Slovácké slavností vína jsou na rozdíl od Znojemského nebo Mikulovského vinobraní postaveny na prezentaci krásy kroje, lidových písničky a řemesel. Přesto celých dvacet let stojí na základech spolupráce se Šermířskou a divadelní společností Memento mori z Uherského Ostrohu.

Při nultém ročníku její členové tvořili průvod, který korzoval pouze po Masarykově náměstí. I když následující roky slavnostní průvod ovládli krojovaní, členové Memento mori zůstali vždy v čele.
Libor Zajíček z Ostrohu, Jaromír Macek z Ratíškovic a dnes Michael Munclinger z Hodonína, to jsou jména Bakchusů, kteří v dobových kostýmech se symbolem slavností upleteným z polešovických hroznů a dubovým sudem na povoze zdobeném šlahouny vinné révy vedli masu folkloristů z Vinohradské ulice do centra města. Také Bakchův nezbytný dívčí doprovod - hanlivě nazývaný jako "vinné mušky" - má na starosti dvacet let Soňa Kölblová z Uherského Ostrohu, tanečnice, folklóristka a kmenová členka Memento mori.

Šermířská a divadelní společnosti se postupně zabydlela na Mariánském náměstí, kde patnáct let vracela návštěvníky slavností do období středověku. I když brnění je odolnější nežli kroj, programové úpravy vytlačily její aktivity pro děti do prostor bastionu a Smetanových sadů.

"V počátcích slavností jsme šermovali na pěti scénách po celém městě. Běhali jsme po Hradišti jako urvaní z plakátu," vzpomíná Pavel Jurčeka, vedoucí Memento mori, na období, kdy členové jeho šermířské a divadelní společnosti během soboty vystupovali na scéně u jatek, Masarykově a Mariánském náměstí, před františkánským klášterem a v bastionu. "Dělali jsme i patnáct vystoupení denně," dodává.

Poslední opravdu velké zapojení společnosti na slavnostech vína bylo před šesti lety, při výročí založení královského města. Šermíři nesli letopočet, ztvárnili  družinu Přemysla Otakara, a také intenzita soubojů po městě byla vyšší.

Dnes zajišťují členové Memento mori nedělní program ve Smetanových sadech.

Proto během historického odpoledne na Slováckých slavnostech vína jste si včera mohli zastřílet z luku, povozit se na dobovém dřevěném kolotoči, obdivovat vystoupení kejklířů, žongléřů, šermířů a sokolníků. Tradičně největším lákadlem byla výstava dobových zbraní a dílna mistra kata. K ochutnání byl kotlíkový guláš a báleše z plotny. "Učitel, hrnčíř a nadaný výtvarník Josef Benedík, vnuk Joži Uprky, s námi jezdí také dvacet let," uzavřel naše povídání Pavel Jurčeka při pohledu na děti u hrnčířského kruhu.