sólovém výstupu. Společný pompézní nástup tolika krojovaných všechny zaskočil. Verbuňkové sólo si při své muzice střihl Jakub Tomala. A pořad gradoval dál.
Po vyhlášení a předání ocenění si všichni mohli na rautu, jak jinak než v duchu svatební hostiny, pochutnávat nejen na vínu z produkce boršického vinařství Víno Zlomek&Vávra, ale také na lahodných slováckých specialitách z hradišťského Inpostu. Opět zněla hudba, zpěv. Došlo i na tanec na střeše divadla a mezi ty, kteří se nebránili nikterak projevit svou chválu, se přidal třeba i Felix Slováček. Za starost s krojovým vybavením svatebčanů je třeba poděkovat paní Aleně Hrabalové.
Když jsme se všichni v pořádku a ve zdraví po náročném dni vrátili za kuropění domů a šel jsem zahradou, opět mě provázela kapela. Nebylo to zvonění ani MP3 daná do uší, ale kapela ze spektra ptačí říše, které to také šlo. Jen už jsem bohužel neslyšel ten dlouhý a nadšený aplaus, kterým účinkující vyprovázeli krojované z jeviště. (více www.borsicane.cz)

Jak to vše začalo
Dostat se na začátek nitky, která vedla až k samotnému společnému vystoupení všech sborů a složek na jevišti Národního divadla, by bylo možná zajímavé, ale příliš dlouhé. „Vše je založeno na mém dlouhodobém přátelství s Antonínem Fischerem, a k tomu se přidal prezident společnosti Czech TOP 100 Jan Struž, který nás požádal, abychom popřemýšleli, jestli se nechceme nějak podílet na tomto projektu. Pražských umělců už bylo dost, slovo dalo slovo, a tak jsem mu nabídl radikální změnu celého jubilejního 15. ročníku. Že nebudeme jen nějaké křoví, ale že to zakomponujeme do scenérie naší moravské svatby, v kostce popsal Bohumil Vávra, starosta obce Boršice u Blatnice, cestu na prkna ND. Velkou roli sehrálo také nadšení chlapů z vinařství Víno Zlomek&Vávra, kteří celou organizaci vzali na svá bedra.
Rady zkušených
Václav Postránecký přinesl cenné rady, jak se na jevišti pohybovat a jisté zákonitosti komunikace, aby si všichni správně rozuměli. „Moderování není moje běžná parketa, i když jsem dělal tři roky Zlatíčka. Vždycky je to jiné a vlastně bych to vůbec neměl vnímat. Že jsou rozverní, to mi nevadí, dle moderátorských zásad si vytvořím tzv. kruh samoty a tím se obrním proti všemu, co se může dít. Nemůžu se děním nechat příliš unášet, to by nešlo, prozradil Postránecký při generální zkoušce. A někdy to vypadalo, že zkoušku sleduje s úžasem a očekáváním, jak to všechno jen dopadne.
Podařilo sa
Režie se ujal Vlastimi Ondra, který k tomuto pořadu napsal a nakreslil scénář, který chválili i lidé z Národního divadla. „I když šlo o setkání největších ekonomických subjektů naší země, rozhodli jsme se, že co nejcitlivěji a nejpravdivěji vysvětlíme a vyjádříme význam a nesmírnou hloubku několika svatebních rituálů, které jsme si pro tuto příležitost vybrali. Nešli jsme po efektu za každou cenu. Nechtěli jsme se sami před sebou stydět. O to víc, že šlo o naše Národní divadlo, kam jsme přišli s naší lidovou kulturou! sdělil skromně svůj pocit z celé akce Ondra.