Slovácké divadlo je kolektiv za všechny prachy!

Slovácké divadlo je kolektiv za všechny prachy!
Foto: Marek Malůšek
Uherské Hradiště Společnost 01 / 02 / 2021

Jindra Hojer na sklonku života: Slovácké divadlo je kolektiv za všechny prachy!

Devatenáct let se přátelil Jindra Hojer s herci Slováckého divadla. Chlapec, který propůjčil své jméno Jaroslavu Foglarovi pro jednu z postav legendárních Rychlých šípů, navštívil už coby postarší gentleman stou reprízu slavné komedie v roce 2002. A tak začal mimořádný vztah celoživotního skauta a uherskohradišťských divadelníků.

Na své přátele z Uherského Hradiště Jindra Hojer velmi rád vzpomínal ještě pár týdnů před smrtí na konci roku 2020, kdy poskytl jeden ze svých posledních rozhovorů.

 O pilířích života

„Víte, čemu vděčím za svůj život a za všechno? Rodičům, skautskému oddílu s Foglarem, kantorům na akademickém gymnáziu, kde jsem maturoval, kantorům z vysoké školy a hercům z Uherského Hradiště. To je takových pět hvězd, pilíře, na kterých stojím.“

 O Moravácích z Hradiště

„Je to zvláštní pocit, když přijedu do Slováckého divadla. Jsou to Moraváci, upřímní lidi, to přijetí je vždycky za všechny prachy. Mám tam za kamarády celé divadlo, i osvětlovače. Jednou si přišla požádat i paní šatnářka, jestli by se mohla se mnou vyfotografovat.“

 O společném prožívání

„Každé představení prožívám pokaždé s herci, já už ty jejich role tak dobře znám, vždyť už jsem tam byl devětkrát! Už jsem skoro externí člen Slováckého divadla."

 Vzpomínka na poslední telefonát s Jindrou Hojerem

 „S Jindrou Hojerem jsme se spřátelili a byli jsme vlastně pořád v kontaktu. Někdy telefonoval on mně, někdy já jemu. Obdivoval jsem, kolik měl v pětadevadesáti letech chuti do života, měl rozepsanou knihu o Jaroslavu Foglarovi,” vzpomíná na kamaráda herec Josef Kubáník. „Naposledy jsem s ním mluvil v listopadu. Byl zoufalý z celé té koronavirové situace. Pořád říkal, jak je pro něj strašné, když se nemůže potkávat s rodinou, s přáteli, že je pořád zavřený v pokoji pardubického domova pro seniory a je tam úplně sám,” říká uherskohradišťský herec.

„Ptal jsem se, co by mu udělalo radost, co by jej potěšilo, ale bylo znát, že už jej život tolik jako v předchozích měsících netěší. Když jsme se loučili, slíbil jsem mu, že mu zase zavolám. ‘Zavolej, určitě zavolej,’ opakoval. Za pár dnů jsem to udělal, ale měl vypnutý telefon, což mě znervóznilo, protože tomu tak předtím nikdy nebylo. Pak jsem to zkoušel pořád dokola a 22. prosince mi večer zazvonil můj mobil a v něm mi Jindrův kamarád oznámil, že Jindra před chvílí zemřel. Byl to fajn chlap a je mi velkou vctí, že jsem jej poznal,” uzavírá Josef Kubáník.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace