Pohlová: Jako bych přijela do exotické země

Pohlová: Jako bych přijela do exotické země
Foto: AK  /  Autorka klip k letošním Slováckým slavnostem vína a otevřených památek v Uherském Hradišti.
Uherské Hradiště Společnost 14 / 08 / 2014

Zrající hrozny padají mezi hradišťské památky

Nová videopozvánka na Slovácké slavnosti vína a otevřených památek je stále k vidění na www.idobryden.cz, obletěla facebook tam a zpět a než se populárních zářijových slavností dočkáme, ještě to vezme párkrát dokola. Autorkou animované znělky je Petra Pohlová, kantorka místní SUPŠ. Zadání se zhostila s originalitou sobě vlastní, neopomenula víno, památky ani slováckou symboliku. Pracovala s citem a vtipem a vykreslila Slovácko a folklor tak, jak by se to povedlo jen málokterému rodákovi či patriotovi.

Jak došlo ke spolupráci s Klubem kultury, pořadatelem vinných slavností?
Nápad přišel už před rokem, ve chvíli, kdy jsem v Redutě na půdě připravovala výstavu Lesní věci. Tehdy jsem prostor plný barokních trámů a dřeva, které mi tvary i vůní připomínaly les, společně s kamarády výtvarníky a muzikanty Janem Čendou Čambalem a Alešem Brunclíkem vyplnila svítícími objekty, animacemi promítanými na dřevotřískovou desku, mechanickým datlem a několika pytli podzimního listí. Hudebně se na výstavě podílel i Petr Stašek, který je ostatně i autorem hudby ke znělce slavností. Moje pojetí výstavy se tehdy zalíbilo a byla jsem oslovena kvůli znělce slavností. Téma mě lákalo. Na obdobný námět už jsem vytvářela znělku pro pořad Folklorika na ČT2. Domluvili jsme se, že znělku připravím k následujícímu ročníku slavností, což mi dávalo dostatek času a prostoru pro nápady, mohla jsem se s tím vyhrát… taková práce, to je pak radost!

Na základě jakého klíče jste volila techniku?
Chtěla jsem, aby výsledek vyzníval co možná nejméně počítačově. Mnohem víc jsem zato vsadila na materiály, které souvisí se Slováckem a s krojem - na textil, krajky, stužky, barevné papíry a struktury. Ráda pracuji s animací v ploše - proto jsem si postavičky a domečky vyrobila reálně z papíru a textilu, naskenovala je a následně rozanimovala. Hudba ke znělce je spojením elektroniky a samplů folklorních nástrojů. Autorem hudby je Petr Stašek a nástroje nám nahráli Michal Krystýnek (housle), Eduard Tomaštík (cimbál) a Jakub Nožička (kontrabas).

Co bylo úplně první myšlenkou, základním kamenem znělky?
Nosným konceptem je pohyb seshora dolů - z nebe na zem. To je základní jednoduchá kostra. Na samém začátku svítí slunce, točí se, pomyslná kamera pak sjíždí dolů na zrající hrozny, které padají do města mezi hradišťské památky, a pak kamera opět sjede dolů mezi konkrétní lidi v parku, kteří tu tančí a pijí a užívají si slavnosti.

V zadání Klubu kultury ale nebylo jen víno a zábava, byly tu také památky… Jak se vám je povedlo zakomponovat?
Zaměřila jsem se na ty objekty, které jsou pro město nejtypičtější a které každý Hradišťák s trochou fantazie pozná. Chtěla jsem ukázat, že nejen město, jeho obyvatelé a návštěvníci, ale že také památky jsou „free“. Že si i ony užívají slavnosti, jsou jimi pohlceny. V parku jsem ztvárnila klasický výjev ze slavností - muzika hraje, někdo u toho jen tak postává, někdo pije, někdo tančí… a hlavně, fotograf to všechno dokumentuje, ten nesmí chybět.

Na znělce mě zaujaly promyšlené detaily - krasohled, prvek šikmé věže, proměna hroznů ve víno, usmívající se památky…
Krasohled, to je slunce - září, oslňuje, hřeje a způsobuje, že hrozny dozrávají, čímž je splněn předpoklad dobré úrody a dobrého vína, které vzápětí plní pozvednuté sklenice. Šikmá věž v Prostřední ulici, to je právě jedna z dominant města. A vysmáté památky se prostě radují, pijou víno a užívají si slavnosti stejně jako lidé.

Soudě podle citu, s jakým jste znělku ztvárnila, vypadá to, že máte k folkloru blízko. Přitom ale pocházíte z východních Čech…
To je pravda, ale v Hradišti se pohybuju už více než deset let. A nemám až tolik blízko k folkloru, jako mám blízko k muzikantům, kteří se mu věnují. Máme společný projekt Musica Paradis, kde hrají členové různých cimbálových muzik a snaží se hledat cestu, jak nehrát stále dokola jen folklor - jedná se o pokus přetavit folklorní postupy v jinou hudební formu - jakýsi „cimbal ambient“. Já se s folklorem setkala poprvé, až když jsem začala jezdit do Hradiště - a bylo to právě na slavnostech. Tehdy jsem poprvé viděla dav lidí v krojích a to mě úplně dostalo. Připadalo mi to kuriózní až exotické, jako bych přijela do cizí země, do pohádky, byla to úplná novinka. Díky tomu dojmu jsem pak nějaký čas tvořila obrazy silně ovlivněné střetnutím s folklorem - ornamenty, sérii šohajů v moderním světě, zajímal mě kontrast tradičního folkloru a moderní civilizace.

A jaký je váš vztah k vínu?
Nejsem vinař, ve víně se až tolik nevyznám. Ale už jen proto, že tady žiju a spousta lidí se tu vínem zabývá, jsem se o něm také dost naučila. Víno mám ráda. Rozhodně je fajn, že tady víno je a má tu takovou tradici. Je mi to rozhodně sympatičtější, než kdyby tu takovou tradici mělo něco jiného. Třeba pivo.

autor: Adéla Kotková

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace