Pro mnoho lidí to byl návrat do dětství

Pro mnoho lidí to byl návrat do dětství
Foto: Ladislav Chvalkovský
Uherské Hradiště Společnost 09 / 12 / 2018

Gastronomická sobotní odpoledne ve Slováckém muzeu za sebou mají závěrečný díl. Poslední Vaříme v muzeu se tak stalo příležitostí zeptat se na tento zajímavý projekt Marty Kondrové, vedoucí etnografického oddělení Slováckého muzea.

Kolik let tento seriál vaření trval, co bylo inspirací pro vznik?

V roce 2011 jsme ve Slováckém muzeu začali se sobotními programy Tvoříme v muzeu určenými pro širokou veřejnost. Vybraní lektoři se po celé sobotní dopoledne věnovali některé rukodělné technice, jejíž základy návštěvníky naučili a ti si z muzea mohli odnést na konci tvoření konkrétní výrobek. Na začátku roku 2012 jsme v rámci sobotního dopoledne poprvé zkusili nabídnout návštěvníkům tradiční pokrmy spojené s masopustním časem a ukázat také jejich výrobu. Zájem veřejnosti byl obrovský, a tak se velmi záhy z Tvoříme v muzeu stalo Vaříme v muzeu. Slovácké muzeum tak ještě před boomem pořadů o tradiční gastronomii jako první začalo veřejnosti připomínat původní pokrmy, receptury, ale také jejich význam v lidové kuchyni.

Co vše bylo připravováno?

Během let 2012-2018 bylo realizováno 44 programů věnovaných různým krajovým specialitám, pokrmům, pečivu i cukroví, které navštívilo 3 520 návštěvníků. Prakticky jsme vyčerpali inspiraci z tradiční kuchyně od zvykoslovného pečiva (Boží milosti, jidášci, vrany, koláčky, mikulášské pečivo) přes běžná jídla, která byla součástí každodenní kuchyně na Slovácku (krajance, metyja, báleše, gule, manželstvo, pěry, šlíšky a mnohá další), až po zabijačkové či zvěřinové speciality. Ke každému programu byl vydán receptář, který si návštěvníci mohli odnést spolu s informacemi o přípravě jídel domů. Mnohé recepty se také objevily v Kuchařce tradičních receptů na Slovácku II, kterou vydal Region Slovácko s odbornou spoluprací etnografů Slováckého muzea a mistrů odborného výcviku ze SŠPHZ.

Jestli víš nějaký návštěvnický postřeh, co je nejvíc zajímalo, překvapilo?

Mnoho návštěvníků vzpomínalo na to, že jídla, která v muzeu vidí, znali z mládí, ale postupně je doma přestali vařit, nebo se svých babiček na jednoduché a přitom chutné recepty nestačili zeptat a jídla se naučit. Pro mnohé to tak byl splněný návrat do dětství a možnost znovuoživit to, co se v jejich rodině po generace připravovalo.

Poslední vaření je na jaké téma?

Během posledního Vaříme v muzeu jsme se chtěli symbolicky rozloučit za všechny muzejníky tím nejlepším, co ve svých domácích rodinných receptářích mají. Celých sedm let jsme vlastně zveřejňovali rodinné stříbro sesbírané v terénu u vyhlášených kuchařek, kuchařů a pekařek. V posledním díle jsme tedy přidali něco z rodinného pokladu muzejních pracovníků.

Co nového chystáte, co bude náplní a kdy to vypukne?

Chystáme se vrátit ke konceptu Tvoření v muzeu, kdy se budeme věnovat různým rukodělným technikám. Začít bychom chtěli 2. února 2019 s výšivkou na výřez, která se na Uherskohradišťsku objevuje především na rukávcích a košilích ženského i mužského kroje.

A na závěr, pokud lze, prozraď nějaký jeden recept.

Těžko se vybírá jen jeden recept, snad za sebe můžu dát recept na Korýtka mé babičky, která pocházela z Josefova na Podluží.

Korýtka babičky z Podluží

250 g másla

2 žloutky
1 vejce (na potření)
140 g mletého cukru
4 lžíce zakysané smetany
375 g hladké mouky
1/2 prášku do pečiva nebo malá lžička amonia
mletý anýz, krystalový cukr a mleté ořechy na posypání
Vypracujeme hladké těsto, které rozválíme na tenký plát a rádýlkem jej rozkrájíme na pásky asi 3 cm široké a 14 cm dlouhé. Pásky naskládáme na obrácenou formu srnčího hřbetu, potřeme rozšlehaným vajíčkem, posypeme sekanými ořechy, cukrem, anýzem a dáme do rozehřáté trouby péct, až začnou růžovět.


TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace