Kodrík: Morálka, čest, charakter, odpovědnost, dobrosrdečnost a pravdomluvnost byly hodnoty každého sokola

Tělo, mysl i duše protkaná duchem Sokola, tak se dá charakterizovat starosta tělocvičné jednoty Sokol z Uherského Ostrohu Julius Kodrík. Vystudoval Vysokou školu elektrotechnickou v Bratislavě a na Moravu přišel za svou životní láskou Vlastou Kodríkovou Koukalovou, se kterou má dvě dospělé děti a v loňském roce oslavili 55. výročí společného manželství. Zanedlouho oslaví své osmdesáté třetí narozeniny a těší se dobrému zdraví. Neustále touží po novém vědění a zapojuje se do rozmanitých společenských aktivit.
S panem Kodríkem jsem se setkal poprvé a jeho svěžest a chuť k životu by mu mohl každý závidět. Nejspíš nic není jednoduché, a proto jeho životní cesta nebyla jen procházkou po růžových zahradách, ale skutečným stykem s lidmi a jejich starostmi. Byli to prostí lidé, od kterých na základech, které mu byly v dětství položeny, čerpal svou skromnou moudrost pro svůj celý život.

Výchova v rodině
Základy pro život mu byly položeny v dětství, které nebylo vždy příjemné a jednoduché, protože vyrůstal v meziválečném období. Domácnost vedla pevná a spravedlivá ruka otce, který, přestože byl pouze vyučen kovářem a pracoval v Trnavě v opravárenských dílnách, zastával při tradičním způsobu výchovy i demokratické názory a myšlení. „Bylo nás osm dětí a všichni jsme museli dodržovat jistá pravidla. Pokud jsme to nechtěli respektovat, dostali jsme i pár pohlavků. Otec byl přísný a měli jsme z něho respekt, byl prostě autoritou. Měl vždy argumenty a věděl, proč to dělá a proč to máme respektovat také my,“ popisuje svého otce Kodrík.
O výchovou se staralo dle zvyklostí oné doby převážně náboženství. Otec se nespokojoval jen s obecným pojetím výchovy, ve které se skrývalo spousta násilí a neúcta člověka k člověku. „Tatínek nerespektoval dřívější zvyklosti a dokonce se i s místním farářem rozešel v hádce díky odlišným názorům. Omluva za provinění proti druhému formou zpovědi či vykoupení se odpustkem mu nebyly vlastní, proto nás vedl svým směrem,“ doplňuje Kodrík. Šel vlastní cestou a tu vštěpoval i dětem. Zdůrazňoval: „Nesmíš krást proto, že za to budeš postižený hrozbou pekla, ale proto, že víš, že to nesmíš dělat. Nesmíš to dělat, protože je to nesprávné, neslušné, nemorální. Je to proti zákonu světskému i božímu,“ vzpomíná na slova svého otce Kodrík. Při mnoha rozmluvách dodával: „Pokud jsi u mě, jsem za tebe zodpovědný, musíš poslouchat mé příkazy. Až budeš dospělý, budeš mít vlastní rozum, pak se rozhodni sám. Nemusíš nadále uznávat ani dodržovat, co jsem ti nařizoval, budeš už zodpovědný sám za sebe.“

Životní filozofií se staly kořeny Sokola
U zrodu sokolské organizace stál v roce 1862 doktor Miroslav Tyrš. Hlavní myšlenkou bylo vytvoření tělovýchovné jednoty, která měla probouzet v lidech vlastenecké cítění a touhu po naplňování společných hodnot. První všesokolský slet se uskutečnil v roce 1882 a toto hnutí si svou cestu našlo i do prostých dědin, kde se jednotliví mladí vlastenci mohli také projevit. Ti, kteří byli šikovní a dovední při cvičení na nářadí, těm se otevřela cesta i na celorepublikovou úroveň společenského života obrozenecké kultury. Z historických pramenů se ví, že sokolská aktivita byla v zárodku na Slovensku tlumena ze strany Rakouska-Uherska a že na Slovensko přichází z Čech až po první světové válce. „Asi deset let bylo u nás jen jedno gymnázium, a i to posléze zakázali. Až do roku 1918 nepovolovali ani základní školy, jen na některých místech, a to pouze do druhé třídy,“ popisuje vznik Sokola Kodrík. Mezi otcovy spolupracovníky patřila velmi početná komunita Čechů, v níž byli právě sokolové, kteří mu nabídli, aby jeho synové vstoupili do této organizace. „Tatínek, i když sám vychodil jen pět tříd základní školy, zastával křesťanskou výchovu, kterou obohacoval vlastním studiem filozofických i duchovních směrů o nové pohledy na svět. V knihovně jsme kromě bible měli i knihy od Masaryka. Souhlasil proto, abychom s bratrem Sokol navštěvovali,“ vzpomíná na počátky prvního setkání se Sokolem Kodrík.
„Bylo mi osm let a když přišel Sokol, bylo to, jako když světlo zasvítí na celý český národ. V ženských i mužských organizacích se objevovali intelektuálové a v tomto společenství se postupně začaly uplatňovat myšlenky T. G. Masaryka, který po studiích ve Vídni přišel v 70. letech 19. století na vysokou školu v Praze,“ upřesňuje význam Sokola Kodrík.

Život sokola
Tyršův citát zní: Ve zdravém těle zdravý duch. Tato jednoduchá věta může být v dnešní době nadčasovým ukazatelem pro každého z nás, jaký vedeme svůj osobní duchovní život. „Tyrš nepreferoval jen cvičení a zdokonalování tělesné schránky člověka. Vždy na prvním místě byly mravní hodnoty. Čest, charakter, odpovědnost, dobrosrdečnost. Zdravým duchem byly myšleny převážně mravní hodnoty vyplývající z obyčejné lidské slušnosti, jež pochází z prazákladů křesťanství,“ zdůrazňuje Kodrík myšlenky zakladatelů, kterým se měl každý sokol učit.
Na všechno dohlížel tzv. vzdělavatel, který obešel každou jednotu a dbal na dodržování základů slušnosti. „Po celou dobu jsem věřil a věnoval se sportu jako ozdravovacímu prostředku pro tělo, ale nezanedbával jsem ani záležitosti duchovního charakteru, což bylo nedílnou součástí mého života,“ dodává Kodrík.
Když chodili do cvičení, vše muselo klapat a všichni poslouchat. Stovce kluků, kteří byli rozděleni do jednotlivých družstev po deseti, byly svěřeny určité nářadí. Po stanoveném čase patnácti minut bylo vyhlášeno střídaní a docházelo k výměně nářadí. „Do Sokola nás lákalo a táhlo jednak samotné cvičení, ale také kamarádi, kterých jsem tam měl spousty. Nestalo se, že bychom se bili. Za rok jsem se naučil chodit na rukou, různá salta, skok přes kozu, cvičit na bradlech nebo hrazdě atd.,“ doplňuje Kodrík.
Vedoucí dohlížel, aby se kluci nechovali ani nemluvili sprostě. „Když jsem byl malý a udělal jsem přestupek, který byl zakázán, vedoucí mě vyhodil. Dostal jsem na čtrnáct dní distanc. Cvičili jsme dvakrát týdně, tak to byla pro mě velká rána. Pokaždé jsem přišel a stoupl si mezi dveře a brečel jsem, aby mě pustil. Když mě uviděl, okamžitě mě poslal domů. Slovo dodržel a celých čtrnáct dní jsem opravdu nemohl cvičit,“ sděluje přísný řád v Sokole Kodrík.

Červená s nástupem červených
Základní hodnoty a myšlenky zakladatelů se dodržovaly pouze do druhé světové války. Po převzetí organizace komunisty se duch Sokola začal vytrácet. Uchovány byly pouze společné cvičební dovednosti, které cvičenci představovali na známých spartakiádách, kde šlo spíše o masovou reprezentaci komunismu. „My sokolové jsme byli pozváni a po válce jsme se pokusili znovuobnovit naše tradice. Ale poté, co přišli Rusové, začali funkcionáři tahat za své nitky rozprostřené již do všech okresů. Přišlo zastrašování a omezování. A tak se dřívější duchovní hodnoty za doby normalizace v tichosti rozpustily,“ se smutným hlasem vzpomíná Kodrík na duchovní rozpad Sokola.
Ze zásadních hodnot se upustilo a Sokol už sloužil jen jako místo, kam se chodilo cvičit. Kodrík si vzal na starost dvacet kluků ze základní školy a cvičil je po dobu deseti let. Ale protože se vytratil kolektivní duch, mnozí se nechtěli cvičení ani účastnit. „Někteří to dostávali jako stranické nařízení, aby se naplnily stavy cvičenců. Při cvičení bylo zapotřebí dodržovat společný postup a správné polohy. Nikdo k tomu už neměl vztah, už to nebylo ono,“ dodává Kodrík.

Práce byla iluze
Po studijích si našel v Uherském Ostrohu svou životní partnerku a nastoupil do uherskohradišťského Mesitu, kde působil až do důchodového věku. Pracoval jako technik, posléze přestoupil do vývojové sekce na leteckou radionavigaci. „V době mého příchodu se výroba ve fabrice soustředila na produkci součástek pro Sovětský svaz. Vyráběli jsme hlavně letecké přístroje,“ popisuje pracovní povinnosti Kodrík.
Hlavním tahounem vývoje byla tehdy výzkumná centra, ze kterých se poznatky šířily na jednotlivá pracoviště. Byla to skutečná iluze, neboť ani Sovětský svaz nebyl, tak jak se tvrdilo, nejdokonalejší. „První výrobek, v podstatě okopírovaný ze zahraničí, se slavnostně věnoval ÚV KSČ. Předaly se plány, ale následně nebylo z čeho vyrábět,“ zmiňuje se Kodrík. Různá zadání, na kterých měli pracovat, končila u překupníků, kteří museli obstarávat dokonalejší a technicky propracovanější výrobky mimo ČSSR, byť se systém chlubil dokonalostí a socialistickým úspěchem. „Z tajně dovezeného materiálu vyráběli všechny podniky, Mesit nebyl výjimkou,“ dodává Kodrík.

Život a náboženství versus víra
Za vše do jisté míry je výhodné kritizovat komunisty nebo ještě dřívější náboženství, potažmo církev. Nebylo by to ale správné. Byla by to spíš opět slepá kritika a nové ovlivňování chodu vývoje společnosti při jeho opětovném pokusu o vzchopení se. „Komunismus pokračoval v prohlubování nepochopení podstaty víry člověka a zanechal další následky. V dnešním svobodném světě můžeme racionálně posuzovat a vybírat si, jak žít a cítit se pravými křesťany. To dříve lidé nemohli. Musíme si ale uvědomovat nutné dodržování jistých zásad. Náboženství obecně je zjednodušeno jen na dvě povinnosti. Návštěva kostela a obecné dodržování určených pravidel. Kdyby se dodržovalo obecné pojetí občanské slušnosti vycházející z křesťanských zásad zakotvených v Desateru božích přikázání, není pak potřeba žádného náboženství,“ zaznívá z úst Kodríka.
Většina dnešních křesťanů nezná podstatu vlastního náboženství a jeho význam. Potažmo jak by měli svým osobním příkladem vnášet tyto hodnoty do všedního života. „Vědí jen, co se dozvědí v kostele, když s nimi ale začnete debatovat o aspektech, které jsou uvedené třeba v Novém zákoně, většina nic netuší. Po stránce obhajoby nebo možné diskuze jsou ve své argumentaci slabí,“ rozšiřuje toto téma Kodrík.
Kromě toho, že nám bůh dal víru, je faktem také to, že nám dal i zdravý rozum, abychom mohli rozlišit, co je víra nebo pověra, anebo v pověru může díky lidem přerůstat. Byly zavedeny jisté mechanismy k ovládání lidí - tzv. svátosti a odpustky. Informace a tříbení názorů probíhalo převážně z četby knih a setkání s rozmanitým spektrem lidí. Místo v knihovně našly i hinduistické knihy, které byly vydávány v roce 1960, přestože v nich byly uváděny protimaterialistické myšlenky, které se neslučovaly s danou dobou. „Když chce člověk něco vědět a znát, nemůže dát na řeči lidí, musí jít ke zdroji. K mojí oblíbené četbě patří indická filozofie. V hinduismu je zákon znovuzrození a karmy. Je to tak logická věc, že se tomu dá skutečně věřit. Kdo ví, jestli je to ale skutečně pravda. Je to ale pravděpodobné a možná platnost těchto zákonů se dá vysledovat v okolí, byť vše není stoprocentní,“ zapáleně se zamýšlí nad možnostmi víry Kodrík.

Nynější stav Sokola
Po listopadové revoluci byly snahy Sokol opět pozvednout a pokusit se o jeho znovuobnovení. V deseti lidech a s nezájmem veřejnosti postupně členů ubývalo. Po rozpadu duchovních hodnot po druhé světové válce následoval další rozpad po listopadové revoluci, a to kvůli nezájmu cvičit. Důkazem bylo neustálé střídání na postu vedoucího, kdy nejčastějším důvodem k odchodu byly problémy jak udržet děti na uzdě. „Mládež je ovlivněna moderními trendy, které nerespektují vzájemná slušná pravidla. Rodiče byli vychování za komunismu, jímž byli hodně ovlivněni. V knihách nebyla ani zmínka o Masarykovi a první republice. Vláda to úplně popírala, jako kdyby se to nestalo,“ zamýšlí se nad dnešním stavem Sokola Kodrík.
Dnes je v Uh. Ostrohu na padesát členů a hlavní oddíl jsou rodiče s dětmi. Jedná se o maminky s dětmi předškolního věku, které se jednou týdně schází na společné cvičení. „Osobně vedu lyžařský oddíl běžeckého lyžování. Doma máme dvacet dva párů lyží a třeba ještě minulý týden, když byl sníh, toho využilo pět dětí. Děcka se u nás převlečou, pomohu jim nasadit lyže a mohou jít běhat kolem Moravy. Nicméně to také upadá. Před deseti lety přicházelo osm až deset dětí každý den,“ doplňuje Kodrík. Letošní rok si Uh. Ostroh připomíná 110 let od založení Sokola. Při této příležitosti byla do 8. února zpřístupněna výstava, která se nachází v galerii ostrožského zámku.

Koníčky a zájmy
Vedle každodenních povinností svůj volný čas věnuje četbě a studiu nových oborů. „Jelikož mě dříve bavila fyzika, tak se v současné době zabývám astrofyzikou, tzn. vědeckou astronomií. Dále čtu od Churchilla Dějiny světové války a memoáry z druhé světové války. Zajímám se o to z toho důvodu, protože jsem tuto dobu zažil a beru to jako takové ověření pravdivosti,“ říká Kodrík.
Aby nezapomněl a i nadále udržoval své cvičební dovednosti, jednou týdně jezdí do Veselí nad Moravou, kde navštěvuje místní sokolskou základnu. „Se skladbou, kterou jsme nacvičili v roce 2005, jsme cvičili na 14. všesokolském sletě v Praze v roce 2006 a s touto skladbou jsme vystupovali nejméně čtrnáctkrát na nejrůznějších sokolských akademiích bratrských jednot. Po prázdninách začínáme nacvičovat skladbu na setkání v roce 2010 v Brně,“ komentuje své nynější sokolské aktivity Kodrík. Stal se také bylinkářem amatérem a preventivně užívá různé vlastnoručně vyrobené tinktury. „V roce 1994 jsem si myslel, že se nebudu moct zúčastnit našeho pravidelného sletu, začala mě totiž bolet kolena. Sestra mně poradila, že si mám udělat tinkturu z kaštanů. Za dva měsíce jsem byl vyléčen. Od té doby nám naprostý klid, protože dodržuji prevenci a dvakrát týdně aplikuji připravené tinktury,“ popisuje své léčení Kodrík.