Rozmanitý život mezi písněmi

Rozmanitý život mezi písněmi
Foto: pri  /  Stálý úsměv na rtu Honzy Nedvěda.
Uherské Hradiště Společnost 26 / 06 / 2009

Nedvěd: Když projevíte pokoru, možná získáte ten dar, kdy je vám dovoleno nějak cítit a věci víc prožívat.

Na historicky první folkový festival Hradišťský folkoláček zavítal i známý písničkář Honza Nedvěd. Před vystoupením po boku skupiny Výhoda, kdy všichni jeho příznivci jistě zažili příjemný večer na otevřené scéně v prostoru hradišťské Reduty se nám podařilo vyzpovídat tuto ikonu folkové scény a zprostředkovat vám s ním exluzivní rozhovor.

Kouzlo písniček, kde se bere a jak se rodí?

Nezáleží na tom, jestli jste doktor, nebo písničkář. Pokud oba svou práci dělají proto, že ji mají v sobě, a k tomu mají i nezbytné nadání, je výsledek obou profesí stejný. Kouzlem je to možná příliš odvážné pojmenovat. Skládání a tvorba písničkáře je krásná práce. Je krásná, když písničku tvoříte, a následně pak, jak ji hrajete. Když k tomu přidám i to, že lidé cítí a rozumí tomu, co jsem do toho chtěl dát, je to úžasné.
Jakákoliv chvála čehokoliv je velmi těžká a sám k sobě se snažím být hodně kritický, a tak krása a kouzlo mně nejde do pusy, ale pravda to je, protože občas z těch lidí vyzařuje, jak jste jim něčím, aniž víte čím, pomohl nebo je nadchl. Tam někde existuje možná to kouzlo a moc písniček. To propojení mezi autorem a lidmi.
Kde se vám nejlíp skládá?
Neustále stejně, a to v mém malém studiíčku 2,5 x 3, kde skládám už třicet let. U mě to ani tak není, kde se mi nejlíp, ale kdy se mi nejlíp skládá. Ovlivňují to vnější a vnitřní vlivy, od maličkostí s partnerkou až třeba po lidi okolo domu. Výhoda skládání je zmíněné studio, ale podmíněno je to tím, že musím v sobě cítit vnitřní harmonii. Ta přichází nejčastěji za úplně obyčejných dnů, kdy ve studiu něco napíšu. Jestli to stojí za něco, to už ukáže a prověří čas a lidé. Se zvyšující se mírou sebekritiky rozhoduji spíš, kterou písničku zařadit a kterou ne.
Jak ovlivňuje, umocňuje čeština vaše texty?
Čeština není zas tak zpěvný jazyk, mimo lidovku nebo operu. V mých písničkách je to spíš problém. Víte, melodiku, kterou my používáme, tu klasickou „častuškovou, kdy píšeme pár jednoduchých tónů, které se, když se to povede, vážou do určité melodie, tak na tu čestina nepůsobí. Jsou ale písničkáři, jako je třeba Jarek Nohavica, kteří dokáží písní vyprávět. To ale není můj případ. Osobně text podřizuji melodii, která u mě vzniká jako první. Dalším, který dokáže češtinu krásně vložit do textu, je Zdeněk Svěrák. Ten má nadání pěkně to do písničky napasovat s vynikajícím výsledkem.
Vy a folklor?
Lidová píseň a hudba je stěžejní, co naše země a kultura má, když nebudu mluvit o Smetanovi. V dané době nebyl originálním skladatelem tohoto žánru muziky, vycházel spíš z kruhu evropských skladatelů. Nicméně se také významně dokázal prosadit. Kdežto lidovku v takovém podání a měřítku nedělá nikdo jiný na světě, tak jako vy tady, potažmo náš národ. Svět jsem projel a slyšel jsem, kde se co hraje, ale ta síla skladatelů lidovky, kteří dokázali tak mocně a emotivně napsat tyhle skladby, to nikde nenajdete. Ten text a melodie dělá divy. A i z těch, co jsou z kamene, rázem udělají naprosto jiného člověka anebo mu nabízí možnost zažít naprosto ojedinělý zážitek. Na Moravě lidé cítí více historii, proto se ten zdroj nachází nejspíš tady.
S kým byste nejraději vystoupil na jevišti?
Byl by to Van Morrison. Pochází z Irska a ještě žije. Svou hudbou mě poznamenával a poznamenává dodnes. Má obrovské nadání, kdy písničky umocňuje vlastním názorem. S trochou nadsázky je to pro mě člověk, který má v sobě všechnu hudbu na světě. Třeba na festivalu The Wall, kde hráli významní umělci, byl někde vzadu, ale jako by hrál hlavní roli, a to zpíval jen tři čtvrtě minuty. Dal tomu tolik síly a umu. Nikoho jsem tolik neobdivoval, protože jsem se ve svém životě zaměřil na vlastní tvorbu, ale jestli jsem měl a mám k někomu obrovskou úctu, tak to je právě on.
A z Čech?
Po lidské stránce by to byl Karel Gott, protože je to velmi slušný a nadaný chlap. A po hudební, protože jsem hodně svázaný s Moravou a Kyjovskem, bych se chtěl setkat s primáši Jurou Petrů nebo Martinem Hrbáčem. A ještě jedním. Ve Strážnici je cimbálovka Michala Miltáka, tak i s tím bych si rád zahrál. Často chodil hrát do sklípku do Kyjova, kde jsem ho potkal, a cítil jsem, jak hudbu prožívá.
Co písničky daly a vzaly?
Písničky mi vzaly celý soukromý život. Naprosto jsem se tomu oddal. Důkazem jsou i moje vztahy, kdy ženy, se kterým jsem byl, toho měly dost a daly mi to najevo a postupně jsem odešel od tří rodin. No a písničky mi pak za to daly ten život na cestách, život svobody, poznání. To kouzlo, ten hluboký cit z nich. Kdo v tom nejede, nedokáže pochopit. Když zazní cimbál, bluesová kytara, jsou to pro mě chvíle krásy a štěstí. Věřím, že Beethoven, když začal skládat, tak ho to natolik pohltilo, že vlastně skončil svůj osobní život a jako by nežil. Už vlastně nemohl dělat nic jiného. Protipól je Mozart, který žil jako skladatel, ale také dokázal žít i soukromým životem. Osobně jsem se hudbě oddal se vším všudy, ale jenom tomu písničkaření. Dostal jsem se dovnitř, kdy už díky hudbě cítíte život naprosto jinak, jako by z vás hudba udělala něco, co je v prostoru a mimo realitu, kdy už vás nic jiného nezajímá, ale vždy to rád opustím.
Myslíte, že je v písních schováno něco mezi nebem a zemí?
To nejde spojovat. Myslím si, že nebe a zem je naprosto v tomto pohledu úplně někde jinde. Že ten pán Bůh, jestli tedy je, ten s tím nemá nic společného. Možná že rozdává pokorným lidem sílu, aby žili. Ne majetek nebo něco jiného, ale sílu, aby prožívali, co je v hudbě jakoby skryto. Je možné, že tím lidi mohou cítit jistou posilu. Když projevíte pokoru, možná získáte ten dar, kdy je vám dovoleno nějak cítit a věci víc prožívat.
Jaký styl muziky je vám bližší?
Miluji lidovou písničku, ale z ní třeba jen pár písniček, dejme tomu do sta. To ostatní a vše kolem více méně nemusím. Kdežto kdybych přijel do Nashvillu v Americe, tak si lehnu na zem, dám si kolem sebe konzervy a můžu tam být od večera do rána a od rána do večera. K tomu by mi postačil jen záchod a umyvadlo. Víc nic. Kdyby k tomu všemu hrál třeba bluegrass, který mám hodně rád, nebo jejich stylová muzika, bylo by to dle mého gusta. Country ovšem ne.

autor: PAVEL PRINC
TOPlist