V sobotu měla ve Slováckém divadle premiéru velmi očekávaná tragikomická groteska Opilí. Herci i další členové inscenačního týmu se dočkali dlouhotrvajícího potlesku. V hledišti neseděli jen hradišťští diváci, ale i kolegové z celé republiky.

„Tak velký zájem od divadelníků jsme už dlouho neměli. Přijeli zástupci festivalů, dramaturgové, umělečtí šéfové, recenzenti,” potvrzuje tajemnice uměleckého provozu Marcela Trčálková.

„Obdivovala jsem herecké výkony a výtvarná stránka je velmi působivá. Inscenace není snadná, ale je dobře, že divadlo se pouští i do náročných titulů. I proto na ně můžeme být tak pyšní,“ napsala divadelníkům bezprostředně po premiérovém zážitku Dagmar.

„Jsme si vědomí toho, že divákům jsme tentokrát nenabídli oddechový kus. I to je ale úkolem divadla, přinášet nové pohledy na svět. Naši diváci jsou ale skvělí, přijímají i náročnější inscenace a oceňují, že jsme do nich vložili celá svá srdce,“ říká herec a mluvčí uherskohradišťské scény Josef Kubáník.

Jak se fotil plakát k Opilým: nenalíčené herečky a nejlépe oblečený popelář

Inscenace Opilí pojednává o lidech, kteří se v nestřízlivém stavu potácejí nad ránem domů z oslav a mluví o otázkách života, smrti nebo vztahu k bohu. I působivý plakát proto vznikal v podobném prostředí - fotilo se v polovině dubna za rozbřesku na Mariánském náměstí v centru Uherského Hradiště.

Kolik lidí je vzhůru v pět ráno, divili se herci

„Divadlo nám každému dalo dva tisíce korun, aby plakát působil opravdu věrně. Takže jsme v noci vymetli všechny hradišťské bary a nad ránem se vydali fotit,“ říká se smíchem David Vaculík. „Ale teď vážně. Shodli jsme se, že takhle nad ránem už nikdo z nás dlouho na náměstí nebyl. A divili jsme se, kolik lidí je vzhůru. Šli do práce a dívali se, co tam děláme, pekaři zastavovali dodávky a mávali na nás,“ usmívá se David Vaculík.

Na plakátu je zachycený, jak se upřeně dívá do popelnice. „Původně jsem do ní měl zvracet, ale to nevypadalo dobře, tak jsem nakonec jen koukal. Blinkat se ale chtělo spíš Jirkovi Hejcmanovi, který ležel v záklonu Jitce Hlaváčové na klíně. Mimochodem tu popelnici vezl přes náměstí inspicient Štěpán Goiš. Dělali jsme si legraci, že to je nejlépe oblečený popelář v Hradišti,“ dodává se smíchem.

„Když jsem pak po focení přišel domů, všichni ještě spali, takže jsem udělal dětem svačiny, vypravil je do školy a rozloučil se s manželkou, která šla do práce. Naštěstí jsme pak měli volný den. Dlouho jsem takové bdění nad ránem nezažil a upřímně řečeno už ani nemusím, dost bylo rozmarů mládí,“ uzavírá s úsměvem David Vaculík.

Holá záda a bábovka

Kromě Davida Vaculíka a Jiřího Hejcmana se na plakátu objevují ještě Kateřina Michejdová a Jitka Hlaváčová. „Budík jsem měla na čtyři ráno a nakonec jsem vstala o půl páté. Výhoda ale byla, že jsem nemusela být za pěknou, protože když se někdo vrací nad ránem z flámu domů, už moc upravený není, spíš ospalý a opuchlý. Takže jsem vstala a šla,“ smála se herečka Jitka Hlaváčová.

Pro účely focení plakátu se samozřejmě herci převlékli do svých kostýmů z inscenace. „Ten můj je hodně úsporný černý overal s holými zády a bez rukávů. Takže mi byla dost zimečka, ale už jsem zvyklá z focení plakátu Třináctkrát za svědka, tam to bylo stejné,“ usmívá se Jitka. „Naštěstí se muselo fotit rychle, než úplně vyšlo slunce, fotograf Kuba Jíra chtěl, aby fotka vznikla přesně za ranního rozbřesku. Navíc se o nás krásně postaral Štěpán Goiš, připravil bábovku, uvařil kávu a zahřát jsme se pak mohli na Malé scéně,“ uzavírá Jitka Hlaváčová.