Slovácké divadlo se pustilo do klasiky, zkouší Tři sestry

Slovácké divadlo se pustilo do klasiky, zkouší Tři sestry
Foto: Marek Malůšek  /  Tři sestry.
Uherské Hradiště Společnost 14 / 12 / 2020

Umělecký soubor Slováckého divadla opět naplno pracuje. Zatímco jedna část zkouší s režisérem Lukášem Kopeckým pohádkovou gangsterku pro celou rodinu Lichožrouti, druhá se pustila do klasiky - dramatu Tři sestry ruského dramatika Antona Pavloviče Čechova. Režijní taktovky se ujal Michal Zetel.

Kdo jsem já, abych komentoval Čechova?

„Pro mě je to jedna z nejlepších her, které jsem kdy četl, a Čechov je básník v pravém slova smyslu. Jeho dílo vysoce přesahuje mentální vesmír běžného člověka,“ říká režisér Michal Zetel. „Tři sestry jsou tak lidsky skutečné, až z toho mrazí. Nepozornému čtenáři snadno unikne, že ve Třech sestrách je skryta komplexní společenská mechanika člověka západní civilizace. Navíc začíná existovat, až se správně inscenuje, protože je to dílo ryze dramatické. Ale ono správně, to je ten problém. A vůbec, kdo jsem já, abych komentoval Čechova!“ dodává s úsměvem.

Do titulních rolí obsadil Michal Zetel Pavlínu Hejcmanovou, Jitku Hlaváčovou a Alžbětu Mahdalovou. Jejich bratra Andreje ztvární Josef Kubáník, v dalších rolích se představí Petra Staňková, Tomáš Šulaj, Pavel Hromádka nebo Zdeněk Trčálek.

Inscenační úpravy se spolu s Michalem Zetelem chopila Iva Šulajová, výpravu připravuje Eva Jiřikovská. O hudbu se stará Martin Štědroň a o dramaturgii Iva Šulajová. Premiéra Tří sester ve Slováckém divadle je naplánována na druhou polovinu ledna příštího roku.

O čem pojednávají Tři sestry?

Sourozenci Olga, Máša, Irina a Andrej žijí v ruském maloměstě v domě po svém zemřelém otci. Jejich společným snem je vrátit se do Moskvy, kterou považují za místo, které jim umožní být šťastnými. Dům je symbolem jejich životů, ze světlého domova plného květin a oslav se stává ponurým místem beznaděje.

„Ve hře se stále hovoří jen o tom, co bylo, nebo co se stane, až… Až se přestěhujeme do Moskvy, až začnu pracovat, až půjdu do důchodu… Žádné přítomné jednání, prožívání nebo radost. Všechno štěstí je podmíněno něčím, co se stane, mohlo by se stát, stalo se nebo nestalo. Ne tím, co pro to jednotlivé postavy udělaly nebo byly ochotné riskovat či obětovat,“ říká Alžběta Mahdalová.

Otázka pro Michala Zetela: Má ještě drama z roku 1900 co dát současnému divákovi?

„Otázka budiž odpovědí. Kdyby nemělo co říct, nebylo by jedním z nejhranějších. A kdyby nebylo nejhranější, tak bychom se o něm vůbec nebavili. Lehce parafrázuji kapitána Soleného, jednu z postav hry, který podobným způsobem vysvětluje polohu nádraží ve městě, kde se děj odehrává.“

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace