Odchod Věry Špinarové mě opravdově zdrtil...

Odchod Věry Špinarové mě opravdově zdrtil...
Foto: sal  /  Marie Rottrová po delším čase na Velehradě.
Velehrad Společnost 13 / 07 / 2017

Marie Rottrová vrcholem koncertu Dnů lidí dobré vůle

Písně Marie Rottrové Máma, Lásko, voníš deštěm či Řeka lásky zazněly na slavnostním koncertu Večera lidí dobré vůle. Vystoupení ostravské zpěvačky patřilo k vrcholným zážitkům slavností Cyrila a Medoděje. I ve svých pětasedmdesáti letech vždy usměvavá elegantní dáma, z níž vyzařuje noblesa, ať už je unavená ze zvukové zkoušky nebo slavnostně oděná na večerní koncert. Je dobře, že se nestala právničkou či pedagožkou, protože by bez Lady soul, jak je Marii Rottrové přezdíváno, byla velmi ochuzena srdce jejích fanoušků...

Co pro vás znamená zpívat na Večeru lidí dobré vůle? Jste tady poprvé?  

Když mě Jura Pavlica pozval, neváhala jsem. Vzešlo to pod dojmem vánočního koncertu, který jsme spolu dělali v Praze, a jsem velmi potěšena. Na Velehradě jsem kdysi dávno zpívala půlhodinový koncert jen s mým klavíristou Petrem Froinem a od té doby se hodně věcí změnilo...
Jak jste na tom s vírou?
Jsem věřící člověk - praktikující katolík, takže mám k takové události velmi blízko.
V 70 jste skončila kariéru, ale nakonec jste se vrátila - chybělo vám publikum? Nebo ten ajfr okolo koncertů?
Nechtěla jsem už zpívat a myslela si, že je to nadobro. Byla jsem unavená z koncertování se třemi kapelami, tak jsem si u příležitosti 70. jubilea dala volno a ohlásila konec kariéry. Za dva roky se mi ale začalo stýskat, a tak jsem občas kývla jako host a se svými kolegy zpívám jen tak pro radost.
Prý nezpíváte písničku, kterou si nezamilujete - která je teď ta „milovaná“?
Je to pravda, písnička mě musí oslovit. V současnosti moc ráda zpívám věci, které jsem už dlouho nezařazovala - třeba teď jsem si jako hosta vzala Petra Němce, kolegu z mé kapely Flamingo, a oprášili jsme staré duety, které jsme spolu kdysi zpívávali.
S Věrou Špinarovou jste zůstaly věrné Ostravě - jak jsme vnímala její náhlý odchod?
Byly jsme fakt opravdové kamarádky a její smrt mě hrozně zdrtila. Byla jsem v té době na dovolené v Mexiku a zpráva o jejím odchodu mě zdrtila. Nemohla jsem spát. Týden jsem nebyla schopna sníst ani sousto. Nikdy bych nečekala, že mě to tak dostane, umřelo mi spousta přátel, ale nikdy jsem neměla takové psychosomatické potíže. Pořád ještě nejsem schopna vstřebat, že už ji neuvidím, že si nepopovídáme a hlavně, že už nebude zpívat.
Vzala jste si o 15 let mladšího fanouška. Čím vás dostal, že jste po víc jak deseti letech samoty řekla „ano?
On mě tak dlouho oslovoval, až mě oslovil. I když je mladší, prožíváme šťastné období a krásný podzim života.
Velehrad je letos zaměřen na krizi v rodinách - vy jste byla dlouhé roky samoživitelka, kluky jste vychovávala sama. Co myslíte, že je důležité, aby byla rodina jako institut zachována?
Nejdůležitější je si říct, že chceme být spolu přes všechno dobré i zlé. Vždycky to totiž není jen dobré. Někdy může rodinu stmelit člověk pevný jako skála, ke kterému se pak přimkne ten druhý. Ale pokud ten druhý nechce a přijímá, že je normální se rozvést, je to mnohdy neřešitelná situace.   
 
 

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace