Sametový alt Marty Kubišové potěšil fanoušky

Sametový alt Marty Kubišové potěšil fanoušky
Buchlovice Společnost 15 / 08 / 2012

Připadá mí neuvěřitelné, že jsem se sedmdesátky dožila

V pátek vystoupila v buchlovickém zámeckém amfiteátru Marta Kubišová, legenda naší hudební scény. Zpěvačku s typicky zastřeným krásným altem doprovodila kapela Karla Štolby. Koncert začal zvolna, jakoby rozpačitě, ale s každou písní nabýval na síle a atmosféře. Zazněly hity první kariéry, známé písně současnosti a také úplně nové skladby připravovaného muzikálu. Zpěvačka k narozeninám dostala hned několik dárků od pořadatelů i nadšených fanoušků.
Před vystoupením, které se řadí k sérii koncertů oslavujících zpěvaččino jubileum, jsme s nenápadnou dámou udělali rozhovor pro čtenáře DOBRÉHO DNE. Zpěvačka byla velmi příjemná, nehvězdná dáma s velkým D, která na svůj věk vypadá opravdu skvěle.
 
Letos slavíte významné jubileum. Jak hodnotíte svůj život, když se ohlédnete zpět?
Abych řekla pravdu, svůj život vůbec nehodnotím, nebilancuji. Připadá mi spíš neuvěřitelné, že jsem se takové číslice vůbec dožila. Kdyby bylo na mně, asi bych narozeniny přešla mlčením. Ne, že bych chtěla skrývat svůj věk, ale já oslavy všeobecně moc nemusím. 

Přesto jste se ale pustila do série koncertů ve vašem domovském Divadle Ungelt, kterými na podzim vyvrcholí oslavy vašeho jubilea…
Taky jsem šéfovi Ungeltu Milanovi Heinovi říkala, jestli ta sedmdesátka na plakátech vůbec musí být a jestli bychom to nemohli přejít v tichosti. On se smál a říkal: Dožila ses sedmdesátky, tak se to musí pořádně oslavit!

Podle čeho jste vybírala hosty?
Všichni jsou to moji přátelé a řídila jsem se také podle toho, jak měl kdo čas…

Jak vnímáte posun naší země a myšlení lidí od šťastné chvíle, kdy jste stála na balkoně vedle Václava Havla a zpívala Modlitbu? Nejste zklamaná, když vidíte, kam to všechno spěje?
To víte, že jsem zklamaná. Samozřejmě že dění kolem nás vnímám úplně stejně jako všichni ostatní - nerozumím tomu, co se v současné době děje a mnohdy si připadám jako v Kocourkově.
Ale snažím se, co můžu, neglosovat veřejné dění. Chtěla jsem se odpoutat od politiky a věnovat se opravdu jen zpívání. Byla bych ráda, aby mě lidé vnímali jako zpěvačku. Ne jako pomník totalitního režimu.

Když už se bavíme o narozeninách - jaký jste kdy dostala nejkrásnější dárek? Tedy kromě narození dcery.
Asi když jsem si na pětadvacáté narozeniny pořídila svého úplně prvního psa.

Nevadí vám, když si z vás někdy kolegové utahují, že jste spasitelka všech opuštěných zvířat?
Naopak, dělá mně to dobře a vůbec se nezlobím. (smích)

Když vás tak poslouchám, s dcerou Kateřinou máte velmi blízký vztah…
Než striktní matka a dcera jsme spíš kamarádky a parťačky, jako jsem byla já s maminkou. Je to moc fajn.

Co vás nejvíc spojuje?
Spojuje nás láska ke zvířatům a také práce. Kateřina mi pomáhá s pořadem Chcete mě? a je i moje PR manažerka.

Babičkovství tedy ještě nehrozí?
No, raději už o tom ani nemluvím. Kdysi jsem něco plácla do médií a viděla jsem ten Kátin udivený pohled…
Řekla jsem tehdy, že mi musí porodit dvě vnučinečky, dokonce jsem jim vymyslela i jména. (směje se) Ale klidně bych brala i kluka. Nakonec budu vděčná za jakékoliv vnouče.

Po vaší azavačce hodně smutníte... Nepořídíte si ještě nějakého psa do party?
Já bych docela ráda. Zbyla mi jen malá jorkšírka a já pořád koukám po velkých psech. Káťa mě však vzhledem k mému věku a zaneprázdněnosti odrazuje. Ale kdo ví...

Sedmdesátka je přece jen úctyhodný věk. Ale vy vypadáte skvěle. Jak se udržujete? Co poradíte dámám v letech?
Je docela průšvih, že já nemám co radit. Nijak se neudržuji, nedržím diety, necvičím. Nechodím na masáže ani do kosmetických salónů. Mým hříchem je kouření. Alkoholu také moc nedám. Před týdnem se mi dcera smála, že ani nevím, co je Cuba Libre.
Na závěr naší krátké dovolené ve Španělsku jsme si daly právě tento drink. Nikdy jsem ho nepila. Takřka v sedmdesáti jsem poprvé měla colu s rumem. Bylo to výborné. (smích)

Bojíte se nemocí a stáří?
To víte, že bojím, ale nemyslím na to. Nerada bych obdařila rodinu jakoukoliv nemocí. Třeba lidé postižení Alzheimerem jsou vlastně uvnitř šťastní a spokojení, ale není v jejich silách vnímat, jak je z nich rodina ztrápená,... tak snad nás to mine.

Lenošit však nestíháte. S Anetou Langerovou připravujete dokonce muzikál - můžete jej trochu přiblížit?
Hudbu složil Karel Štolba, libreto napsala Marta Skarlandtová. Na jevišti nás bude pět, z čehož jeden člověk bude mít trojroli. Já se s Anetou střídám v tom, že hlavní představitelku Sidonii zpíváme dvě - já zpívám samozřejmě tu starší. 

Co vás v současné době nejvíc zlobí?
Zlobí mě většinou malichernosti. Jinak mě rozčiluje agresivní a blbá nálada, která dnes vládne mezi lidmi.   

Co by se muselo stát, aby byla zbourána zeď, která je v současnosti mezi vámi a Helenou Vondráčkovou? Jste vůbec schopná jí někdy odpustit?
Dokážu odpouštět, ale nezapomínám…

Máte k Moravě a Slovácku nějaký bližší vztah?
Na Moravu a na Slovensko jsem jezdila moc ráda v první i v druhé kariéře. Brno, Ostrava, Bratislava a široké okolí... tam jsou muzikální a milí lidé.

Změnilo se nějak zásadně vaše publikum první a druhé kariéry?
Na Golden Kids tehdy chodili převážně mladí lidé. Dnes je ten věk publika rozhodně pestřejší.

autor: IVA PAŠKOVÁ

Galerie

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace