Najednou mám křídla

Najednou mám křídla
Foto: pas  /  Pavlíček v tranzu.
Kunovice Společnost 05 / 12 / 2011

Michal Pavlíček: Vytvořit si originalitu je úplně nejdůležitější

Uznávaný a obdivovaný kytarový mág Michal Pavlíček, který je srdcem i autorstvím propojen s kapelami Pražský výběr, Stromboli, Precedens, B.S.P, skladatel rockových opusů, stejně jako melodicky silných působivých balad a symfonické hudby k baletům, filmům i muzikálům...
Proslavil jej vlastní rukopis, rozšiřuje svůj talent a pokračuje ve své kariéře rockového hudebníka. V kunovické sportovní hale zahrál v rámci Rock Star Night a pohladil tak duše všech hudebních fajnšmekrů. Notně mu k tomu pomohli famózní bubeník Miloš Meier a charizmatický basák Martin Ivan, kteří společně s kapelníkem dokázali během hodiny naprosto uchvátit publikum. Připomněli Pražský výběr a Stromboli, představili nové pecky z posledního trojalba Srdcová záležitost. Před koncertem si našel chvíli k exkluzivnímu rozhovoru pro čtenáře DOBRÉHO DNE. V klidu si v šatně brnkal na kytaru a bez zaváhání chrlil moudra, která vypovídají o jeho lidství, inteligenci a zkušenostech.  
Legendy, jako je Hladík a Mišík, stále brázdí koncertní pódia a jsou o desetiletí starší. Vy jste někde prohlásil, že jste už na to harcování po koncertech starý... Co vás přimělo udělat dnes výjimku?
Řekl jsem to, když jsme hrávali hodně koncertů měsíčně a do toho jsem skládal symfonickou hudbu k filmům a baletu, rockovou k muzikálům atd.  Bylo toho moc. Bez koncertního tranzu a živého kontaktu s lidmi být nemůžu, ale frekvence dvou až tří za měsíc mně bohatě stačí. Na Kunovicích se mi líbil záměr, proto jsme bez váhání kývli.
Těšil jste se na setkání se starými bardy?
To víte, že jo. (smích) Nechodíme spolu sice na pivo, ale víme o sobě a respektujeme se. Sem tam se potkáme na jednom pódiu. Nedávno jsme se všichni tři sešli při křtu DVD Luboše Andršta a zahráli jsme si poprvé dohromady - Vláďa, Radim a já - a bylo to dojemné a skvělé.
Prozraďte něco o svých spoluhráčích Milošovi Meierovi, Martinu Ivanovi a Radku-Josefu Škarohlídovi. Jak jste se dali dohromady?
Miloše Meiera jsem poznal před šesti lety během konkurzu na bubeníka do B.S.P. Pro mě to byl jednoznačně favorit. Bylo mu jednadvacet a už tehdy jsem cítil, že je to velká rodící se bubenická hvězda. V současnosti je pro mě jedním z nejlepších bubeníků u nás. Navíc je skvělý člověk, sympaťour, věří muzice, nemá žádné móresy, co mívají mladí kluci, když jsou ve věku, kdy oni boří svět.
Maťu Ivana jsem poznal v B.S.P, pak hrál na Kloboučku, sledoval jsem ho s Krucipüskem. Je taky v pohodě, má svůj tón, svoji syrovost a osobitost. Oba jsou univerzální, umí zahrát jak bigbít, tak jazz. Vzájemně se skvěle doplňujeme. Je to rytmika, na kterou jsem si hodně zvykl a která mne vždy nakopne a dostane do transu.
Jsem s nimi rád. Nemám pocit, že by mezi námi byl generační rozdíl, že by je to nebavilo, nebo že by měli pocit, že hrají s taťkou. Beru je jako rovnocenné partnery.
Kde nacházíte nejvíc inspirace?
To přichází samo. Musím se oprostit od všech problémů, nechám se něčím unést - třeba paprsky hvězd, a pak je na světě další melodie. Mám to schované někde v podvědomí.  
Skládáte spíš ve stresu, nebo potřebujete pohodu?
Nezažil jsem moc práce bez stresu. Je to pro mě spíš pozitivní živná půda, adrenalinová smršť, ve které se rodí nápady. Abych řekl pravdu, nezažil jsem, aby mě popadla múza, když jsem po vepřu-knedlu-zelu rozvalený na gaučíčku. (smích)
Našel jste vlastní kytarový rukopis - co můžete poradit kytaristům, pro které jste vzorem a rádi by vyrazili ve vašich stopách?
To kdybych věděl, jak poradit... (smích) Talent musí uzrát a člověk se pak musí nějak odpojit. S kouskem štěstí to většinou přijde samo. Důležité je nenechat se hodně inspirovat a vydat se vlastní cestou. Vytvářet si vlastní rukopis a najít sám sebe, když jsme zaplavení médii a v době obrovské konjukturizace muzik, je čím dál těžší. Mladí se můžou pod vlivem toho všeho stát plagiáty nejrůznějších kytarových hvězd, ale nenajdou sami sebe, což je skrytý problém dnešní doby. Vytvořit si originalitu je úplně nejdůležitější.   
Máte svou kytarovou lásku?
Každá má něco do sebe, svoje kouzlo, každá vás inspiruje k jinému hraní... Mám prostě  harém kytarových milenek. Ale pozor! Jsem svému harému věrný - nejsem zastáncem kytarového mnohoženství. (smích)  
A co synek Matyáš? Má po vás vlohy?
S třetím synem - naším sladkým Matyáškem (4,5) - jsem opravdu omládl. Je to můj elixír života a štěstí, které mě kromě čtyř vnuků potkalo. Jsem dědek a zároveň táta a je to krásný. S Matyášem mi najednou narostla křídla.
Vnímá nějak, že je jeho táta jedním z nejlepších kytarových mágů široko daleko?
Myslím, že kytaru vnímá velmi intenzivně. Už když byl v mámině bříšku, pořád slyšel kytary. Je to pro něj rajská hudba. Chodí s námi na zkoušky - ve dvou letech snad stokrát sledoval z DVD náš koncert a hrál do toho na malou kytarku. Tak jak si jiné děti hrají s vláčky, pro Matyáše je přirozené sedět s tátou a brnkat na kytaru.
Začal advent. Jak se slaví Vánoce u Pavlíčků?
Úplně normálně, tak jako všude jinde. Vánoce s Matyášem jsou opravdu kouzelné, tak se i letos moc těším. Nemáme sice žádné speciální rituály, ale všichni se i s dětmi a vnoučaty sejdeme a užíváme si společné chvíle.
Máte Ježíška, nebo jste se přeorientovali jako mnozí na Santa Clause?     
Samozřejmě že k nám chodí Ježíšek.

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace