Buchlovského kování se se svými přáteli zúčastnil také Petr Hanáček z Ostrožské Nové Vsi, kde má také svou dílnu. Mezi střídáním u výhní prozradil něco málo ze svých zkušeností a pohledu na kovářské řemeslo. „Vše začalo na takovýchto řemeslných setkáních. Když jsem byl malý, tak se mi líbilo, jak kováři vyrábějí meče, a tak jsem to chtěl zkusit a tuto profesi si vybrat za svou práci, řekl Hanáček.
Poslední roky jeho života ovlivňovala důležitá studia. Tři roky učňák a čtyři roky šperkárna v Turnově. Protože věhlasným umělcem se člověk nestane po dvou letech praxe, prozatím, než se bude moci věnovat vysněné umělecké dráze, musí pracovat jako každý řemeslník. „Když člověk nemá jméno, tak musí na rozjezd pracovat i na zakázkové výrobě a plastiky dělá spíše jako bokovku. Pokud se mi podaří to rozjet, tak to snad bude v pohodě. Všiml jsem si, že když se člověk zasekne na jednom místě, tak je bez fantazie. Musí tvořit, nápady nesmějí zůstat jen v hlavě. Chtěl bych poznat i práci se dřevem, kamenem. Uvidím, pokud to s kovářskou prací doma nepůjde, vycestuju na zkušenou do Anglie, dodává rozvážně Hanáček.