Senátor a dlouholetý starosta Starého Města Josef Bazala (KDU-ČSL) patří k těm, kteří se nevozí na novinových titulcích jen proto, aby byli „vidět“. Když ale v posledních dnech sledoval ostrý střet mezi prezidentem Petrem Pavlem a Motoristy sobě kvůli nejmenování Filipa Turka ministrem životního prostředí, zvedl varovný prst. „Tady už nejde o sympatie či antipatie, ale o nebezpečný precedent,“ říká otevřeně.

V rozhovoru pro DOBRÝ DEN S KURÝREM se opírá o zkušenost člověka, který roky řídil město a dnes sedí v horní komoře Parlamentu. Kriticky se dívá na schodek 310 miliard, mluví o tom, proč zákon o podpoře bydlení sám o sobě krizi nevyřeší a proč se obce znovu nesmí stát „Černým Petrem“, na kterého stát přehodí povinnosti bez peněz a lidí. Došlo i na rodiny, veřejnoprávní média, výzvu ke vstupu do stran a také na církevní změny, které podle něj mají jediné měřítko: být blízko obyčejným lidem.

V posledních dnech jste velmi ostře komentoval spor mezi prezidentem Petrem Pavlem a Motoristy sobě kvůli nejmenování Filipa Turka ministrem životního prostředí. Co je podle vás na tom případu nejvážnější a kde je hranice, za kterou už mají následovat politické důsledky?

Pana Turka osobně neznám a dlouhodobě jsem ho vnímal spíše jako veřejně známou mediální osobnost. Faktem ale je, že sehrál významnou roli ve vzestupu hnutí Motoristé sobě. Nejprve při volbách do Evropského parlamentu a následně i při vstupu hnutí do Poslanecké sněmovny a vládní koalice. Je tedy logické, že ho hnutí chce mít ve vládě.

Po avízu ze strany prezidenta byl nakonec nominován na ministra životního prostředí, přesto jej prezident odmítá jmenovat. Právě tento postup považuji za nejvážnější část celého sporu, protože vytváří nebezpečný precedent a zvyšuje napětí mezi ústavními institucemi.

Pokud se situace nevyřeší politickou cestou, je pochopitelné, že může skončit až u soudu, pokud by se pan Turek skutečně rozhodl podat žalobu.

Vláda Andreje Babiše schválila rozpočet na letošní rok se schodkem 310 miliard Kč. Přestože Senát o rozpočtu jednat nebude, jak tento návrh hodnotíte optikou senátora i bývalého dlouholetého starosty? Co byste pochválil a co naopak zkritizoval?

Vláda navrhuje státní rozpočet se schodkem 310 miliard korun v době, kdy se ekonomická situace oproti krizovým letům zlepšila. Stát vybírá více na daních, energie jsou levnější než v době energetické krize, klesají mimořádné výdaje a očekávají se i příjmy z fondů EU.

Za těchto okolností považuji takto vysoký deficit za ekonomicky obtížně obhajitelný a dlouhodobě neudržitelný. Pokud stát hospodaří s jedním z nejvyšších schodků v historii i v lepších časech, ukazuje to především na problém v řízení veřejných financí.

Takto nastavený rozpočet může být v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti a jeho důsledky ponesou především budoucí generace. Stát by měl i v lepších časech hospodařit odpovědně.

Nejen v Senátu se v posledních týdnech řešil zákon o podpoře bydlení. Pomůže podle vás alespoň částečně řešit problémy s nedostupností bydlení? A neobáváte se, že symbolického Černého Petra opět vytáhnout obce, na které stát přenese spoustu nových povinností?

Nemyslím si, že zákon o podpoře bydlení sám o sobě vyřeší problém nedostupnosti bydlení. Jde o nástroj sociální politiky, který má pomoci lidem v bytové nouzi, nikoli o systémové řešení dostupného bydlení pro mladé rodiny a pracující střední třídu. V tomto smyslu může pomoci alespoň částečně, ale obávám se, že bez dostatečné finanční a personální podpory ze strany státu opět dopadne velká část odpovědnosti na obce. Ty už dnes nesou značnou zátěž a stát by jim neměl jen přidávat nové povinnosti bez odpovídajících nástrojů. 

V minulosti jste hodně zdůrazňoval, že se stát musí soustředit na podporu rodin. Nepromarnila v tomto ohledu KDU-ČSL svou šanci v době, kdy byla součástí vlády? Nebo se domníváte, že „rodinu“ bude hodně skloňovat i současný kabinet?

Je pravda, že jsme v době vládní účasti KDU-ČSL nedokázali prosadit tolik opatření, kolik jsme chtěli. To je bohužel realita koaliční politiky. Přesto jsme se snažili a opírali jsme se o zkušenosti lidí z Ministerstva práce a sociálních věcí. Řada našich návrhů skončila „pod stolem“. Lidovci budou vždy stavět podporu rodin, dětí a matek samoživitelek do středu svého programu. Rodina je základem zdravé společnosti a děti jsou skutečně jejím největším bohatstvím. Věřím, že každá odpovědná vláda by tuto politiku měla prosazovat. Nemyslím si, že nízká porodnost je dnes způsobena špatnými životními podmínkami. Ty jsou objektivně lepší než kdykoli v minulosti. Hlavní problém vidím spíše ve změně životního stylu a hodnot: často se upřednostňuje kariéra, osobní pohodlí a seberealizace před založením rodiny a přijetím rodičovské odpovědnosti. I proto je důležité, aby stát podporoval rodiny a matky samoživitelky, ale zároveň aby společnost znovu oceňovala rodičovství jako něco přirozeného a záslužného.

V Senátu jste podpořil usnesení na ochranu nezávislých médií veřejné služby. Co dnes považujete za největší ohrožení jejich nezávislosti a co by podle vás pomohlo zvýšit jejich důvěryhodnost u části veřejnosti, která jim nevěří?

Základním pilířem nezávislosti médií veřejné služby je jejich financování prostřednictvím koncesionářských poplatků. Tento model vytváří menší prostor pro politický tlak než přímé financování ze státního rozpočtu.

Důležitý je také systém kontroly. Česká televize a Český rozhlas podléhají zákonu a dohledu svých rad, jejichž členové jsou voleni Parlamentem tak, aby byla zajištěna názorová pluralita. Posílit transparentnost může i nová kontrola hospodaření ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu.

Největší riziko pro nezávislost bych viděl právě v přímém financování ze státního rozpočtu. Důvěru veřejnosti může posílit vyváženost, otevřená komunikace, transparentní hospodaření a ochota přijímat oprávněnou kritiku.

Na sociálních sítích jste mimo jiné vyzval lidi ke vstupu do politických stran. Co vás k tomu kroku vedlo právě teď a jak chcete případně ovlivnit směřování politiky „zdola“, nejen skrze mandát senátora?

K výzvě mě vedlo přesvědčení, že politické strany jsou nejstabilnějším a nejodpovědnějším nástrojem pro řízení státu. V prostředí soutěže politických stran vznikl blahobyt, který dnes v České republice máme.

Strany mají programy, pravidla, stanovy i odpovědnost vůči členům a voličům. Pokud selžou, voliči jim vystaví účet. U některých hnutí tuto dlouhodobou odpovědnost často nevidím.
Stát spravuje obrovské množství veřejných peněz a je důležité, aby jejich správu kontrolovaly silné a programově ukotvené strany. Proto považuji za důležité, aby se do nich zapojovalo co nejvíce aktivních občanů. Jen tak lze politiku ovlivňovat nejen ve volbách, ale i každodenní prací uvnitř stran.

Papež Lev XIV. v minulých dnech jmenoval Mons. Stanislava Přibyla novým pražským arcibiskupem, který nahradí Jana Graubnera, který úřad zastával od roku 2022. Jak byste tuto změnu komentoval?

Každá doba přináší církvi nové výzvy. Dnes čelí úbytku věřících, nedostatku kněží i obecně neklidné a rozdělené společnosti. O to důležitější je, aby zůstala pevnou součástí společnosti a sloužila lidem.

Novému pražskému arcibiskupovi Mons. Stanislavu Přibylovi přeji mnoho sil, moudrosti a odvahy. Zároveň děkuji odcházejícímu arcibiskupovi Janu Graubnerovi za jeho službu a nasazení.

Církev by měla být především blízko obyčejným lidem, zejména těm v životní tísni. Právě v této roli může být i dnes nenahraditelná.