Radost, smutek, narození i smrt v podání Ume hrát a Hradišťanu

 Díky zpožděnému vlaku na nádraží ve Starém Městě jsme zažili roztodivné situace rozehrané cestujícími, ale především přítomným okamžikem a životem samým. Stali jsme se tak aktéry kabaretu, který nám jel před očima místo očekávaného vlaku. Až hlas z ampliónu nás vytrhl z hodinového představení a my jsme zjistili, že nám to skvělé divadlo  sehráli tanečníci Hradišťanu a hudební banda Umíme Hrát. Celý nápad vznikl ve vlaku a v hlavách Ladislavy Košíkové a Jiřího Pospíchala, když si cestou z Brna krátili dlouhou chvilku a náramně se u toho bavili. Naštěstí si jej nenechali pro sebe a spolu s režisérem Vlastimilem Peškou nám ho převyprávěli. Nebylo důležité najít nějaký hluboký obsah představení, bylo krásné se nechat vést situacemi a jednotlivými příběhy, které k nám přicházely prostřednictvím figurek výtvarně zpracované Evou Jiřikovskou. Její kostýmy nerušily děj a zároveň zaujaly svojí jednoduchou samozřejmou lehkostí.
Díky virtuozním výkonům Jiřího Pospíchala a všech muzikantů Umíme Hrát a ojedinělému autorskému spojení choreografky Ladislavy Košíkové a autora hudby, libreta  a režiséra Vlastimila Pešky jsme byli svědky představení inspirovaného životem a jeho tradicemi. Patří k němu radost, smutek, narození i smrt. Síla života je v tom, že i smrt je důležité brát s humorem.