Jubilejní 30. ročník koštu slivovice v Jankovicích přinesl mimořádnou podívanou. Hned tři vzorky z modrého ovoce získaly plný počet šedesáti bodů a titul šampiona.

Rekordman Remeš odcházel s plaketou

Vratislav Pernička ze Zlechova si ocenění osobně převzít nepřijel, domácí borci Radek Slavík a Rudolf Kutálek však ovace publika sklidili. Právě Kutálek se na pódium vrátil podruhé – tentokrát jako šampion se špendlíkovicí. Během koštu přitom sám rozléval soutěžní vzorky.

Vzápětí předal cenu kolegovi z pořádajícího TJ Sokol Jankovice Radku Šilcovi, letošnímu šampionovi v kategorii mirabelek.

V meruňkách dominoval vzorek Luboše Krále z Nedakonic. Stejný počet bodů získala i třešňovice Vladislava Valenty ze Spytihněvi. V kategorii jádrovin jasně zvítězila hruškovice Pavla Klučky ze Zlechova – stejnou cenu za tentýž vzorek přitom převzal už o tři hodiny dříve na koštu v Polešovicích.

Mezi jablkovicemi zvítězil Karol Giszczak ze Salaše. Titul v kategorii 24 likérů putoval do sousedních Košíků Rostislavu Pólovi za višňovku.

Ještě než pódium zcela ovládla kapela Pantok, převzal z rukou hlavního organizátora Radka Šilce plaketu zasloužilého degustátora Lubomír Remeš. Nechyběl totiž ani na jednom ročníku koštu v Jankovicích.

Ovoce bylo vyzrále, degustátoři jásají

A jaká vlastně byla minulá sezóna? „Velmi dobrá,“ shrnuje jednoduše Radek Šilc. „Byly velmi příznivé podmínky pro dozrávání ovoce, a tím pádem se setkáváme s vzorky s plnou chutí, vůní a dlouhodobého vjemu."

Dostatek zralého ovoce také potlačil zaužívaný zvyk předkládání archivních pálenek. Podobný trend hlásí i organizátoři z okolních obcí. Bohužel i oni se setkávají s nezájmem mladé generace o účast v degustačních komisích, které pomalu, ale jistě stárnou. Častěji se stává, že tříčlenné komise se musí zmenšovat na dvoučlenné.

„Doba se mění a lidé přestali být přátelští a vyhledávat osobní setkávání na společenských akcích. Každý si hledí svého a ztrácí se tolik důležitá pospolitost,“ uvažuje nahlas Radek Šilc a pokračuje: „Když se vrátím k tématu našeho slováckého a valašského bohatství, chci veřejnosti vzkázat následující: Važme si toho a buďme pyšní na to, co nám naši předci předali. Udělejme všechno, abychom mohli tuto lásku ke kraji, ovoci a pálence předávat dál.“

A zároveň připomíná, že sám vede pětiletého vnuka k předání svého žezla: „Spolu jsme loni zasadili meruňku a cítím, že jednou to po mně převezme.“