Simona Babčáková: Cítím se blažená, když lidi rozesměju

Simona Babčáková: Cítím se blažená, když lidi rozesměju
Foto: KM
Uherské Hradiště Společnost 22 / 08 / 2022

Herečka, komička, improvizátorka, ale i tanečnice, moderátorka a pedagožka Simona Babčáková navštívila Letní filmovou školu a DOBRÉMU DNU prozradila, jak vzpomíná na Stardance, jak se jí hrají potvory, ale i to, jak si užila pobyt v Uherském Hradišti.

Účinkovala jste ve Stardance, které jste musela předčasně opustit, a stala jste se v tu chvíli takovou ikonou pro neočkovanou část obyvatelstva…

Byla jsem byla reprezentantem nějakého přístupu, a vlastně jsem byla v mlýnku okolností. Já jsem aktivně nedělala nic. Jsem rebel a vím, kdy dělám rebelská gesta, ale tohle nebylo rebelské gesto. Bylo mi líto, že to skončilo takhle blbě, ve smyslu zbytečně, protože jsem byla zdravá, neměla jsem fyzický handicap. Náš konec byla věc systému.

Trvalo několik měsíců, než jsem to vstřebala, protože my jsme se s Martinem (pozn. redakce: její taneční partner Martin Prágr) naučili pět tanců. Dalo by se to přirovnat k pocitu - máte v břiše devítiměsíční dítě, makáte a připravujete se, aby se dítě mohlo narodit. Přesto, když je vše připraveno a vy se těšíte, porod neproběhne a díte se nenarod. A vy s tím nemůžete nic udělat - nemohli jsme odtančit ani jeden našich tří tanečních favoritů. Ty první dva jsem si říkala: „Jasně, to je jen takový úvod, neukážeme všechno.“ Ale pak měly nastoupit ty tři.

Neměla jsem však ani ambice jít dál, já jsem byla naladěná na pět tanců a stačilo. Nemám vůbec soutěžní buňky, nespouští se mi touha být lepší než někdo jiný a zničit si kvůli tomu zdraví. To fakt nemám.

Tancovala jste už dříve, nebo to byla nová zkušenost?

Byla to úplně nová zkušenost pro tělo. Nechodila jsem nikdy ani do tanečních, ale byla jsem nadšená. Protože já jsem nikdy nic nedrilovala a tohle byla úplně nová disciplína, samotnou mě udivilo, jak enormně rychle jsem se učila. Díky tomu jsem měla euforii a uspokojení z toho, jak se to přes noc uložilo a jak se každý den zlepšuju. To bylo skvělé. A v okamžiku, kdy jsme došli do fáze, že už se ladily detaily, co mě nebavily, tak už zas přišel další tanec a zase přišlo rychlý zlepšování a to mě bavilo moc. S Martinem jsme se stali přáteli a to stále trvá. Užili jsme si to. A fakt nám bylo líto, že jsme skončili, protože jsme si jeli ty fórečky a měli jsme připraveno několik desítek scének, které jsme nemohli realizovat.

Tancujete v současné době? Nemáte možnost někde ukázat, co jste se naučili?

Ne, zatím taková možnost nevznikla, ale kdyby vznikla, tak bychom neváhali. Ale tím, jak jsou vykastrované plesové sezóny, a nevíme, co a jak bude dál, tak nikdo nic moc neorganizuje. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, ale my s Martinem jsme pro.

Máte spoustu profesí, která z nich je to vaše „gró“?

Uvědomila jsem si, že opravdu těch „zdrojových studánek“, jak já to nazývám, tudíž toho, co mi přináší pocit uspokojení, radosti, smysluplnosti, potřebnosti, toho, co jako bytosti potřebujeme cítit, aby nám život dával smysl, aby nás bavil, že jich mám několik.

Zdrojové studánky nejsou jedna lepší než druhá, nebo jedna oblíbenější než druhá. Já jsem šťastná, že jich tam mám víc a že se vzájemně doplňují, protože pořád je to jedna disciplína - já.

Studovala jste improvizaci u Jaroslava Duška. Bylo to pro vás to stěžejní, nebo to byla jen další zkušenost?

Byla stěžejní, ale dávno, na začátku cesty. Inspirovalo mě to, ale nenapodobuju ho. Jedu si svůj styl  improvizace. Komička jsem byla vždycky, protože jsem vyrůstala v humoru. My jsme doma pořád žertovali, poslouchali jsme Cimrmany, Šimka a Grosmanna, Nárožného a potom, když začaly sitkomy, tak jsme celá rodiny sjížděli sitkomy a já jsem vyrůstala ve vtipech. Takže jsem vycvičená výchovou. A když lidi rozesměju a je mi jedno, jestli je to herectvím, nebo při přednášce a stand-upu, tak se cítím blažená. Zažívám pocit naplnění.

Improvizace mi otevřela celé vesmíry, nekonečný prostor fantazie. A ten už vnímám všude. Život je improvizace, nikdy nevíme dopředu, co se stane, a já se na všechno dívám jako na scénky. Díky improvizaci se nikdy nenudím, protože mám tak rozvinutou představivost, že si pořád někde sním, vymýšlím příběhy a vidím skeče, i když se to v realitě nestalo. Já se bavím, jako by se to stalo, i když se to stalo jen v mé hlavě.

Ale stejně tak miluju činoherní herectví. Já miluju, když režisér ví, co chce, dá mi úkol a já ho plním. To není, že jsem buď, anebo, mě baví  všechno a hlavně ta pestrost.

Potvory se údajně hrají líp než hodné holky…

Jasně, hodné holky jsou nudné, protože jsou stejné, kdežto když hrajete záporné postavy, tak si popláčete, zaječíte, můžete ukázat celou šíři psychologie člověka a je to vrstevnatější.

Comeback opakují minimálně jednou ročně. Bylo to i při natáčení taková sranda, bavili jste se vy, jako herci?

My jsme se určitě bavili, to byla radostná práce, ale to samotné natáčení bylo řemeslně přísné, takže to nebylo, že bychom improvizovali a dělali blbinky, to ne. To byly velmi pevně dané a dodržované věci a u toho jsme se bavili, protože my herci se vždycky u práce bavíme, protože se potkáváme jako kamarádi, otevření lidé, fórkujeme, vyprávíme si příběhy o pauzách, sdílíme spolu, komunikujeme spolu. Já miluju herce a herecké prostředí, protože jsou otevření a komunikativní, takže mně je v tom prostředí vždycky dobře.

Stává se vám, že vás fanoušci berou takovou, jakou roli aktuálně hrajete?

Jo, často. Comeback byl stěžejní a z toho diváci mají pocit, že jim patřím, že taková přece jsem dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. Ale já mám různé nálady, mám introvertní nálady, mám chandry, ... Takže vycházím v různých stavech na ulici, ale někteří lidé ke mně automaticky přistupují, že budu pořád naladěná v tom comebackovém módu, což nejsem, takže často bývají zklamaní, když zjistí, že tam je ten člověk, že Simona je člověk.

Jste komička. Co vás samotnou pobaví a rozesměje?

Já se směju často. Mě pobaví cokoliv, kde je možnost se pobavit. Já tomu jdu okamžitě vstříc.

Říká se, že komici jsou v soukromí spíš depresivní, je to pravda?

Ano, já jsem taky. Jsem často melancholická, když jsem sama. Takže potom kompenzuju tu vnitřní melancholii. Proto mám humor přebujelý, protože kompenzuju melancholii. Ale vlastně ta melancholie přináší tu hloubku, takže potom ten humor není jenom „kopání do zadku“, ale má nějakou hloubku a o to víc se smějete, protože tam je ten kontrast.

Je nějaká role, která by pro vás byla ta stěžejní?

Takový top, to nemám, ale byla spousta prací, které mě bavily, které jsem si užila, na které ráda vzpomínám. Hodně mě bavila komisařka Jará v Neviditelných, Zoufalci, U mě dobrý, Nestyda, to vše mě bavilo. A třeba Čtvrtá hvězda, tam jsem byla úplně šťastná.

My pořád máme tendenci škatulkovat, takže mě si prostě zaškatulkovali do ostrých a vtipných, ale já jsem herečka, mě baví všechno, ten úkol, ta výzva, to je ta práce, takže mě baví všechno.

Co teď připravujete nového, kde vás naši čtenáři uvidí?

Teď půjde do kin film Přání k narozeninám, který jsme vloni točili, a na ten se teda hodně těším a moc si přeju, aby to byla dobrá komedie, protože natáčení bylo krásné. Hodně jsme se u toho bavili a taky jsme se mezi sebou hezky lidsky sehráli. A pak mě příští sezónu čeká další zkoušení v Dejvickém divadle s Davidem Ondříčkem, se kterým už jsem v Dejvickém divadle dělala inscenaci Třicet devět stupňů.

Moje poslední otázka se týká Letní filmové školy. Jak se hrálo v Uherském Hradišti a co jste během návštěvy zde stihla?

Vždycky se tady zdržujeme na tři dny. Hrajeme jeden večer a pak si chceme užít tu atmosféru a užíváme si hlavně v kavárně v parku, kde se potkáváme s  lidmi a povídáme si a to nás baví. Nevyčerpáváme se filmy, které můžeme vidět v zimě, nebo v lockdownech nebo prostě jindy, takže pro nás je to hodně o tom sociálním kontaktu, o tom, že se vidíme my mezi sebou, pro nás je to výlet, takový teambuilding.

 

autor: Kateřina Mařáková

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace