Slovenský jazzman Peter Lipa: Repertoár vymýšlím až při koncertě
Foto: archiv Agentury Velryba
Milovníci špičkového jazzu a blues se dočkali: největší osobnost slovenské jazzové scény po delší době opět míří do Zlína. Loni Peter Lipa oslavil 80. narozeniny a zároveň přidal do své bohaté diskografie šestnáctou sólovou desku NOLA, letos opět brázdí koncertní pódia a vyrazí na pár koncertů i do Česka. Ten zlínský se uskuteční ve středu 2. října v sále Malé scény.
Pane Lipo, máte za sebou opravdu nabité koncertní léto s festivaly a koncerty pod širým nebem. Jak moc je pro vás jiné hrát v létě venku oproti koncertům v klubech a komornějších sálech, jako bude i ten ve Zlíně?
Léto mám hodně spojené s hraním na open air akcích a letos to bylo velmi pestré. Měli jsme samostatné velké koncerty, dvakrát jsme hráli na Jazzové lodi plující z Bratislavy do historického Devína a zpět, což je velmi vyhledávaná akce s víc jak třicetiletou tradicí, byli jsme na festivalech v Polsku, v Budapešti.
Přiznám se, že mi víc vyhovují samostatné koncerty než festivaly, kde má člověk omezený čas na přípravu i samotné hraní a jsou tam diváci, o kterých nevím, jestli přišli proto, že chtějí vidět a slyšet mě, nebo některého kolegu. Při samostatném koncertě je jasné, že jsou to všechno mí fanoušci, koupili si vstupenku na můj koncert. To je pro mě prioritní.
Když je počasí, rádi hrajeme open air, ale dobrý klub nebo sál s koncentrovaným publikem je vždy lahůdka.
Ve Zlíně to na začátku října bude jedno z mála vašich vystoupení v Česku. Jaký repertoár na podzimní koncerty chystáte?
Já to mám vymyšlené tak, že mám stabilní kapelu a její členové ovládají celý můj repertoár, který se skládá z opravdu velkého množství různých písniček. A já pak repertoár sestavuji až při koncertu, abych měl pocit, že to na tom kterém místě dobře funguje. Uvidím, jak to bude u vás. Nemám žádný plán předem. Repertoár přizpůsobím publiku na místě.
Dá se říct, že je české publikum v něčem jiné než to vaše „domácí“ slovenské?
Ano, vnímám, že v Česku je to trošku jiné. U vás mě znají jako jazzového zpěváka. U nás na Slovensku jsem se trošku přehrál do podoby zpěváka jako takového. Mám několik písniček, díky nimž mě vnímají jinak. Hlavní ale je zpívat dobře, abych publikum potěšil.
Kdo s vámi aktuálně hraje? Představíte nám obsazení vašeho bandu?
Na saxofon hraje Radovan Tariška, který je pro mě slovenská jednička. Ten člověk dokáže upoutat publikum na každé scéně. Sám se vždy těším na jeho sóla, která mají na našich koncertech velký prostor. Na basu hraje talentovaný Richard Csino, který má na svém kontě i spolupráci s Rytmusem. Bicí obsluhuje mimořádně všestranný Michal Fedor a na klávesy hraje už tradičně, víc jako 20 let, můj nejstarší syn Peter.
Momentálně jste tedy obklopený mladou muzikantskou generací…
Jsme svědky doby, kdy na scénu přicházejí mladí vzdělaní muzikanti, připravení velmi univerzálně použít své vědomosti. Je radost, kolik takových nových hudebníků dnes je. A já jsem velmi rád, že jsou ochotní se mnou hrát a sdílet pódium. Musím dbát na to, aby se se mnou cítili dobře, aby měli pocit seberealizace.
Vaše poslední deska NOLA je pozoruhodná tím, že téměř všechny písně jsou na ní ve dvou variacích, z nichž jedna vznikla na Slovensku a je nazpívána slovensky a druhou jste nahrál s muzikanty v New Orleans a nazpíval anglicky. Jak tuto americkou zkušenost vnímáte s odstupem času a ke kterým verzím se zpravidla kloníte na koncertech?
Většinou jsou to slovenské verze. Já si vážím toho, co jsem nahrál v Americe, ale nechtěl bych, aby mí muzikanti teď měli pocit, že musí kopírovat to, co nahráli tamní muzikanti. Nechávám si to jako unikát, který vznikl tam, a na koncertech se snažíme hrát podobu písniček takovou, jaká vznikla na Slovensku. Doufám, že se to bude posluchačům líbit. Už teď se na koncert ve Zlíně velmi těším.
Peter Lipa je nejvýraznější osobností slovenské jazzové scény. Jeho hudba vychází ze spojení jazzu a blues a vedle bohatého hudebního materiálu, tedy tónů, harmonie a rytmu, dokáže oslovit publikum i textem: jako první zpěvák na Slovensku uplatňuje v jazzu slovenštinu. Do Zlína se vrací po pěti letech, kdy vyprodal Malou scénu do posledního místa.