Do veteránů se zamiloval na studiích ve zlínských Závodech přesného strojírenství. Když chodil z fabriky na obchodní dům, vždycky si prohlížel a obdivoval překrásnou bledě modrou otevřenou Aerovku 30. „Toužil jsem po ní a snil, že se v ní alespoň jednou svezu,“ vzpomíná na své první setkání s veteránem Stanislav Kuřina, jeden ze zakladatelů hradišťského Veteran clubu. Dalším kamínkem do skládačky, jenž rozhodl o jeho celoživotním koníčku, byla dvousedadlová Praga baby, která stávala před hotelem Moskva. „Chodili jsme kolem ní po práci na internát a zase jsem se jen mlsně díval s obrovským zájmem.“
Prvním historickým vozidlem, které mladý Stanislav Kuřina zakoupil, byla Aerovka 662. Pak s kamarády před dvaatřiceti lety založil Slovácký veteran car club pod Svazarmem. „Byla to skvělá doba, zažili jsme hodně legrace, získali zkušenosti a sjezdili celou republiku i zahraničí,“ říká veteránista, jenž svému koníčku zasvětil takřka celý život. Věrným společníkem a podporovatelem v jeho lásce je jeho žena Jarmila, která svého muže doprovází na všech cestách a akcích. „V klubu jsme si ověřili, že bez pochopení našich poloviček se tento koníček dělat nedá,“ smeká poklonu Kuřina, který se kromě práce na historických vozidlech věnuje turistice, maluje obrazy a jezdí na historických kolech. „Vždycky jsem říkal, že do šedesáti let budu jezdit v historických autech a od šedesáti na kolech, což se mi nepodařilo - pořád dělám oboje,“ prozrazuje činorodý Kuřina, jenž s přáteli jezdí i mistrovství republiky na historických kolech.