Skautské zákony se předávají hlavně v rodinách

Skautské zákony se předávají hlavně v rodinách
Foto: IVA  /  zleva: Vít Rosůlek a Jiří Kamas
Uherské Hradiště Společnost 31 / 10 / 2021

Skauti s malým pandemickým zpožděním slaví v Uherském Hradišti 100+1 let od svého založení. První skautská družina byla založena v roce 1920. Hradišťští skauti se sdružovali do tzv. sboru. Hradišťský sbor míval tradiční název kmen Řvavých, jehož znakem byla řvoucí ústa, která měli skauti jako odznak na svém štítku nošeném na rukávě košile.

Kmen Řvavých nosil na ramenou odznak  

Současné středisko Psohlavci sdružuje ve svých řadách 5 oddílů mladších členů: 1. Severka, 3. Jeleni, 5. Kon-tiki, 6. Mustangové, 11. Kormorán a 3 oddíly oldskautů.
Nejvýznamnějšími osobami současného skautského dění jsou Jiří Kamas alias Sam, který je skautem již více jak půl století a z toho 32 let vedoucím skautského střediska Psohlavci, stejně jako jeho zástupce Vítězslav Rosůlek - Bufi, který do skautu přišel také v dětství. Do funkce zástupce byl zvolen společně se Samem na prvním sněmu v 1990 a od té doby jsou neměnně zvolená dvojice…

Oba své poslání, zápal a odhodlání předali svým synům Jiřímu Kamasovi - Šeďovi a Vítu Rosůlkovi - Čmeldovi, kteří i se svými rodinami pokračují v otcovských stopách a vychovávají další generace skautů a skautek. Neúnavně bojují s větrnými mlýny konzumní doby a snaží se udržet odkaz Kmene řvavých.

Jaké jste prožili dětství se Samem a Bufim?

Šeďa: Skautem žijeme, jsme skautská rodina - mamka, taťka, ségra a já. Ve Skautu jsem prožil úplně celé dětství, ať už v oddíle, na výpravách, táborech, anebo někde v lesích a horách. Teď pokračujeme s ženou Lenkou a třemi dětmi.
Čmelda: u nás to bylo ještě obohacenější o to, že obojí prarodiče patřili do první generace skautů ve Starém Městě a Uherském Hradišti. A stejně jako u Šedi jsme celá rodina netrávili čas nikde jinde než ve Skautu, na výpravách, táborech nebo na trampu. Takže žádné moře a dovolená, ale hezky postavit a sbalit tábor nebo prošlapat boty na výpravách - i když jsem občas „remcal“, teď mnohonásobně děkuji.

Nesmáli se vám kluci ve škole, že jste „kotlíkáři“?

Š+Č: Ani ne. Tehdy nám spíš záviděli. Na začátku „devadesátek“ nebylo tolik zájmových kroužků jako nyní. Někdo chodil do atletiky, fotbalu a my do Psohlavců. My dva jsme se díky rodičům potkávali na klubovně, na brigádách, táborech a vždycky jsme byli sobě soupeři na závodech. (smích)

Co pro vás Skaut znamená?

Šeďa: Širší rodinu, partu opravdových přátel, životní stezku…

Čmelda: Vzhledem k tomu, že jsem si ve Skautu našel manželku, tak rodinu, kamarády v pravém slova smyslu, spousta zážitků a také vnitřní postoj.

Slaví se 100+1 let skautu - jak vidíte přerod skautství do současné podoby? Jaké jsou z vašeho pohledu dnešní děti?

Šeďa: Kluci, které mám v oddílu, jsou skvělí, aktivní, ale svoji energii tříští do vícero zájmových kroužků, což dříve nebývalo. V současnosti jsou Jeleni více přemýšliví, ale manuálně méně zruční, více unavení a místo dvou výprav za měsíc zvládnou tak jednu za dva měsíce. Někdy je zkrátka přehršel zájmů spíš na škodu než k užitku.
Děti ztrácejí schopnost dobře komunikovat, proto se naši rádcové - vedoucí družin musí naučit dobře organizovat program, zčásti i improvizovat a hlavně dobře komunikovat jak s námi vedoucími, tak se svými členy a jejich rodiči, což je na druhou stranu posune i v osobním životě daleko. I proto je Skaut v současnosti dobrým odrazovým můstkem do života.  
Čmelda: My jsme s bráchou tancovali v Hradišťánku a chodili do Skautu. Rodiče nás podporovali a vedli k zodpovědnosti a samostatnosti v obou směrech, proto se nezřídkakdy stávalo, že jsme s Hradišťánkem odvystupovali premiéru, pověsili kroj na ramínko a už jsme pádili na vlak, kterým jsme se skauty jeli na závody na druhou stranu republiky.
Dva kroužky se dají zvládnout, ale čtyři pořádně jen stěží. Díky rozptylování zájmů se pak děti v žádné z činností neposunou tam, kam by mohly. Navíc v rychlosti, ve které děti žijí, se vytrácí možnost vytvořit si silná přátelství…

A co rodiče a jejich podpora? Pomáhají, anebo spíš komplikují situaci ve stylu "dnes fouká, prší…, tak dítě omlouvám"?

Čmelda: Rodiče si to mnohdy komplikují sami. Nevnímají, že jejich dítě toho zvládne mnohem více, než si myslí. Zbytečně se strachují a děti svazují v jejich rozletu, „uťupťávají“ a rozmazlují. Vozí je autem i tam, kde by to děti v pohodě zvládly autobusem, pěšky nebo na kole, čímž je nevědomky vychovávají k nesamostatnosti.
Šeďa: Proto musíme s rodiči neustále komunikovat, informovat a dávat zpětnou vazbu, aby nám věřili a přestali děti nadbytečně opečovávat a ochraňovat.

Vaši tátové jsou vůdci střediska. Dochází k názorovým střetům? Chápou těžkosti dnešní doby?

Šeďa: Sam má občas na oddílové věci odlišný názor, ale jsme schopni diskutovat a dobrat se kompromisů. Respektuje, že mi oddíl Jelenů předal a že vedoucím jsem nyní já.
Čmelda: (smích) Často se střetáváme v pohledu na věc, ale nakonec oba vyhodnotíme situaci i možnosti a najdeme společné řešení.

Máš v sobě nějaký okamžik, kdy jsi byl vnitřně hrdý, že jsi skaut?

Šeďa: Když při skautském pochodu k výročí 100+1 náš 200hlavý skautský sbor spustil starý pokřik kmene Řvavých, který nás ještě jako malé kluky učil Fera Petlan. Bylo to něco nezapomenutelného. Tento okamžik se navždy vepsal do mého skautského srdce.

Čmelda: Když se večer během zapalování slavnostního ohně na jamboree sešly stovky našich současných i bývalých členů z celé republiky, vládla úžasná atmosféra a bylo nám spolu hrozně fajn… Tehdy jsem naplno pocítil, že jsem hrdý na to, že jsem skaut.

Oba jste se oženili, za manželky máte skautky. Jak budete vychovávat své děti?

Budou sdílet náš rodinný úděl… (smích) I ony budou společně s námi trávit volný čas ve stylu našich rodičů - takže v klubovně Skautu, na výpravách a táborech. Jsme přesvědčeni, že je to správná cesta.

autor: Iva Pašková

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace