Kulturní člověk je součástí kultivované společnosti a budoucnosti celého lidstva. Antonín Mach

Téměř dvacet let stál v čele Klubu kultury v Uherském Hradišti. Byl u stovek koncertů, výstav, festivalů i tichých večerů, kdy zůstávalo město ponořené do světla reflektorů a šumu potlesku. 
Jak se na své působení dívá s odstupem? Co považuje za největší přínos – a kam povedou jeho další kroky? O tom všem jsme si povídali s malířem, bohémem, gurmánem a do minulého týdne i ředitelem Klubu kultury Antonínem Machem, který tuto instituci popsal jako strom s pevnými kořeny, který ve své rozvětvené koruně poskytuje lahodné ovoce každému, kdo si o ně řekne.

Odchod z ředitelského křesla Klub kultury po téměř dvaceti letech je jistě silným momentem. Jaké emoce ve vás tato změna vyvolala – spíše ztrátu, úlevu, nebo otevření nové kapitoly?

Všechny. Rozhodně tím nejkrásnějším pocitem je, že jsem měl možnost pracovat pro krásné město, jakým je Uherské Hradiště. S „báječnými lidmi pro báječné lidi“. To je asi ten nejsilnější moment, pro který jsem to celou dobu dělal. A dělal s nadšením. Pro to jsem žil a dýchal. 
Myslím si, že tato doba je nějakým způsobem vtisknuta do našeho města. Pracoval jsem s úžasným kolektivem, který funguje dodneška jako jemně namazaný hodinový strojek, který se dokáže roztikat k obrovským a úctyhodným výkonům. Stačí vzpomenout na slavnosti vína… 
Ale nejsou jen slavnosti vína, to je každodenní práce, protože organizace produkuje téměř dvě až tři akce denně, 365 dní v roce. Pro celé spektrum obyvatel tohoto města. Je to řádná porce. Ale tou největší odměnou jsou pro nás spokojení lidé. Proto Klub kultury existuje, proto je zřízen, a proto i my jsme tady. A to je asi to nejvíc, co máme.

Čím si potom vysvětlujete rozhodnutí rady města pro tak náhlou změnu vašeho křesla?

Na toto úplně odpověď nemám. Nemohu predikovat věci. Ne každý musel být spokojený. Lidé si rádi stěžují. Je to moderní. (smích) A možná se dostaly některé informace k radě města, které jsem neměl šanci ani třeba okomentovat. Všechno v tomto světě není jen černobílé. Pro někoho mohlo být třeba na slavnostech vína málo vína a pro někoho mohla být třeba Harafica moc moderní pojetí tradičního lidového folkloru a muziky. 
Opravdu, na toto odpověď nemám.

Berete tuto změnu jako kudlu do zad, nebo další z výzev?

Rozhodně výzvu. Sám sebe považuji za otevřeného a kreativního člověka. Celoživotně se pohybuji v kulturní oblasti a v kultuře. A samozřejmě pro město Uherské Hradiště, které je moje rodné město a moje srdcová záležitost, kulturu budu chtít pořád nějakým způsobem produkovat. Ať ve spojení s Klubem kultury, kde budu nějakou dobu koordinovat tradiční a páteřní akce organizace a možná dotahovat ještě nápady, které jsou na světě a jenom čekají na svou realizaci. Ale to už záleží na tom, jak bude Klub kultury fungovat pod novým vedením. Nové vedení je mladé a já mu budu přát jen to nejlepší, aby s Klubem kultury navázalo na těch předešlých devatenáct let.

Když se ohlédnete, jaký okamžik považujete za nejvíce symbolický pro to, čím se kultura v Uherském Hradišti stala?

Možná tím nejdůležitějším je okamžik v prvních letech, po mém nástupu v roce 2006. Kolem roku 2008 až 2010 se nám podařilo „sjednotit“ neziskový sektor. Uherské Hradiště je plné tvořivých a kreativních lidí, převážně z folklorních sdružení, kroužků, muzik, ale jsou tady i jiné žánry, na které se nesmí zapomínat, ať jsou to pěvecké sbory nebo další a další subjekty. Díky Klubu kultury, který je významnou spojnicí toho všeho, se podařilo navázat spolupráci a koordinovat jejich činnost a třeba jim dát střechu nad hlavou, aby mohly profesně růst. A to nemluvím o spolupráce se všemi školami, školkami, oběma ZUŠ. Se všemi máme pevné vazby, které umožňují díky jednotlivým institucím kulturu obrovským způsobem obohacovat a dělat naše město opravdu kulturním.

Je to velká kulturní síla našeho města. Kdyby každý byl výhradně sám na sebe, tak by to mohlo být sice hezké, ale vznikl by takový kulturní chaos. A díky naší organizaci, díky Klubu kultury, má kultura systém a řád. Není to samozřejmě jen o neziskovém sektoru, ale samozřejmě i o spolupráci mezi institucemi. To je hodně důležité, aby Uherské Hradiště bylo vždy místem pro kulturu, takovým, jakým je dnes.

Klub kultury je nejen institucí, ale i živým organismem města. Jak jste vyvažoval jeho uměleckou svobodu s institucionální odpovědností?

Vyvažoval, to je jednoznačné, v pozici jakéhosi štítu. A tento štít chránil to nejcennější, co máme – tvůrčí svobodu a tvůrčí kolektiv. Ten pracoval na tomto nejenom kulturním zázemí, ale na té celé kulturní infrastruktuře, která se samozřejmě dá potom rozdělit na nějaké dílčí segmenty. Když děláš velkou či malou akci, všechno chce plné nasazení a koordinaci. A kdybych nedělal štít pro ně a tuto organizaci, nebo by tento štít byl moc propustný, tak by se určitě ta práce nedařila tak, jak se daří. Kulturu opravdu děláme pro občany tohoto města. Musí samozřejmě splňovat všechny nároky, které pořádání kulturní akce má, ať jsou to bezpečnostní prvky, či věci, které dělají zázemí jak pro účinkující, tak pro návštěvníky. A to všechno dělá tým lidí, který jsem nějakým způsobem chránil, aby tuhle práci mohl dělat tak, jak dělá.

Co byste si přál, aby po vás v Klubu kultury zůstalo – nejen ve smyslu projektů, ale i atmosféry nebo hodnot?

Hodnota práce pro město a pro člověka tohoto města byla tou nejvyšší veličinou. Pořád byl nejdůležitější úsměv návštěvníků. A samozřejmě, když to zároveň jde i s úsměvem organizátorů, akce se podaří, je to takový zvláštní pocit. Trošičku i úleva, když je nějaká větší akce za námi, nebo třeba když se podaří vernisáž. Ohlasy vidíte v přímém přenosu, v kontaktu s lidmi. Je důležité, aby se radost z práce nevytratila a tou nejvyšší metou byl spokojený návštěvník.

Je potřebné zachovat i žánrovou pestrost a aspektem na všechny věkové kategorie. Citlivě analyzujeme, jak se proměňuje doba, protože tak se proměňuje i třeba vkus jednotlivých návštěvníků.
Nesnažíme se podbízet, protože Klub kultury má mimo jiné naučně vzdělávací funkci. To je mimo jiné i jeho tradiční úloha. Neměl by se vytratit cyklus jazzu, vážné hudby, … Byť to není populární žánr, na který by chodily stovky, tisíce lidí. Není to ani Klus, není to ani Kryštof.

Který z projektů, které jste probudil, založil, by měl přežít dál?

Myslím si, že hlavně akce s přesahem Uherského Hradiště, dokonce překračujícím hranice naší republiky. Když budeme mluvit o těch větších, například Tichá vína Reduta. Ale nemusí to být jenom větší akce typu slavností vína, ale třeba i Hradišťský plenér, který má dnes evropské parametry. Díky němu má město v majetku unikátní sbírku, která čítá více než 160 obrazů od umělců z celé Evropy.

Mám rád srpnové večery u Slovácké búdy. Základní ideou bylo nabídnout lidem to, co máme všichni rádi. Pohodu a vůni ohně, grilování, a k tomu si poslechnout country nebo folklor. Pod širým nebem ve Smetanových sadech. Vlastně to byla jedna z mých prvních akcí po nástupu na Klub kultury. Chtěl jsem otevřít Slováckou búdu lidem v Uherském Hradišti. Ta byla do té doby vnímána jako tajemný objekt, do kterého veřejnost málem nemohla nakouknout ani oknem. Dnes na srpnové večery chodí přes 300 spokojených lidí. A to jsou asi věci, na které by se nemělo zapomínat. Povedlo se, že se Klub kultury stal velkou respektovanou organizací v rámci České republiky mimo jiné i díky tomu, že nabízí kulturu pro všechny obyvatele v Uherském Hradišti a zároveň je kulturním centrem našeho kraje. Když tomu tak je, tak se naše radost, jako pořadatelů, násobí.

V dnešní době se často mluví o tlaku na ekonomickou efektivitu kultury. Jak jste obhajoval význam umění tam, kde se počítají čísla?

To je jednoduché. Princip založení příspěvkové organizace nebo základní fungování není za účelem zisku. Příspěvková organizace by neměla být agenturou, která dělá cíleně čistě pro svůj zisk. Taková organizace, kterou si založí každé solidní město, je od toho, aby uspokojovala kulturní potřeby svých obyvatel, bez aspektu a vidiny nějakého zisku. Takže pro nás není cíl vydělat peníze, naopak cílem je neprodělat nějakou velkou částku, umět skončit s krásnou nulou.

A díky tomu je vstupné na živé koncerty či na mnohé kulturní akci na velmi nízké úrovni. Víme, že když budeme dělat pohádku pro děti, tak nemůže napálit vstupné 800 korun, když by chtěla jít celá rodina, ale musí tam být cena, která se pohybuje do 200 korun. Musíme zaplatit interpreta, zasanovat si interní náklady, které jsou spojené s akcí, ale samozřejmě dát šanci šestičlenné rodině přijít na akci. To je to důležité. Tato filozofie je daná Klubu kultury do dnešních dnů.

Pokud byste měl nyní možnost kulturu ve městě znovu uchopit zvenčí – co byste udělal jinak?

Neudělal bych jinak nic. Tak, jak jsem se vyvíjel já a získával léty zkušenosti, tak se vyvíjela zároveň se mnou i ta společnost. Šli jsme nějakým způsobem společnou cestou. Měl jsem obrovské štěstí na lidi, se kterými jsem mohl sdílet tyto společné hodnoty. Ten tým lidí udělal ze mě ředitele a naopak. Je to vzájemně propojené a neoddělitelné.

Od minulého týdne již nejste ředitelem Klubu kultury, přesto v budově zůstáváte. Jaká teď bude náplň vaší práce?

Současné ředitelce, které přeji hodně štěstí v její práci, se budu snažit v těch začátcích cestu usnadnit, co to půjde. Práce v Klubu kultury není jenom o kultuře samotné.

Je to o velké zodpovědnosti, práci s lidmi, a hodně i o technických věcech, které jsou spojeny s péčí o svěřené nemovitosti. Klub kultury – to není jen Klub kultury a Reduta, ale i jezuitská kolej, Slovácká búda, kulturní zařízení v Mařaticích, Sadech, Véskách i Míkovicích.

Konkrétní spolupráce je o dohodě, že velké projekty, které si opravdu zaslouží tu nejvyšší prioritu a které by se měly zachovat i do budoucna, budu koordinovat a vést dál.

Jak jsem dříve řekl, jsem kreativní člověk, který potřebuje tvořit v kulturní oblasti, proto tato spolupráce může být nadále přínosná pro město. Samozřejmě, pokud paní ředitelka bude chtít a pokud mě práce bude nadále uspokojovat. Vždyť se nám jedná o to stejné.

Myslíte si, že se vám teď naskytne nějaký volný čas? Čemu ho hodláte věnovat?

Člověk potřebuje přetlak inspirativních nápadů nějak ventilovat. Někdy z toho může být malba, jindy báječný nápad pro organizaci. A třeba znovu pro lidi z Uherského Hradiště. To je zatím současná úvaha. Jak to bude v praxi, tak to ukáže ten další vývoj.

Kultura se skládá z tisíce a tisíce různých střípků, kterým se budu moci věnovat. Asi jinak a důkladněji. A z toho všeho můžou vyplavat další nápady, jak něco ještě vylepšit a jít víc naproti lidem.

Kterým lidem?

Všem lidem, co kulturu za dobu mého působení přijímali s radostí, protože to všechno jsme společně za ta léta v Uherském Hradiště vytvořili. To dělá z našeho města mimořádné místo. Takže ta zásluha není zdaleka jenom Klubu kultury, ale i všech jeho partnerů a návštěvníků. Všech, co milují kulturní nabídku Klubu kultury.

Rád bych poděkoval všem kolegům za celou tu dobu, že mně bylo velkou ctí s nimi spolupracovat a vytvářet opravdové hodnoty pro naše město, a i za to, že to se mnou vydrželi. Dál taky všem obchodním partnerům, přátelům a všem, kteří mají kultury v Uherském Hradišti rádi.