Portugalci baštili vepřo–knedlo–zelo

Portugalci baštili vepřo–knedlo–zelo
Kunovice Společnost 13 / 08 / 2008

Neustále jsme na něco čekali, tak jsme festival nazvali „čekací,“ popisuje Jiří Lůčný

Místo na festival do Polska vyrazili Handrláci do portugalského Porta. „Měsíc před odjezdem nám Poláci napsali, že nedostali od Unie přislíbené finance na uspořádání mezinárodního festivalu, tak všechno ruší,“ popisuje anabázi nenadálých změn vedoucí souboru Handrlák Jiří Lůčný.
Díky muzikantovi a zpěvákovi Zdeňku Ondráškovi pak přišla nabídka na festival do Portugalska, začala rychlá e-mailová korespondence a než se kdo nadál, Handrláci s muzikou Sbíraniko odjížděli na Pyrenejský poloostrov, kde vystupovali s Argentinci, Španěly, Maďary, Tchaiwanci, Srby a pěti domácími soubory.
Handrlák tvořilo dvaadvacet tanečníků, muzikanti s primášem Pavlem Skybou, Marek Smetana z CM Lipina, Martin Švehlík a Radim Ovsík z Mladých Burčáků a kunovický folklorista Zdeněk Ondrášk. Všechno si vzali na povel Jiří Lůčný, vedoucí souboru, Ludmila Straňáková, Ivana Lůčná a dva řidiči Milan Cileček a majitel firmy Josef Dubovský.

Cestou necestou
Vydali se směr Rakousko - Graz - Villach - Benátky - Miláno až po Agde (Le Cap ď Agde), kde absolvovali devítihodinovou přestávku a koupání ve Středozemním moři. Dále pak pokračovali po trase Toulouse - Bilbao - Burgos - Salamanca až do Leca da Palmeira. Cesta byla dlouhá 3 101 kilometrů. Celkově i s pojížďkami po Portugalsku a návratem najeli Kunovjáci sedm tisíc kilometrů. „Byly tam nádherné dálnice a silnice, o kterých se nám ani nezdá,“ chválí výstavbu vedoucí souboru, který zároveň vzpomíná na to, jak se před třiceti lety úmorně kodrcali po úzkých cestách, zmožení a zničení. „To, co nám dříve trvalo celý den, teď člověk zmákne za tři hodinky - je to až neuvěřitelné, jaký udělali pokrok,“ chválí Portugalce. Po cestě zpátky se v autobusu pokazil alternátor. Místo devítihodinové přestávky, kdy by měli řidiči odpočívat skládali ze dvou alternátorů jeden funkční. Handrlák plný zážitků přesto nakonec šťastně dorazil v úterý těsně před půlnocí domů.

Vrátili se do školních lavic
Na festival přijeli kolem páté odpolední. „Překvapilo nás, že jsme přijeli do deště. Tři dny nám s malými přestávkami mrholilo, což pořadatelům způsobilo nemalé problémy - nejsou totiž na déšť v tomto období zvyklí. Ubytovali se na základní škole, kam pořadatelé navezli postele a účinkujícím vytvořili zázemí ke dvanácti pobytovým dnům. Naši obývali pavilon společně s Tchajwanským souborem, tvořeným z mladých děvčat, pěti kluků, jednoho vedoucího a dvou přísných asistentek. „Své vedoucí poslouchali na slovo. Když jim někdo řekl, že se budou ten den prát černé kalhoty, během chvíle byly plné šňůry černých nohavic,“ usmívá se Lůčný.

Špatná hymna na zahájení
Handrláku byly přiděleny dvě patnáctileté asistentky, což sem tam způsobilo menší problémy. „Holky byly málo operativní, na cokoli jsme se přeptali, neuměly řešit,“ popisuje organizační nedostatky Lůčný. „Neustále jsme na něco čekali, pak honem honem do krojů, a když jsme byli připraveni, zase se hodinu a půl na něco čekalo.“ Na zahajovacím ceremoniálu byl trochu problém se vztyčováním vlajek a aparaturou. „Vrcholem počátečních zmatků bylo, když zahráli Srbům českou hymnu.“ Jinak všechny potěšilo, že byla vystoupení velmi navštěvovaná a publikum živelné a emotivní. Pořadatelé každou zemi divákům přiblížili i popisem historie, který soubory dodaly. „Krátké povídání jsme přeložili do angličtiny a hostesky pak publiku všechno předčítaly v portugalštině, čímž jsme naši republiku přiblížili světu.“

Vystupovali v šesti městech
Mezinárodní festival Festarte v Matosinhos pod hlavičku CIOFF byl kromě Leca da Palmeira rozprostřen i do dalších pěti měst - Matosinhos, Seia, Santa Cruz do Bispo, Lavra a S. Mamede, kde naše zástupce vždy vítali s otevřenou náručí. Mimo to se účastnili dvou mší v kostelech, etnografického semináře, taneční školy a gastro dnů. „Nejvíc se líbily rychlé a živé tance. Portugalci jsou živelní, naše bílovské moc nepochopili, tak jsme je vyřadili,“ povídá vedoucí souboru, který pak nasadil kopanice, čardáše, verbuňk, strání a dolňácké. Handrlák zpíval na dvou mších ve velkých kostelech. „Zpívali jsme na kůru, ostatní soubory uprostřed před oltářem a portugalští věřící seděli po stranách obrovských kostelů. „Původně jsme měli zpívat pět minut, ale nakonec to pak byla čtvrthodina, kdy jsme na sebe pomrkávali a domlouvali se očima, jakou další píseň dáme. Večery pak patřily společenským setkáním. Maďaři ponocovali u písničky a vínka s námi, Srbové a Argentinci se sem tam přidávali, ale ostatní se drželi zpátky.

Knedlíky chtěli zdobit šnytlíkem
V rámci festivalu museli uvařit národní jídlo. V nóbl restauraci Mauretania na pláži u Atlantiku připravovali naši zástupci pro Portugalce nezvyklé vepřo-knedlo-zelo. Vařením pověřili dva členy souboru. Kuchařka Jana Holásková a kuchtík Pavel Majíček se poprali s odlišnými možnostmi kuchyně a navařili knedle, zelí i maso pro sezvané festivalové VIP hosty a zbytek návštěvníků restaurace. „Kuchyně je spíš uzpůsobená na mořské potvůrky, tak byl trochu problém s možnostmi,“ říká Lůčný, který dodává, že kromě vajíček a masa přivezli všechny ingredience, včetně mouky a kvasnic. Při vaření vznikly dva malé problémy. Doma zapomněli kmín, který nakonec pracně sehnali. „Daleko větším oříškem pak bylo, když chtěli majitelé restaurace naše vepřo-knedlo-zelo nazdobit pažitkou a jiným šnytlíkem a zeleninou, což naši kuchaři kategoricky zamítli,“ vypráví Lůčný. „Myslím si, že naše jídlo chutnalo, protože bylo vydáno do posledního drobečku.“ Druhé pokračování gastrofestivalu bylo v kuchyni na základní škole, kde společně kuchtili ještě s Maďary a Srby. Maďaři navařili výborný guláš a Srbové nějakou masovou směs.

Panenky ze šustí moc nešly
Podmínkou festivalu, který pořádá rodina Nevesů - a do festivalového dění jsou zakomponováni všichni členové, byla i účast na prodejním semináři ručních prací. Kunovjané s sebou přivezli keramiku, panenky ze šustí, u kterých vysvětlovali jejich výrobu, emblémy Handrláku vydlabané do dřeva, lahvičky se slivovicí. Kromě prodejních stánků, ve kterých musel někdo prodávat od 19.00 až do 23.00, soubory vyučovaly lidové tance. „Byli jsme také v domovech důchodců, kde nás překvapila čistota, krásné prostředí, obrovské svažité hlediště, galerky a milí upravení a čistí důchodci,“ popisuje Lůčný. Část souboru byla na návštěvě u rodin, kde nahlédli do tamního způsobu života. Na radnici u starosty se setkali s člověkem, který mluvil slušnou slovenštinou. „Všechny nás to zaskočilo. A když jsem se ptali, jestli je to nějaký zbloudilý Slovák, co se usadil v Portugalsku, začal nám vyprávět příběh o tom, jak se chtěl naučil slovensky. Odjel na rok a vrátil se domů až za patnáct let,“ vypráví vedoucí souboru. Až na místě zjistili, že se s argentinským souborem potkali v roce 2004 v Liptále. Domácí soubor byl ve stejném roce pro změnu ve Zlíně, Olomouci, Praze a Brně, což jsou zajímavé náhody.

Obrovský skok ve výstavbě
I když soubor Handrlák zamířil na západní cíp Evropy poprvé, vedoucí souboru Jiří Lůčný tamní prostředí dobře zná. Před třiceti lety tu vystupoval s Kunovjanem v Lisabonu a o pár let později právě v Portu. Návrat po letech jej však velmi zaskočil. „Když vidím, co po vstupu do Evropské unie za tu dobu udělali se silnicemi, zelení a výstavbou... nestačím se divit,“ žasne Lůčný nad rozvojem a kvalitou. Cesty jsou z kvalitního materiálu, úplně se blyští křemíkem. Jako o závod se staví silnice, obchodní centra, plavecké bazény. Porto je rozdělené na Porto a Oporto (novou a starou část města). Staré Oporto se sklepy s proslulým vínem bude těžké zachránit a dochovat dalším generacím. Všechno rozežírá sůl a domy jsou velmi poničené. Bez povšimnutí nezůstaly ani větrné elektrárny, kterých je od Vídně až po Atlantik plno. „Postaví je tam, kde je potřeba, a je jim jedno, jestli stojí vedle historického města na kopci. Tohle by u nás nikdo nedovolil. Oni na rozdíl od nás pochopili, co je potřeba, a ekologicky těží energii, kde se dá.“

Soubor Handrlák se domů vrátil plný zážitků, dojmů a nových zkušeností, které určitě využije v novém programu.

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist