Originalita a jedinečnost jsou důležité pro každý festival, tvrdí promotér Michal Žáček

Foto: Magazín PATRIOT - Dalibor Glück  /  Známý zlínský promotér Michal Žáček.

Známý zlínský promotér Michal Žáček letos převzal štafetu tradičního festivalu Trnkobraní a rozhodl se navázat na tradici a uspořádat festival jako příjemné setkání příjemných lidí, jehož pojítkem je švestka, ve všech skupenstvích a podobách.

Co je podle vás tím, co dělá atmosféru Trnkobraní jedinečnou?

Dnes se často mluví o významu festivalů jako nositelů kulturní identity a tradice. Ať už bude svět globalizovaný více či méně, ať už se AI uchytí jako pomocník, nebo lídr…, důležité pro každého člověka je vědět, kde je doma, to vám žádná umělá inteligence nenahradí. A v tom jsou Vizovice už mnoho let napřed, protože mají své Trnkobraní už skoro šedesát let. Akce s dlouholetou tradicí, která je hlavně o Vizovicích, ale návštěvníci se sjíždějí z celé Moravy, mnozí i z větší dálky. S pokorou doufám, že se našemu agenturnímu týmu podaří pár nápady přispět k tomu, že Trnkobraní bude i nadále oblíbenou akcí čerpající jedinečnost z „trnkového odkazu“ zdejšího kraje.

Letos poprvé přebíráte dramaturgii Trnkobraní - proč jste se tak rozhodl? Co pro vás tato změna znamená?

Originalita a jedinečnost jsou důležité pro každý festival. Je jich čím dál víc, na každém hrají plus minus stejné kapely, takže si přízeň diváků musí hledat svojí výjimečností, ať už je to prostředí festivalového areálu, nebo genius loci kraje, ve kterém se koná. A v tom je určitě Trnkobraní velká výzva - navázat na tradici a rozvíjet ji dál. To mě na tom lákalo.

Jaké hlavní novinky přinese Trnkobraní 2025 oproti předchozím ročníkům?

Asi nejvýstižnější je naše společné heslo letošního ročníku: Okoštujte Vizovice. Trnkobraní nebude jen o populárních kapelách, ale taky o doprovodném programu, a to nejen v areálu během pátku až neděle, ale prakticky po celých Vizovicích, kde se do něj zapojuje město i mnoho místních subjektů. Vše ve společné snaze vrátit Trnkobraní ke kořenům, kdy bylo hlavně o Vizovicích. V rámci hudebního programu zahrají například MIG21, Fleret se Zuzanou Šulákovou, O5 a Radeček, Michal Hrůza, Kamil Střihavka, nebo legendární Queenie. Doprovodný program pak nabídne nejen legendární soutěž v jedení trnkových knedlíků, ale i mnoho zajímavých aktivit od nových soutěží pro diváky, workshopů s pečením frgálů, exkurze po Vizovicích až po klasické festivalové aktivity, jako je chill zóna s atrakcemi pro děti nebo možnost poměřit si vědomosti zábavnou formou u stánku Chytrého kvízu. Vítáni jsou vizovičtí i přespolní diváci a dohromady se nám snad podaří vytvořit atmosféru, za kterou se i v dalších letech budou na Trnkobraní sjíždět diváci z blízka i daleka.

Máte letos nějakou novinku nebo změnu v legendární soutěži v pojídání švestkových knedlíků?

Soutěž zůstává v tradičním pojetí: deset jedlíků soutěží v tom, kdo sní víc knedlíků během jedné hodiny. Novinkou je, že se tentokrát soutěž přesunula do nedělního programu, kdy je na celý den pro všechny vstup na festival zcela zdarma. Novinkou je taky jméno moderátora: letos to bude Petr Švancara, který jako bývalý fotbalista dá soutěžnímu klání určitě tu správnou bojovnou atmosféru.

Kolik knedlíků se obvykle sní během soutěže a kolik během celého festivalu? Kdo je připravuje?

Pro soutěž a jejích deset jedlíků se každoročně připravuje více než 2 tisíce knedlíků. Dosavadní rekord vítěze čítá 233 kousků. Ne každý závodník se ke dvoustovce projí, ale musíme počítat i s rezervou, aby se nestalo, že knedlíky dojdou před koncem časového limitu. Připravují je místní paní kuchařky podle tradičního receptu a je to docela věda, protože se musí vybrat stejně velké trnky a ty obalit tenkým těstem, musí se hlídat, aby těsta nebylo ani moc ani málo a aby měly všechny knedlíky stejnou velikost, protože to si hlídají i závodníci. Všichni musí mít stejné podmínky.
Kolik se jich sní během celého festivalu… na to neumím odpovědět, protože kromě areálu diváci rádi navštěvují místní restaurace a bistra, kde mnohdy trnkové knedlíky jako místní specialitu nabízejí, ale statistiky s počty se nedělají.

Jak těžké bylo navázat na předchozí koncepci a přitom přinést něco svého?

Zkusili jsme celý festival postavit malinko jinak než předchozí ročníky: aby byl mnohem víc o Vizovicích a jejich jedinečnostech, které právě toto místo nabízí. Ostatně takové bylo přesně zadání od hlavního pořadatele, vizovické společnosti Rudolf Jelínek, a taky města Vizovice. Jestli se to podařilo, nebo ne, to můžete posoudit už za pár dnů přímo ve Vizovicích.

Trnkobraní vnímáte osobně jako práci, výzvu, srdeční záležitost?

Rozhodně je to výzva! O to větší, protože je pro mě i srdeční záležitostí, spíše historicky z pozice obyčejného návštěvníka, který Trnkobraní vždy rád navštěvoval a vnímal jeho jedinečnost, tradici i skvělou organizaci. Kdysi, když jsem vymýšlel koncept našeho „velrybího“ festivalu Holešovská Regata, bylo mi právě Trnkobraní velkým vzorem. Takže když mám nyní možnost zkusit posunout ten vzor nějak dál, vnímám to s velkou pokorou a zodpovědností.

Cítil jste při výběru interpretů tlak spíš od publika, nebo od samotné historie festivalu?

Interprety i celý program jsme sestavovali tak, abychom naplnili ideu, se kterou si nás Vizovičtí pro spolupráci vybrali. Neměl by to být druhý Rock For People ani Beats for Love, ale vizovická sláva, která je hlavně o Vizovicích a příjemném setkání příjemných lidí, jehož pojítkem je švestka ve všech skupenstvích a podobách.

Pořádáte Holešovskou Regatu, desítky koncertů, eventů a teď jste si přibral Trnkobraní. Co vám pomáhá zvládat stres a napětí před i během festivalu - máte nějaký rituál nebo ventil?

I když jsem v největším shonu a stresu, snažím se uvědomovat si, jak skvělou partičku profesionálů mám okolo sebe, díky čemuž na ty stresy nejsem rozhodně sám! Ten nejužší tým ve Velrybě je velmi stabilní, prověřený desetiletími, a to doslova, někteří kolegové pamatují i první velké koncerty, které jsme pořádali v 90. letech minulého století. Mimochodem - to zní strašně, jako bychom první akce pořádali už v pravěku. (smích)
Osobně mi velmi pomáhá čistit si hlavu od promotérských stresů tím, že uvedu tělo do nekomfortní situace, a k tomu je skvělým prostředkem triatlon, kterému se věnuju. Během dvanácti hodin, co jdu například Ironmana (pozn. red. 3,8 km plavání, 180 km kolo, 42 km běh), vedu sám se sebou zvláštní vnitřní dialogy, mnohokrát si vynadám, mnohokrát si slíbím, že už nikdy takovou zátěž nebudu opakovat… a pak člověk proběhne cílem a zalije ho taková euforie, že hned začne přemýšlet, na který další závod se přihlásí. Navíc je nesporným faktem, že při vytrvalostním sportu jsem častokrát vymyslel kreativní věci, nad nimiž jsem si před tím marně lámal hlavu. Mozek se musí sportem okysličit a pak funguje mnohem výkonněji. (smích)

Musíte v dnešní době čelit nějakým novým výzvám - třeba z hlediska bezpečnosti, technologií nebo legislativy?

Ano, ale to jsou standardní výzvy, se kterými se umíme průběžně vyrovnat. Asi největší výzvou současnosti je spíše holý fakt, že festivalů, městských slavností, veřejných eventů a dalších akcí je obrovské množství, řekl bych snad desetkrát víc oproti roku 2011, kdy jsme dělali první ročník Holešovské Regaty, takže je velký problém zajistit kvalitní line-up festivalu. 
Navíc mnoho těch akcí je zadarmo, platí je města, kraje, nadace z veřejných peněz a vystupují na nich české kapely z „první ligy“ a za prvoligové honoráře, což nám, soukromým promotérům, vytváří těžkou a nerovnou konkurenci. My musíme každou investovanou korunu získat zpátky na vstupném a k tomu ještě vydělat na zaměstnance a veškeré režie firmy, kdežto například pro město je to „pouze“ položka v rozpočtu, kterou zaplatí a mají pocit, že udělali něco pro lidi. 
Bojím se jediného: jednou třeba ve veřejných financích peníze na takové akce nebudou, ale už nebudou existovat ani soukromí pořadatelé, protože na svých akcích prodělávali - lidi zákonitě chodili raději na ty akce, kde byla kultura zadarmo. Možná to vidím moc černě, ale nestěžuji si, spíše se snažím promýšlet budoucnost z pragmatického pohledu a vnímat vývoj, aby nás to jednou nepřekvapilo.

Nedávno jste strávil nějaký čas v New Yorku. Byl jste omrknout nějaký koncert či fesťák, abyste mohl srovnat jejich a naše možnosti?

No, byla to spíše dovolená, výlet naší rodinné smečky, takže jsem se snažil práci do toho netahat. Ale setkal jsem se tam po letech s přáteli, s nimiž jsem spolupracoval, když jsem produkoval tři turné Jaromíra Nohavici po USA. V Central Parku jsme narazili na několik excelentních pouličních muzikantů a chodil jsem i kolem Carnegie Hall, ale jen jako turista. 
Pracoval jsem v myšlenkách, jen když jsme byli na Manhattanu u Brooklynského mostu a zažili tam půlhodinový obrovský ohňostroj na oslavu Dne nezávislosti. O den později nás noční ohňostroj uvítal i v Denveru a o pár dní později v Chicagu. A mně pořád v hlavě ležel smutný fakt, že na Holešovské Regatě nám tradiční ohňostroj, který festival vždy uzavíral, pár dnů před realizací zakázali z České inspekce životního prostředí, protože prý by mohl uškodit chráněným druhům zvířat. Přitom třináct let předtím žádnému neublížil. Pořád jsem přemýšlel, jak to v té Americe dělají, že několikrát větší a hlasitější ohňostroje tam zvířátkům nevadí…

Je někdo nebo nějaká část programu, na kterou se osobně těšíte?

Těším se na reakce publika, protože až ty ukážou, jestli je nový záměr Trnkobraní ta správná cesta pro další ročníky. Snad lidi přijdou a budou se bavit. A pak to bude bavit i nás z pořadatelského týmu. Takže vyzývám všechny čtenářky a čtenáře DOBRÉHO DNE s KURÝREM: přijeďte k nám, okoštujte Vizovice - a pak nám dejte vědět, co vy na to. Rádi vás na 56. Vizovickém Trnkobraní uvítáme!