Rocková kapela Alžběta letos slaví 15 let na scéně. Výroční koncert i křest vinylového LP má už za sebou, energie jí ale rozhodně nedochází – právě naopak. V sobotu 30. května dorazí do Boršic u Buchlovic, kde chce fanouškům nabídnout poctivý rockový večer bez pozlátek. Se zpěvákem Radkem Řezníčkem jsme mluvili o začátcích, proměnách kapely i o tom, proč má živé hraní pořád sílu.

Patnáct let kapely už máte prakticky odslavených. Jak ty oslavy zpětně vnímáte a co ve vás ještě doznívá?

Oslavy jsme si užili naplno a byl to pro nás opravdu silný večer. Člověk si během něj uvědomí, kolik koncertů, kilometrů, práce i zážitků už má kapela za sebou. Velkým momentem byl také křest našeho prvního vinylového LP 15 let s vámi. Zazněly nové věci i skladby, které s námi fanoušci zpívají už dlouhé roky, a právě to pro nás mělo obrovskou sílu. Největší radost nám ale stejně udělala atmosféra mezi lidmi. Vidět, že naše písničky fungují i po patnácti letech stejně silně, je něco, co v člověku zůstane ještě hodně dlouho.

Když si vzpomenete na úplné začátky Alžběty – byli byste dnes sami se sebou spokojení?

Myslím, že ano. Když jsme začínali, byla to hlavně radost z muziky a chuť si občas zahrát. Postupně to ale začalo nabírat úplně jiný rozměr. Přibývalo koncertů, fanoušků a naše muzika si nacházela stále víc posluchačů. Dnes hrajeme na velkých festivalech po celé republice a koncertní kalendář máme často zaplněný dlouho dopředu. Když se za tím ohlédneme, máme radost z toho, kam se kapela za těch patnáct let posunula.

Co vás po těch letech pořád nutí lézt na pódium znovu a znovu?

Hlavně ten pocit, že lidi naše muzika pořád baví. Atmosféra a energie, kterou si s fanoušky na koncertech předáváme, je něco, co se těžko popisuje. Ve chvíli, kdy pod pódiem zpívají naše písničky s námi, má člověk husinu. Když vlezu na pódium, najednou zapomenu na všechny starosti a ocitnu se v úplně jiném světě. Muzikou prostě žiju a pořád mě naplňuje stejně jako na začátku.

Jen týden po velkých oslavách dorazíte do Boršic. Bude to ještě dozvuk narozenin, nebo už zase jedete naplno dál?

Jedeme naplno v podstatě pořád, takže po oslavách rozhodně nezpomalujeme. Do Boršic se moc těšíme, protože každý koncert přinese novou energii a nové setkání s fanoušky. Výroční koncert byl výjimečný, ale rozhodně ho nebereme jako nějakou tečku. Naopak máme chuť pokračovat dál, hrát co nejvíc a užívat si atmosféru, kterou nám lidi na koncertech vrací.

Připravujete do Boršic něco speciálního, nebo dorazí přesně ta syrová Alžběta, kterou mají fanoušci rádi?

Fanoušci se můžou těšit hlavně na koncert plný energie, emocí a poctivé rockové atmosféry. Hrajeme vždy naplno a nejdůležitější je pro nás kontakt s lidmi pod pódiem. Zazní novější skladby i věci, které s námi fanoušci zpívají už dlouhé roky. Chceme, aby si ten večer všichni hlavně užili a ještě cestou domů měli v hlavě naše refrény.

Máte nějakou písničku, kterou kvůli fanouškům nesmíte vynechat?

Takových skladeb je asi víc. Jako první mě napadnou třeba Čachtická paní, Zastavte motory, Čas nebo Čarodějka, protože právě na ně bývá na koncertech vždycky skvělá reakce. Je super vidět, že si lidé našli vztah jak k novým věcem, tak ke starším skladbám, které s námi žijí už dlouhé roky.

Jak funguje ženský element v čistě rockové partě?

Pro nás je hlavně důležité, aby si kapela sedla lidsky i hudebně, a to u nás funguje skvěle. Je pravda, že fanoušci si mladé bubenice všimnou okamžitě, ale po prvních pár minutách už většinou řeší hlavně to, jak to na pódiu šlape. Rozhodující je pro nás energie, nasazení a to, aby kapela fungovala jako celek.

Stalo se vám někdy na koncertě něco, na co se nedá zapomenout?

Myslím, že na žádný koncert člověk úplně nezapomene, protože každý přinese nějaký silný moment nebo zážitek. Nejvíc v paměti ale stejně zůstávají lidé. Pro mě osobně jsou hodně silné chvíle, když za námi po koncertě přijdou fanoušci, kteří mají nějaké trápení nebo zdravotní hendikep, a řeknou nám, že jim naše muzika pomáhá nebo dodává sílu. To jsou přesně momenty, kdy si člověk uvědomí, že muzika může mít mnohem větší význam, než si někdy myslíme.

Má to dnes kapela těžší, nebo jednodušší než v době, kdy jste začínali?

Každá doba má něco do sebe. Když jsme začínali, kapely si fanoušky získávaly hlavně koncertováním a všechno rostlo pomaleji. Dnes díky sociálním sítím a internetu existuje mnohem víc možností, jak dostat muziku mezi lidi. Zároveň je ale obrovská konkurence a nových kapel vzniká strašně moc. O to důležitější je dělat muziku poctivě a srdcem, protože právě to fanoušci podle mě poznají nejrychleji.

Co byste vzkázal lidem z Boršic a okolí, kteří si říkají: možná zajdu?

Určitě bych všechny pozval na večer plný energie, rockové muziky a skvělé atmosféry. Hrajeme od srdce a vždy se snažíme lidem předat co nejvíc energie. Budeme rádi za každého, kdo dorazí, zazpívá si s námi a přijde si na chvíli vyčistit hlavu a dobít baterky.

Když zavřeme kapitolu patnácti let – co je další meta pro Alžbětu?

Asi si nedáváme žádné konkrétní mety. Nejdůležitější pro nás je dál koncertovat, poznávat nové fanoušky a dostávat se na nová místa. Chceme pokračovat v muzice, která baví nás samotné, a mít radost z toho, když si k ní najdou cestu další lidé. Jak říkám – bez fanoušků bychom dnes nejspíš pořád hráli někde v garáži. A za to jim patří obrovské díky.