Posledního března roku 1983 se v Chrudimi narodila Pavlína Vašková. Slováčtí diváci ji dnes znají jako Pavlínu Hejcmanovou, manželku herce Jiřího, a především coby představitelku mnoha nezapomenutelných rolí, které na slovácké scéně ztvárnila. Bude Pavlína své kulaté narozeniny slavit? Jak a s kým? Má nějaké speciální přání?

„Nebilancuju, naopak vyhlížím, co mě čeká,“ říká Pavlína Hejcmanová

Pavlíno, jsou pro vás narozeniny důležité?

Mám je ráda, přijde mi to vždycky jako nový start. V ten konkrétní den mě nejvíc těší, když můžu být jen s manželem Jirkou a našimi kluky, v okruhu nejbližších, a můžu se ztišit. A pak je ráda oslavím i s kamarády.

Nutí vás nadcházející kulatiny bilancovat?

To vůbec ne, nebilancuji. Neohlížím se zpátky, spíš vyhlížím to, co mě čeká. Číslovku neřeším. Cítím se fyzicky dobře a snad už mám i nějaké zkušenosti a vědomosti o životě. Každý rok mi přináší sebeuvědomění a zklidnění, to poznávání mě baví a přináší mi radost.

Máte nějaké narozeninové přání?

Nemám. Uspořádám oslavu pro rodinu, kolegy a kamarády v divadle a přeju si jen to, aby se cítili dobře, protože pak bude dobře i mně.

Vybrala byste z mnoha svých rolí ty, které pro vás byly speciální?

Určitě Sonia Walsková v Songu pro dva, protože to byla moje první a krásná role ve Slováckém divadle. Ale další vybrat nedokážu, protože když jmenuju jednu, hned mě napadne další. Všechny byly krásné, nejen ty velké, ale i ty menší, na kterých se člověk může naučit zase něco jiného.

„Pánbůh jí nadělil vrchovatě,“ říkají o Pavlíně kolegové

Jitka Hlaváčová: „Mám ji ráda, protože je to prostě Pavlínka. Upřímná a skvělá holka. Nezkazí žádnou legraci a jako parťák na jevišti je vynikající. Je to srdečný člověk a pro každého by se rozdala. Jsem šťastná, že ji v divadle mám i že divadlo má ji. Rolí, ve kterých ji mám ráda, je nepřeberně, to bych mohla jmenovat do rána. Do každé dává spoustu ze sebe, velké srdce a něčím ji obohatí. Tak třeba namátkou Velma v Chicagu, Andrea v Úča musí pryč! nebo Martirio v Domě Bernardy Alby, kde jsme spolu hodně partneřily.“

David Vaculík: „Na Pavlíně obdivuju, že je velmi profesionální, nekonfliktní, na jevišti se na ni dá spolehnout. Občas je hlučná, rychlá a excentrická jako každá herečka. (smích) Moc se mi líbila jako Rada v muzikálu Cikáni jsou do nebe. Ale nepamatuju si roli, ve které by nebyla dobrá, skvěle zvládá muzikál i činohru. Pánbůh jí prostě nadělil vrchovatě, až to někomu může připadat nespravedlivé. A na to, jak je talentovaná, je překvapivě normální. (smích)“

Kateřina Michejdová: „Pavlínka je prostě báječná a jedinečná. Kreativní, veselá a stále optimistická, umí vždycky poradit a má velký smysl pro humor, takže je o zábavu vždy dobře postaráno! V jaké roli ji mám nejraději? Podle mě je úžasná ve všem. Ve Třech sestrách, v Cyranovi, a ve Třináctkrát za svědka se ještě teď potichu v šálách u jeviště směju, když sleduju, jak hraje své postavy, a moc mě to baví.“

„Tom Šulaj si myslel, že chodím obdivovat jeho,“ prozrazuje Jiří Hejcman

Když Pavlína Vašková nastoupila v roce 2007 do angažmá ve Slováckém divadle, její budoucí muž Jiří Hejcman už v něm několik let hrál. Nové mladé kolegyně si začal pozorně všímat hned vzápětí po jejím příchodu. 

 „Zamiloval jsem si ji v Songu pro dva, chodil jsem se na to dívat pořád dokola a byl jako uhranutý. Pavlínka tam hrála s Tomem Šulajem a ten se furt divil, proč ho tak často chodím obdivovat,“ směje se Jirka. „Potom jsem úplně stejně chodil zírat z herecké lóže na Pavlínku při komedii Tcháni aneb Jak neprovdat dceru. To byl začátek,“ vzpomíná.

Jirka přiznává, že začátky jejich vztahu byly i bouřlivé. „Neměl jsem tehdy úplně jednoduché období a neměla to se mnou snadné. Na druhé straně ale bylo dobré to, že jsme si hned na začátku vyzkoušeli všechno, smích, slzy i Itálii, nejen ty srdíčka. Pak jsem se naštěstí umírnil a teď už máme většinou jen klid a harmonii. Možná je to ten recept, který všichni pořád hledají. A svatba? To už byla jen party pro rodinu a kamarády, kterou jsme si s nimi pořádně užili,“ dodává.

Dárek ke kulatinám pro svou manželku už má, prozrazovat ale nic dopředu nechce. „Moje žena si o dárky neříká, je ode mě už naučená, že to takhle nefunguje. A navíc - má mě, má dva krásné syny, co víc by si ještě mohla přát?“ uzavírá se smíchem Jiří Hejcman.

 V čem Pavlína aktuálně hraje ve Slováckém divadle

Anička a bylinkové kouzlo, Cyrano z Bergeracu, Jesus Christ Superstar, Limonádový Joe, Prokletí nefritového škorpiona, Romeo a Julie, Tři sestry, Třináctkrát za svědka, Úča musí pryč!

Herecké ceny Pavlíny Hejcmanové:

Největší z pierotů, cena odborné kritiky:

2009    Líza - Obchodník s deštěm

2019    Sestra Ratchedová - Přelet nad kukaččím hnízdem

Slovácký Oskar, cena popularity diváků:

2009, 2010, 2011, 2016 a 2019

Cena Thálie, nejprestižnější české herecké ocenění:

Širší nominace mezi deset nejlepších muzikálových hereček za rok 2020 za roli Velmy Kellyové v muzikálu Chicago režisérky Lindy Keprtové. „Pavlína Hejcmanová uchvacuje precizním zvládnutím herecké a pěvecké složky i brilantním tanečním projevem. Nabízí divákům poutavý a přesný obraz kabaretní umělkyně a vražedkyně v jedné osobě,“ napsali zástupci Herecké asociace.

„Když jsem si tehdy tu zprávu přečetla, zařvala jsem tak, že se syn Kubíček vedle mě rozplakal. Musela jsem ho utěšit čokoládou, která ho zajímala víc než celá moje nominace,“ vzpomíná Pavlína Hejcmanová.

Pavlína Hejcmanová

(rozená Vašková)

 Narodila se 31. 3. 1983 v Chrudimi.
Vystudovala JAMU, obor muzikálové herectví.

V angažmá Slováckého divadla je od roku 2007.

Je držitelkou několika cen Slovácký Oskar a Největší z pierotů.

Je vdaná za herce Jiřího Hejcmana, mají spolu dva syny, Kubu a Matěje