Španělsko jim leželo u nohou

Španělsko jim leželo u nohou
Foto: Josef Mikulka  /  Společná fotografie u Sagrada Familia.
Slovácko Společnost 09 / 08 / 2011

Cifra s Haraficou posbírala nejprestižnější festivalové ceny

Po ročním zájezdovém půstu měl uherskohradišťský soubor Cifra možnost vyjet hned na dva letní zahraniční zájezdy. Španělský má už za sebou a zanedlouho odjíždí do Bourges ve Francii.
V červenci odjela polovina Cifry společně s CM Harafica reprezentovat náš region i republiku na 29. ročník Internacional de Música de Cantonigrós. Během festivalu se tanečníci i muzikanti stali miláčky publika a hlavně vesnice, kde byli ubytovaní v rodinách. Vytancovali nejprestižnější festivalové ceny, které si Cifra vystaví na nejčestnější místo v síni slávy.
 
Dostalo se na každého  
Kolem souborových zájezdů bývají komplikace s uvolňováním ze zaměstnání či s nedostatkem míst (pokud je soubor velký jako Cifra). To ale hradišťští folkloristé tentokrát řešit nemuseli. Polovina souboru vyjela do Španělska, druhá odjede do Francie. „Děcka se rovnoměrně rozdělila do obou zájezdů, takže vyšlo na každého,“ říká vedoucí souboru Lenka Kraváčková. „Hodně jsme řešili dvoudenní cestu, ale nakonec byla v autobuse sranda a uběhlo to jako voda,“ popisuje počáteční obavy tanečnice Táňa Dostálová. Na odpočinkové zastávce v Monaku se do pozdního večera ráchali v moři, prohlédli si památky, kasino i noční město, než nad ránem dorazili k ubytování ve vesničce Santa Eugenia de Berga, 50 km od centra festivalu.
„Všichni jsme se těšili na něco teplého do žaludku, protože v den příjezdu lilo jako z konve a bylo snad jen třináct stupňů. Místo teplé večeře nás čekala ledově vychlazená lilková polévka, kterou si Španělé zalévají studeným kuřecím džusem s bujónem - no teda nic moc,“ šklebí se Táňa.
„Paní domácí nás ale další dny hostila samými dobrotami, tak netradiční ledovou polévku bereme jako humornou vzpomínku,“ obhajuje zájezdové menu.

Nikdo nechtěl věřit, že cena patří nám
Když do Španělska odjížděli, vůbec netušili, že jedou na tak významný festival, na němž vystoupí padesát souborů ze čtyřiadvaceti zemí Ameriky, Asie a Evropy. V pěti kategoriích soutěžily stovky zpěváků, tanečníků a muzikantů.
„Festival byl soutěžní, takže se výběr odvíjel od požadavků organizátorů. Museli jsme dodržet desetiminutovou stopáž, pro kterou jsme vybrali dynamický tanec ze Šariše, kopaničárský čardáš a dvouminutové sólo na cimbál, které bravurně zahrál Petr Gablas,“ informuje Lenka. „Gaboš hodil přes hlavu zástěru, zahrál poslepu a dav vestoje aplaudoval,“ dodává Táňa. 
Ve své kategorii, v níž soutěžilo jedenáct tanečních souborů, získali vítězství spolu s peněžní odměnou 500 eur, z čehož měli obrovskou radost. Aby toho však nebylo málo - když se vyhlašovalo pět hlavních laureátů z celkového počtu padesáti souborů světa, nejvyšší ocenění vlády Katalánie  získala překvapená a nadšená Cifra. Této ceny si vážíme ještě víc než prvenství ve své kategorii, byla tam obrovská konkurence světového formátu na vysoké, často až profesionální úrovni tanečních i pěveckých souborů,“ nadšeně popisuje Lenka, pro kterou je toto ocenění velkým uznáním za čas a práci, kterou Cifře věnuje.
„Zůstali jsme z ocenění úplně paf. Nechtěli jsme uvěřit, že jsme v té obrovské konkurenci byli vybráni právě my - popadla nás úžasná euforie,“ přidávají se s osobními pocity cifračky.

Noční překvápko a Santa Eugenia na nohou
Hodinu před půlnocí přijeli naši tanečníci a muzikanti „domů“ unavení, ale strašně šťastní. „Z festivalu telefonovali domácím do naší vesničky, že jsme obdrželi nejvyšší ocenění. Oni byli na nás tak pyšní, že se domluvili a než jsme těch padesát kilometrů na ubytování dorazili, připravili nám překvapení,“ vypráví Lenka s Táňou. „Celá vesnice se sešla před osvíceným kostelem a když jsme vystupovali z autobusu, udělali nám za obrovského potlesku špalír až k přípitkům šampaňským, kde nám gratulovali, hostili nás, ... pak se tancovalo na náměstí, my je učili naše tance, oni nás ty jejich a nakonec to skončilo diskotékou pod širým nebem, kdy jsme nad ránem tančily makarenu v rubáškách,“ vzpomínají zasněně tanečnice na okamžiky, které jim zůstanou pravděpodobně v paměti nadosmrti.
 
Španělsko v nás zanechalo stopu
Zájezd do Španělska zanechal v účastnících nejednu vzpomínku. „Nezapomenu, s jakým úžasem jsem sledovala čínské tanečníky ze střední školy, poslouchala čínský pěvecký sbor z experimentální školy, sbor z Valencie, Ruska nebo Litvy,... Prostě a jednoduše jsem ulítla na pěveckých sborech, které jsem do té doby nijak zvlášť nesledovala,“ přiznává vedoucí Cifry. „Velkou inspirací pro mě je vidět zpracování materiálů různých zemí. Dnes je velkou tendencí vytvářet choreografie různých tanců výhradně současnými technikami, ale na festivalech se setkávám i s jiným přístupem, kdy choreografové dokážou nejen vycházet z tradičnějších pojetí tanců, ale následně je i choreograficky velmi nápaditě zpracovat, aniž by se vytratilo kouzlo tradice,“ prozrazuje největší zážitky Lenka.
„Nemůžu zapomenout ani na stadion v Barceloně. Ač nejsem žádný fotbalový fanda, Camp Nou na mě dýchl fotbalovým duchem,“ doplňuje. 
„Nám se zase líbila katedrála Sagrada Família a nákupy, kam nás vyrazilo sedm slečinek, pití vína z karafy s násoskou zvané dekantér, legrácky řidičů Karla a Karla Habarty a dvou externistů, Jana Kraváčka a Martina Švehlíka alias Jeremyho a Šepse, kteří nám vypomáhali,“ loučí se tanečnice. A co čeká Cifru po prázdninách? Příprava na premiéru v roce 2012. „Nápad nosím v hlavě již dvacet let, deset let už bych ho chtěla uskutečnit, ale stále nebyla vhodná doba, tak doufám, že to klapne,“ uzavírá Lenka Kraváčková.

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace