Po strništi bos je nejočekávanější premiérou roku

Po strništi bos je nejočekávanější premiérou roku
Foto: archiv Jana Svěráka  /  Režisér Jan Svěrák s Terezou Voříškovu, která se ve filmu proměnila v maminku malého Edy...
Uherské Hradiště Společnost 14 / 08 / 2017

Exkluzivně DOBRÉMU DNU: Jan Svěrák navrhl, aby táta vzpomínky na dětství sepsal

Ve čtvrtek vás v kinech Hvězda, Máj i Morava čeká nejočekávanější premiéra tohoto roku - film Po strništi bos. Poetický film složený z autentických příběhů, útržků a střípků dětství Zdeňka Svěráka, jenž jej sepsal do stejnojmenné knihy a poté je zrežíroval jeho syn Jan. Premiérový snímek tak uzavře čtveřici filmů z tvůrčí dílny Jana a Zdeňka Svěrákových.
Edu Součka a jeho rodiče už znáte z filmu Obecná škola. Příběh rodiny Součkových se tentokrát posunuje po časové linii dopředu, do protektorátu, kdy tatínek odmítne příslušnost okupantům a celá rodina se musí vystěhovat z Prahy na venkov k příbuzným.
Malé město, kde Eda doposud trávil jen krátké chvíle prázdnin, se na čas stane jeho domovem. Mladá městská rodina se musí přizpůsobit novému prostředí a také soužití pod jednou střechou s tetou a jejími příbuznými, což zahrnuje i velmi přísného dědečka. Eda má před sebou nelehký úkol: najít a obhájit své místo v místní klukovské partě, jejíž svět je naprosto odlišný od jeho městského. Čeká ho cesta k hledání odvahy, ale také k nečekaným rodinným tajemstvím, která vyplouvají na povrch. S režisérem Janem Svěrákem jsme si o filmu povídali během jeho návštěvy na Letní filmové škole.

Film je složen ze střípků vzpomínek osmiletého kluka. Kdo přišel s nápadem na jejich realizaci?
Když jsme natáčeli dokument Tatínek (medailon Zdeňka Svěráka), procházeli jsme s tátou Kopidlnem a on vzpomínal na dětství, které tady prožil. Jeho vyprávění bylo tak zajímavé, že jsem mu navrhl, aby vzpomínky sepsal. V roce 2013 vyšla kniha Po strništi bos, která byla nosnou osou stejnojmenného filmu.  
Prý jste si roli tatínka chtěl střihnout sám, ale nakonec jste jej svěřil Ondrovi Vetchému.
Bylo to přirozené a důvodů bylo hned několik. Jednak s věkem ztrácím zábrany, stejně hercům scény předehrávám, hlas mám jako táta, vím nejlíp, jak by to mělo být řečeno, a bylo mi jednapadesát, což je přesně filmový věk táty, když hrál v Obecné škole.
On mě od toho zrazoval, protože si při mém perfekcionalismu nedovedl představit, jak bych mohl kontrolovat záběry, když bych hrál před kamerou. A měl pravdu - mám tam malou roličku a při hraní jsem trpěl tím, že nevidím, co točíme.
Opravdu jste Ondru donutil shodit deset kilo svalů?
Ano. V rámci svých možností pro roli udělal maximum. Shodil svaly a nechal si prostříhat i vlasy. Zbytek jeho svalnatých rukou a nohou jsme museli skrýt pod kostým…
A Tereze Voříškové jste doporučil deset kilo přibrat?
Ne - to jsem se dozvěděl až na konci natáčení. Byla to její aktivita a já si velmi vážím, jak ke své roli přistupovala. Tři měsíce se sama o své vůli s Edou sbližovala, aby bylo její mateřství důvěryhodné. A když pak byli v záběrech jako maminka a syn, nikdo nepochyboval. Říkala, že je ráda, že k jejímu filmovému přerodu z dívky v matku došlo právě v našem filmu… to potěší.
Ostatní herci byli dopředu jasní? Myslím třeba Jana Třísku, Petru Špalkovou, Oldřicha Kaisera, Zuzku Stivínovou, Hynka Čermáka?
Více méně ano. Malé role jsme potřebovali obsadit výraznými osobnostmi a skvělými herci, kteří i na malé ploše vytvoří výrazné postavy.
Taťkovi jste dopisovali oproti knize roli ředitele školy.
Ano. Bez něho by to nešlo, proto jsme mu doslova na míru připsali roli laskavého ředitele, sokola a vlastence.
Eda - Alois Grec vám padl do oka na první dobrou? Jaká je spolupráce s dnešními dětmi? Ve filmu je jich dost, stejně jako zvířat...
Rád pracuji s dětmi, protože v sobě mají opravdovost a ještě nemají herecké manýry. Největším problémem je, že se stále dívají do kamery, což herci nesmí. A když je v záběru celá parta, můžete vzít jed na to, že to některý z nich nevydrží. První natáčecí dny to vypadalo, že film nikdy nenatočíme, ale po pár dnech si na kameru zvykli a zanedlouho se i sami režírovali.
Kdybyste měl natočit film o vlastním dětství. Jak by asi vypadal?
Vyrůstal jsem na pražském Spořilově a část vzpomínek jsem zakomponoval do filmu Kuky se vrací. Skládka byla kousek za sídlištěm a mně se hrozně líbila. I já jsem měl představy, jak se dům otáčí na stranu. Co kdyby se ta hračka ztratila. To bylo moje dětství.
Film byl hotový v květnu. Spáváte klidně? Přece jen je módou ukrást film a vrazit ho na internet, jak se vám stalo u Vratných láhví.
Obava je silně oprávněná, už proto, že mám ve filmu i své peníze. Snažím se však si obavy nepřipouštět, protože by mě to zbytečně trápilo. Angličani pro takové případy mají krásné přirovnání - bylo by to něco jako pít jed na krysy a doufat, že krysa zemře…

autor: IVA PAŠKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace