Příhodu, která se stala v tak krátkém časovém úseku, že ho většinou ani nevnímáme, popsal i nejpostiženější. Otec mladšího stárka začal se vzpomínkami na celou příhodu takto: Už jsme měli skoro všechno hotové a jen natahovali bočnice stanu. Já a starší stárek jsme byli dole a můj kluk na žebříku. Najednou se podívám a říkám si: Letí letadlo, pokračuje Ladislav Blecha starší v líčení emocemi nabitého zážitku: Nebo něco takového. A do toho už přidávám, že to není letadlo, a křičím, že je to blesk. Než jsem to dořekl, padla rana jako prase. Celý altánek se rozsvítil. Přiznává, že šlo do tuhého. Jak jsem držel tu neizolovanou tyčku v ruce a nemohl se pustit, tak do toho přišel ještě větr a jakoby jeřábem se stan zvedl. Dobré dva metry to byly. Stan se kácel z meze dolů do stromů a v ten moment mě to pustilo. Spadl jsem, stan na dráty a plachta na mě. Kluci mě vytáhli a pak toho už moc nevím. Byl to šok, říká Blecha, na kterého se během pětiminutového rozhovoru přišlo podívat a sdělit mu, že měl obrovské štěstí, několik kamarádů.