Slade: Živá hudba je vždycky živá

Slade: Živá hudba je vždycky živá
Foto: sal  /  Dave a Don vyrazili před koncertem na vánoční trhy do Uherského Hradiště.
Kunovice Společnost 13 / 01 / 2011

Vyblbli jsme se a užili si módních výstřelků

Počkali jsme, až z vás opadne vánoční nálada, a do nového roku přinášíme malý dárek v podobě rozhovoru s legendární kapelou Slade.
Jen málo kapel, které stále vystupují, se může pochlubit takovou sbírkou rockových hitů jako britská kapela Slade, která zahrála těsně před Vánocemi v kunovické sportovní hale a splnila tak sen mnoha starých rockerů, kteří vyrostli na jejich tajně přivezených deskách nebo nekvalitních, stokrát okopírovaných páskách z magneťáků.
Slejdi, jak se jim v Česku říká, přijeli o den dřív, prohlédli si město, omrkli vánoční jarmark, navštívili vinný sklípek... a zbaštili tři kila čokoládových bonbonů.  
Staří bardi se na koncert pořádně těšili. Předskokani Traktor z Hranic na Moravě a legendární bigbítový Gong navodili atmosféru a pak už za bicí usedá s chráničem na zuby Don Powell. Poté přibíhá vytáhlý a vlasatý baskytarista John Berry a zpěvák a kytarista Mal McNulty. Finále pak patří mistru kostýmových převleků, kytaristovi Dave Hillovi. Ten se v průběhu koncertu ještě několikrát převlékl. Neopomněl své oblíbené monstrozní klobouky.
Koncert se odehrál bez nákladných videoprojekcí. Kapela spoléhající na své léty ověřené hity a vlastní podiové show si okamžitě podmanila publikum a v hale to vřelo jako v kotli s kvasem.  
Ještě než legendární muzikanti vstoupili na pódium, tak kytarista Dave Hill a bubeník Don Powell poskytli pro čtenáře DOBRÉHO DNE rozhovor. Oba byli usměvaví, dobře naladěni a už se těšili, až zahrají fanouškům některou ze svých nesmrtelných pecek.
Do České republiky se vracíte poměrně často - co vás u nás nejvíc zaujalo, překvapilo?  
Dave: Nejvíce nás překvapilo, jak nás tady lidi berou. Už při první návštěvě to byl bombastický zážitek. Když jsme se pak vrátili v devadesátých letech, bylo to naprosto úchvatné a překvapující. Oceňujeme, jak tady lidé znají naše písně - je to, jako kdybychom hráli doma v Anglii. Je to nepopsatelný zážitek a až při těchto příležitostech si trochu neskromně uvědomujeme, že jsme asi populární. (smích)   
Také nás baví poznávat vaše města, ve kterých jsme hráli. Okouzlilo mě Brno a samozřejmě Praha, která je opravdovým klenotem měst - líbila se mi tak moc, že jsem tam vzal i manželku na romantický výlet. Nemůžu opomenout ani Ostravu, kde jsme taky hráli. Má velmi zajímavou architekturu a lidé jsou tam báječní.
Máte tady velké fanouškovské zázemí, jste vzorem mnoha kapel - měli jste možnost slyšet i české verze vašich hitů?
Don: Ne…a ony nějaké jsou? (smích)
Dave: Oh, rádi bychom je slyšeli. Několik verzí našich písní jsme slyšeli v Americe, a je to zvláštní, zajímavý pocit, když slyším naši píseň v jiném podání.
Největších úspěchů jste dosáhli v době hippies. Ovlivnila vás ta doba nějak?
Dave: Ano, protože šedesátá léta byla velmi specifická. V té době vznikaly skvělé hity jako houby po dešti. Také jsme se vyblbli a užili si módních výstřelků té doby.
Nestýská se vám po ní v dnešním uspěchaném světě?
Dave: Těžko říct. Byly dobré věci, po kterých se nám stýská, ale hodně se jelo v drogách, což bylo špatné. Myslím si ale, že celková filozofie toho období byla velmi dobrá. Domnívám se, že šedesátá léta byla výborným obdobím pro hudbu. Skvělé kapely The Beatles, The Rolling Stones atd. jsou toho dokladem.
Don: Opravdu, šedesátá a sedmdesátá léta byla pro masovou hudbu velmi důležitá. Samozřejmě že to začalo v 50. letech - Elvis Presley je rock and roll - a pro mě bude prostě vždy hvězdou číslo jedna!
Dave: I dnes máme další skvělé muzikanty, jako je třeba Stevie Wonder, ale už to nemá tu atmosféru. Nás ovlivnila americká hudební scéna, my jsme ovlivnili jiné... troufám si říct, že se v podstatě celý svět ovlivňuje navzájem.
Myslíte, že i dnes?
Dave: Domnívám se, že ano, ale už ne v takové míře, jak tomu bývalo dříve. Už je to spíš o tom, že jeden styl ovlivňuje druhý. V Británii teď frčí reality show, jako je Británie hledá talent, kterou já osobně nemám rád. Stojím si za názorem, že pokud se nesnažíte celý život, nemůžete se přece stát dobrým a slavným zpěvákem za tak krátkou chvíli, co na televizních obrazovkách probíhá zmiňovaná show. Nejste hotoví, vyzrálí umělci. Vím, že některým lidem i účinkujícím se to líbí, a může jim to změnit život, ale mně to přijde příliš rychlé. Je to spíš jako výroba něčeho.
Don: A není to jen o účinkujících, ale také o celém tom televizním šílenství, porotcích a jejich osobnostech. Je to sice zábava, ale výherce určitě není největším talentem Británie. Mezi účinkujícími jsou sice talenty, to určitě ano, ale prostě ještě nejsou připraveni. Když se pak mají postavit na vlastní nohy, většinou se propadnou někam do zapomnění.
Dave: Po letech dřiny jsme se dostali do určitého bodu, kdy jsme zjistili, že se o svoji muziku můžeme opřít. Dlouhá léta tvrdé práce nám začala vracet své ovoce. Uvědomili jsme si, že máme za sebou mnoho let kvalitní hudby, která neumřela, ale naopak stále žije a je o ni zájem. Asi opravdu platí pravidlo, že pokud je hudba dobrá v období svého vzniku, musí být stejně dobrá i za spoustu let. (Třeba jako u Franka Sinatry, což byl úžasný umělec.)
Don: Písničky totiž obsahují vzpomínky a zážitky, které stále žijí…
Smůla je ovšem v tom, že dnes jinak talenty už nikdo nehledá.
Dave: Když jsme byli mladí, potřebovali jsme směr. I my jsme zažili okamžiky, kdy jsme si mysleli, jak nám to všechno šlape, ale pak jsme spadli na hubu. Ještě jsme totiž nebyli připraveni. Až přišel náš čas (a ta správná doba se pozná), pak se stalo, co mělo se stát. Možná i proto jsme se za rok nerozpadli a hrajeme stále dál už jako staří dědkové. (smích)
Proto podle mě jsou ty talentové soutěže spíš jako továrna na hudbu, což neuznávám. To je stejné jako s filmy. Když se budete dívat na film, který doslova přetéká počítačovými animacemi, tak si pak řeknete, že jste to už viděli, ale nevíte kde. Nejspíš vás to bude nudit. Ale když mrknete na opravdu dobrý film, řeknete si: ty brďo, to bylo fakt dobrý, a kus filmového příběhu ve vás zůstane napořád, protože je to „čestné“ a pravé… žádné falše.
David Lean v 60. letech natočil filmy s živými koňmi. Natáčení trvalo dlouho, ale výsledkem bylo, že na diváky film působí přirozeně a ne uměle, protože to nebylo natočeno pomocí počítačové animace. Myslím, že v dnešní době, kdy se všude používají počítačové technologie, se lidi už do příběhů nedokážou naplno dostat a jsou spíš unaveni, než aby si odnášeli třeba z kina umělecký zážitek. A úplně stejné je to i s hudbou.
Je to samozřejmě i na zpěvákovi, muzikantovi, jak píseň přednese a prožije, a ne, že se udělá na počítači… To pak všechno ztrácí tu opravdovost a přirozenost, což je hrozná škoda.
Vy počítačové technologie nepoužíváte vůbec?  
Don: Ne. A vzpomínám si, jak jsem se jednou do studia táhnul s bubny, když jsme nahrávali desku, a všichni na mě koukali, co blbnu, když se bubny dají krásně nahrát z počítače. Odmítl jsem to. Živá hudba je vždycky živá. Ta počítačová nemá duši.  
Vaše tvorba hodně ovlivnila rockovou muziku - sledujete i tu současnou? Máte nějaké hudební favority?
Dave: Ano. Např. Elton John objevil zpěvačku Rumer, která je opravdu skvělá. Pak také existuje kapela s názvem Saint Jude, kterou jsem právě slyšel. Jsou to opravdu skvělí muzikanti.
Don: Existuje spousta skvělých muzikantů hrajících blues. Zdá se, že hrají muziku, kterou se naučili před lety, ale hrají ji tak, jak to cítí, a jsou fakt dobří. Při vystoupeních jsou blízko vás a nemají se za co schovat.
Dave: Je hodně umělců, kteří jsou nudní, protože nemají čím zaujmout, tak mají kolem sebe něco, co zaujme vaši pozornost - tanečníky apod. Např. Madonna, která možná talent má, ale v podstatě si ji vytvořili lidé. Ti chtějí, aby vypadala skvěle, a není tolik podstatné, jak zpívá. Je to umělkyně, která je extrémně úspěšná, protože vytváří úžasné show. To stejné platí třeba o Lady Gaga. Jedná se o fenomenální show, která rozhodně není o hudbě a zpěvu. Děje se tam spousta jiných věcí.
Něco úplně jiného byli The Beatles - člověk je slyšel, tudíž se jednalo opravdu o hudbu, a to velmi kvalitní. V okamžiku, kdy je show větší než hudba, něco není v pořádku.
Don: Když lidé přijdou na náš koncert, mají v hlavě texty a melodie našich písní a zpívají si je pak s námi, protože je to o tom, co děláme a jak to děláme.   
V dobách největší slávy jste byli banda bouřliváků - dokážete se i dnes pořádně odvázat?
Dave: Jasně že to stále ještě umíme pořádně rozjet. (smích) Samozřejmě že už to není tak často jako dřív.
Don: Hodně cestujeme a taky už máme nějaký ten věk…ale bavíme se rádi.
Dave: Koncerty si užíváme pokaždé, což je skvělá součást naší práce. Po celém světě potkávám zajímavé lidi a to nás velmi obohacuje. Díky muzikantské dřině, která nás proslavila, si dnes můžeme diktovat, co chceme a co ne. Taky máme daleko více času než dřív. Zkrátka, už s námi nikdo nejedná jako s kusem hadru…ale v začátcích jsme zažili i takový přístup.
Máte nějaké speciální rituály před koncertem?
Dave: Šálek čaje. (smích)
Don: Ani ne.
Říká se o vás, že ujíždíte na čokoládě a francouzských vínech. Kdo je největší mlsoun z kapely?
Dave: Mlsáme a pijeme skoro všichni. (smích)
Měli jste možnost ochutnat vína moravská?
Dave: Ano, jsou velmi dobrá.
Ochutnali jste naši specialitku: slováckou slivovici?
Dave: Ano a chutná mi tak, že si nějakou beru i domů.
Na koncertech v podstatě hrajete to nejlepší z vaší kariéry. Nechystáte i nové písničky?
Dave: V současné době pracujeme na studiovém albu a přemýšlíme o natočení DVD. Tímto počinem se v příštím roce chceme posunout vpřed.
Don: Jsme nadšeni a moc nás to baví.   
Jedna otázka pro vás, Dave: jste mistrem převleků, klobouků a kostýmů - kterého kousku v šatníku si ceníte nejvíc?
Vždy si vymýšlení nových obleků na koncerty užívám. Hodně jsem sledoval muzikály a dění okolo. Jak diváci vnímají, co mají účinkující na sobě a jak to koresponduje s tím, co se děje na jevišti. Je to úžasně propojená show, která mě hodně inspirovala. Lidé chtějí vidět i oblečení, které je pobaví, na rozdíl od show, kde chcete být baveni. Hraji na kytaru a je to přesně to, co miluji. Naučil jsem se však lidi pobavit i tím, jak a v čem vejdu na pódium, jak se neberu vážně,... abychom si koncert užili oboustranně. Všechno je o atmosféře, o písničkách o souznění.
Michael Jackson byl vždy tím, kdo myslel dopředu, měl nové nápady a nikoho nekopíroval. A my se o to taky snažíme a fanoušky zajímá, co na sobě budeme mít. Kostýmy je dobré neustále střídat, aby se neomrzely.
Přijeli jste těsně před Vánocemi. Jak slaví Vánoce Slade?
Dave: Jsem dědečkem, takže...(smích) Vánoce Slade slaví ve svých rodinách. Myslím si, že je důležité být v čase nejkrásnějších svátků daleko od toho společného, protože jsme spolu v podstatě pořád. A pak se s nadšením na sebe těšit při dalším koncertě v novém roce.  
Slyšeli jste něco i o našem Ježíškovi, který je hlavní vánoční postavou u nás?
 
Don: Ano, známe jeho příběh.
Jak se vám líbilo na jarmarku? Nakoupili jste nějaké dárky?
Dave: Dal jsem si pštrosí guláš. (smích) Koupil medovinu, kterou jsme nakonec vypili. Je velmi pěkné projít trhy a vidět jiné výrobky, než se prodávají v obchodech. Má to své kouzlo.   
IVA TYMROVÁ
Rozhovor vznikl za pomoci Alžběty Šáchové a Petry Gajdošové.

autor: IVA TYMROVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace