Na Slovácku si dovedu představit dovolenou

Na Slovácku  si dovedu představit dovolenou
Foto: archiv  /  Uherské Hradiště na mě působí velice příjemně.
Uherské Hradiště Společnost 22 / 11 / 2022

V minulých dnech navštívil Uherské Hradiště kandidát na prezidenta České republiky, armádní generál ve výslužbě Petr Pavel. Při té příležitosti poskytl DOBRÉMU DNI exkluzivní rozhovor.

Pane generále, jaký je váš vztah k Moravě a ke Slovácku?

Mám tady řadu kamarádů a moc rád sem jezdím. Protože je to tak daleko od míst, která navštěvuju často, vždycky mi to tady připadá nové. Slovácko, Valašsko a Beskydy jsou má oblíbená místa, když si chci vyčistit hlavu, odpočinout a projet se na motorce.

Není to tedy vaše první návštěva Uherského Hradiště?

Není. Většinou jsem tady ale byl jen krátce, takže jsem neměl možnost si ho projít. A když jsem teď viděl, jak je krásně spravené Masarykovo náměstí, i to druhé, Mariánské, přes které jsme šli, tak na mě vaše město působí velice příjemně.

Co víte o Uherském Hradišti? Co ve vás evokuje?

Víno, slivovice, folklor, Slovácké divadlo, 1.FC Slovácko, Letní filmová škola a velká pohoda.

Dovedete si představit strávit na Slovácku dovolenou?

Určitě. Když jsme sem právě dnes jeli v tom krásném počasí, říkal jsem našemu řidiči, že bych si dovedl představit na týden sem odjet, každý den si udělat túru na motorce, na kole nebo pěšky. Večer si dát dobré vínečko, popovídat s lidma. Tady si představuju takovou krásnou klidnou oddechovou dovolenou. Vůbec bych nemusel jezdit do ciziny.

Když už jste to nakousl – pivo, víno nebo slivovice?

Všechno. Ale ne naráz (smích). Nejsem vyhraněný pivař nebo vinař, vždycky záleží na situaci. Rád si dám pivo, v poslední době ochutnávám piva z malých pivovarů, většinou speciály. A nepotřebuju toho mít litr, stačí mi třetinka nebo dvě, hlavně když je dobré. Stejně tak s vínem. Když si večer sednu, dám si skleničku bílého nebo červeného. A jindy zase, když člověk v podzimních plískanicích přijde domů zkřehlý, tak se slivovice hodí taky. (smích)

V Hradišti rezonuje i fotbal. Jste jeho fanoušek?

Vím, že před několika dny hrál v Hradišti Kolín, ale já fotbal moc nesleduju, protože mi za prvé vadí ta obrovská komercionalizace a navíc mě iritují fotbalové panenky, které se chovají jako primadony. Když se dívám na sport, líbí se mi takové to gladiátorství. Když sportovec utrpí pád nebo zranění, imponuje mi, když dokáže bolest překonat a jít dál. U ragby nebo motokrosu se ti kluci kolikrát tak natlučou, ale vyskočí a přestože kulhají, jedou dál. Což u fotbalistů zrovna není.

Při své návštěvě Hradiště jste navštívil i zákulisí Slováckého divadla. Co vy a divadelní umění?

Chodím do divadla rád, i když na to není moc času. Naposledy jsem byl v Divadle Járy Cimrmana nebo na inscenaci s Evou Holubovou a Bohoušem Kleplem. V divadle přijdu na jiné myšlenky, pobavím se, případně zamyslím.

Slovácké divadlo má na repertoáru soudní inscenaci Teror. Ta pojednává o vojenském pilotovi, který neuposlechl rozkaz a sestřelil letadlo se 164 civilisty na palubě, aby jej atentátníci nemohli namířit na stadion, kde se nacházelo 70 tisíc lidí. Dovedete se jako voják do takové situace vcítit?

Nad podobnou situací jsem přemýšlel mnohokrát, protože jsem se snažil vcítit nejenom do role pilota, ale i do role toho, kdo ten rozkaz vydává. Po útoku na Dvojčata v New Yorku téměř všechny armády NATO přijímaly opatření pro případnou podobnou situaci, takže i my s našimi hotovostními piloty procvičujeme stejné scénáře. Máme k tomu dokonce i nahranou celou sekvenci a byl jsem osobně u toho, když jsme do takového scénáře zacvičovali ministra Stropnického. A musím říct, že v té nejhorší fázi od toho v podstatě utekl. Když si představil tu odpovědnost a že má rozhodnout, jestli sestřelit nebo nesestřelit a čelit pak důsledkům, tak tu sekvenci přerušil a řekl, že nic takového dělat nebude. A delegoval tu pravomoc, která patří ze zákona jen jemu, na někoho jiného. Je to mimořádně složitá situace a rozhodnutí je výsledkem i obrovského tlaku, který je jeho součástí. Musí to být strašně těžké rozhodnutí.

V Teroru o vině či nevině rozhodují diváci. Na kterou stranu byste se přiklonil?

Vrátím se k našemu scénáři. Ta situace vás vede. Šéf směny, který ji sleduje, vám říká, že letadlo stále drží kurz například na jadernou elektrárnu. Že vzdálenost se zkracuje. A do toho se vám i odpočítává čas a on vám řekne: „Minuta do rozhodnutí. Třicet sekund do rozhodnutí. Pane ministře, potřebuji rozhodnutí. Kurz se nezmění, teď už i kdyby vypnul motory, stejně tam dopadne.“ A tím ho žene. V takovém případě, když člověk vidí, že ten letoun opravdu směřuje na cíl a při dopadu by mohl napáchat mnohem větší ztráty, než je počet lidí na palubě, dovedu si představit to rozhodnutí – ano. Ale nedokážu si už představit, jak potom takový čin posuzovat nejen právně, ale i morálně. Myslím, že například ten pilot by si to chtě nechtě nesl po zbytek života.

Dovedete si představit, že se do tak morálně a eticky složitých rozhodnutí dostane i prezident? Do situací, kdy vlastně žádné rozhodnutí není správné?

Dovedu. Mnohdy to je tak, že nemáte k dispozici dobré řešení, ale pouze různou úroveň špatných a musíte vybrat to nejméně špatné. Ale to je vlastně celý princip krizového managementu, se kterým se potýkají nejenom vojáci nebo politici v klíčových funkcích, ale například i lékaři. Když lékař řeší situaci, kde je víc raněných a dělá se takzvaná triáž (třídění pacientů – pozn. red.), je v podstatě taky v roli soudce. A rozhoduje se podle naprosto pragmatických kritérií, kdy zvažuje, kdo má větší šanci na přežití. Podobně těžká musí být rozhodnutí, která člověk dělá buď před zahájením války, jako třeba prezident Beneš, nebo ve válce, jako třeba Winston Churchill.

Co konkrétně?

Bombardování města Coventry. Churchill měl informace, že Coventry bude bombardováno, ale protože nechtěl prozradit, že mají šifrovací stroj Enigma a že rozluštili kód, s výhledem na další průběh války nechal Coventry bombardovat. Centrum města bylo zničeno, stálo to několik tisíc životů. Ale on věděl, že prozrazením Enigmy by ty ztráty poté byly mnohonásobně vyšší. Takové rozhodnutí je strašně těžké a žít s tím dál asi není jednoduché.

Jste připravený v pozici prezidenta dělat podobně těžká rozhodnutí?

Kdybych na to nebyl připraven, tak bych do toho nešel. Člověk musí být připraven, že takové rozhodnutí může přijít, a musí být schopen si ho obhájit nejen sám před sebou, ale hlavně před lidmi. Protože pro ně to rozhodnutí bude dělat.

Petr Pavel

Armádní generál Armády České republiky ve výslužbě

Narodil se v roce 1961 v Plané u Mariánských Lázní. Je ženatý a z prvního manželství má dvě děti. V letech 2012-2015 byl náčelníkem generálního štábu AČR. V letech 2015-2018 zastával funkci předsedy vojenského výboru NATO a stal se tak prvním zástupcem zemí bývalé Varšavské smlouvy, který nastoupil do nejvyšší vojenské funkce Severoatlantické aliance. V září oznámil kandidaturu na prezidenta České republiky.

autor: Josef Kubáník

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace