Moudře zvolili za svého krále Františka Libosvára

Posledním bodem, který spojuje jednou za tři roky tři významná místa, kde se jezdí památka zapsaná na světový seznam UNESCO, se stal o víkendu Hluk. To, že se vše podařilo, bylo vidět na spokojených a usměvavých tvářích všech návštěvníků i organizátorů. I starosta Jan Šimčík si po povolení jízdy králů a vhození bankovky jednomu z vyvolávačů spokojeně oddychl. Ano, letos v neděli pojedeme bez deště. Ale nepředbíhejme.

Unikát - pexeso ornamentů
Pětidenní Dolňácké slavnosti, které ve čtvrtek zahájil koncert pěveckého sboru Dvořák z Uh. Brod, byly pestré a rozmanité. Z programu na vás vykouklo hned několik folklorních či dechových vystoupení, výstava vín, fotografií a další atraktivní taháky, které si toto město připravilo.
Prvním z mnou navštívených míst byly památkové domky. Útroby na chvíli poskytly úkryt před dešťovou přeháňkou a hlavně děti si zde mohly v tradičně připravované akci Malovaný dvůr vyzkoušet namalovat slovácký ornament. Je to setkání tvůrců ornamentu od maléreček, malérů až po ty, kteří tvoří ornament v moderním hávu, představil akci Vladimír Šácha za štěbetání dětí s pastelkami v ruce. Kdo chtěl, mohl si zkusit zahrát netradiční pexeso. O ornamentu, kterému se věnuji, jsem psal v Malovaném kraji anebo v knize o Hluku, a tak mě napadlo udělat stylové pexeso, které ornament lidem přiblíží, a dokonce si mohou dle své tvořivosti zkusit nějaký namalovat, nechal se slyšet autor.

Náměstí a tvrz srdcem slavností
Než jsem dorazil na výstavu vín, na náměstí jsem se nestačil divit, kolik ukrývá Hluk, resp. jeho občané, unikátů. Například sbírku 11 historických motorek, z čehož ta nejstarší - německá NSU z roku 1935 - brala dech. A to jsem ještě nedošel k opodál stojícím automobilům, kde jsem se od jednoho z majitelů dozvěděl, že dnes nepřijeli všichni majitelé.
Ti, co mohli, o kousek dál koštovali 233 vzorků vín. Koho kvalitní vína nezlákala přespříliš, mohl si povšimnout otevřených vrat staré stodoly. Když jsem k ní přicházel, do útrob právě vjížděla hasičská stříkačka. Za vraty na mě vykoukla zajímavá výstava padesáti míst Hluku zaznamenaných ve fotografiích, které porovnávaly dvě století. S nápadem udělat takovou výstavu přišla místostarostka Marie Plačková a místo bylo zvoleno záměrně, kromě fotek lidé mohou vidět vizualizace, jak by mohl Penkův statek snad jednou vypadat. Jestli to budou byty, kulturní středisko, nebo komerční záležitost, to nevíme. Nám jde pouze o to, aby se stavení zachovalo a nespadlo. Fotografie jsou přefocené v období 20 až 50 let z naprosto stejného místa, prozradila pracovnice MIC Michaela Beníčková.

Ve víru vína, zpěvu, tance. A divadla
Po programu ve sportovní hale, kde proběhlo dechovkové defilé, se soustředila veškerá pozornost k Šarovcově tvrzi. V hodinovém pořadu se představila CM Šefranica a kunovický folklorní soubor. Než stačila padnout na venkovní areál tma, z úst místostarostky Plačkové zaznělo důležité avízo: Všichni vykonejte to, co tělo žádá. Doneste si pivo, nějaký proviant, protože v žádném případě během představení už nemůže přecházet. Zároveň varovala: Pokud nebudou všechny přístupové cesty volné, divadlo nezačne. Jen několik málo okamžiků a doslova centimetry oddělovaly ochotnické herce od zvědavého publika. A také od nervozní režisérky Ireny Poledníkové Krylové, která s dobrou padesátkou dobrovolníků secvičila hru Hejtman Šarovec dle předlohy rodáka Františka Kožíka.
Přes hodinu trvající děj přiblížil neradostné období 17. století. Poděkováním a uznáním všem, kteří se na představení podíleli, byl častý aplaus. Byl to nelehký úkol a jsme moc rádi, že jsme s vámi mohli pracovat. Jste skvělá. Bylo to fantastické, mám slzu v oku a mrzí mě, že už je konec, sbírala jedno uznání za druhým režisérka Krylová. Herecky jsem nadmíru spokojená. Technicky méně, protože nám technika vybouchla, zkonstatovala režisérka, která po poděkování všem vyzvedla hlavní roli hejtmana Šarovce. Všichni se museli obejít bez nápovědy a David Hájek, který hrál Šarovce, měl nepředstavitelné množství textu, takže za mě má hluboký obdiv, dodala Irena Poledníková Krylová.
Večer pak po zbojnickou s humorem typickým pro Martina Rezka a Davida Pavlíčka bavili obecenstvo, kterému se ještě nechtělo na kutě, Maťko a Kubko.

Zaspat se nepodařilo
Po divadelním představení se tvrz začala proměňovat ve slavnostní místo, kde měl starosta zanedlouho přivítat v historii nejpočetnější družinu. Vstupní bránu šikovné ženské ruce zdobily krušpánkem a růžičkami. Přiznám se: do rána jsem nespal, pochlubil se Daniel Libosvár, otec krále, který vysvětlil i proč: Byli jsme na zbojnickéj a pak jsem nemohl usnout. Před pátou jsme začali zdobit u nás doma. Hodinu před příchodem družiny všude vládla vstřícnost a poklidná nálada, nikde žádný humbuk a bláznění. Bělouš poslušně stál při zdobení, František při oblékání. Těšil jsem sa moc na všecko. Vstával jsem o šesti a první po probuzení jsem myslel jenom na to, aby všecko dobře dopadlo, prozradil budoucí šesťák a s úsměvem dodal: Co bude první, až se vysleču?Tož to nevím. Asi neco pojím a natáhnu nohy na gauč.

Přijeli si pro krále
Z koňského sedla Lukáš Šimčík vyvolává: Hýlom, hýlom, počúvajte! Vašeho syna jsme si svobodně zvolili a chceme vás požádat, abyste ho pod našu ochranu svěřili. Františka Libosvára přestrojeného do ženského kroje a s růží v ústech vyvádí jeho otec Daniel z vrat pod atakem fotografů a kameramanů. Když ho v pořádku dovezete, aj královské slivovice dostanete, zaveršoval na oplátku. Jízda králů začíná. Samozřejmostí je předání povolení starostou a humorné vyvolávky. Ty s nadsázkou prozrazují, kdo jaký doopravdy je. Největší díl si slíznou dobře známé postavy veřejného dění. Někteří kluci svými veršíky troufale namíří i do Prahy na Hrad. Smích s potleskem od zástupu přihlížejících patří i těm, kterým nervozita nebo ostré slunce sevřely hrdlo. S jednou originální vyvolávkou , bez mikrofonu v ruce, přišel i spisovatel Josef Holcman ze Skoronic, kde se taktéž jízda jezdí. Ticho léčí, Hluk uzdravuje. Jízda králů zase Hlukem pluje. Slavnostní defilé končí na stadionu.