Nechat se unášet větrem je vzrušující a kouzelné, říká Libor Staňa

Paprsky slunka nenápadně prokousávají mlhavé ráno. Nasedáme do proutěného koše největšího horkovzdušného balonu u nás s obavami i nedočkavostí. Odlétáme. Koš pomalu stoupá k nebi a z mávajících lidí na louce se stávají špendlíkové hlavičky. Všichni na palubě věří kapitánům vzdušné plavby pilotu Liboru Staňovi a otci největšího balonu v Čechách a na Slovensku Radimu Poláčkovi, výkonnému řediteli firmy, která balon vyrobila. Oba nás vzdušnou plavbou nad Chřiby doprovázeli. Za hodinu jsme uletěli 11 kilometrů nad buchlovickými a osvětimanskými lesy. Vzduchoplavbu doplňovaly dva menší balony, které nad první plavbou velkého obra držely ochrannou a fotografickou službu.
„Po vojně jsem nastoupil do Aerotechniku, kde jsem se dostal k balonům. Létání ve vzduchu mě chytilo natolik, že jsem se o balony začal zajímat i ve volném čase, udělal si pilotní průkaz,“ vypráví Libor Staňa, který se po ukončení balonové výroby ve firmě, kde pracoval, stal soukromým balonářem.
„Balony se tedy staly mou vášní i obživou,“ přiznává Staňa. V jeho počinech při něm vždycky stála parta dobrých kamarádů a později i manželka, která mu fandí. „Věděla, že si bere balonáře, proto mě maximálně podporuje,“ dodává balonový král našeho regionu, který létání ve vzduchu propadl.
„Let horkovzdušným balonem je pro mě nesmírně vzrušující a kouzelný pocit - nechat se unášet větrem s obrovskou bublinou,“ vyznává se pilot Staňa.
Balonové létání je na vzestupu. Celosvětovým trendem jsou velké balony, ke kterým patří i modrý balon pro dvanáct pasažérů, který byl pokřtěn ve středu. Je to největší balon v postkomunistických zemích. Nejbližší takový obr poletuje v Rakousku, okolo Grazu. „Je to komfortnější a pohodlnější, letět ve velkém koši,“ dodává Staňa, jehož snem je uspořádat malou balonovou fiestu. Inspirací mu byla ta v Novém Mexiku, kde v jeden okamžik k nebi vzlétne na sedm set padesát pestrobarevných balonových bublin.