Horňáčtí „rapotáčé“ z Hrubé Vrbky opět vozili Jidáše, v Lipově se zase vozil znavený „rapotáč“. Chodit „rapotat“ po dědině není jen záležitostí kluků, o čemž jsme se mohli přesvědčit v Hrubé Vrbce. „Když je chlapců málo, tak proč by nemohla chodit i děvčata nebo malí špunti?“ říká místní organizátorka Monika Macková, která s dětmi Hrubou Vrbku obchází v rámci tohoto tradičního velikonočního zvyku již dvanáct let.
„Ráno děti nechodí, protože současná generace není ochotná tak brzo vstávat. Po desetiletích  jsme taky vozili v čele průvodu připevněnou loutku zrádného Jidáše,“ dodává Macková. V Lipově chodilo při závěrečném sobotním podvečerním rapotání už jen torzo snaživých klučinů  (nejmladší Vojtíšek měl pět roků) z předcházejících větších skupin. Přestože jich bylo málo, o to více zavítali do ulic obce a srdnatě hrkali. A kdo už nemohl chodit, nechal se na tom nejmohutnějším „rapotáču“ svézt.