Stačí dvě tři písničky a jsem jak znovuzrozená

Stačí dvě tři písničky a jsem jak znovuzrozená
Foto: ZZS  /  Záchranářky Radka Janečková a Ingrid Prokopová s doktorkou Kateřinou Machalovou.
Mistřice Společnost 24 / 04 / 2020

Snažíme se chovat obezřetně, abychom neohrozili sami sebe

V první linii bojují zdravotníci již déle než měsíc! Zdravotní sestra Radmila Janečková z Mistřic vyráží jako jedna z členů zdravotní záchranné služby bojovat o naše životy. Kvůli pandemii se pohybuje, stejně jako ostatní zdravotničtí pracovníci, na tenké hranici mezi životem a smrtí. Časová vytíženost a současný nouzový stav jí nedovolí věnovat se hned po rodině největší lásce - muzice. Zpěvačka oblíbené kapely Podjezd však optimismus neztrácí!
„Doufám, že momentální situace brzy pomine a uleví se nám všem,“ věří dlouholetá záchranářka.

• Jaký je to pocit, zachraňovat život člověku, který může ohrozit ten tvůj?

Minimálně zvláštní, ale jen v okamžiku, kdy si to připustím… (smích) a moc často si to nepřipouštím… Do této situace se občas dostáváme i s kolegy, i když není nouzový stav  jako nyní. Není výjimkou, že vyjíždíme k agresivnímu člověku pod vlivem návykových látek, psychicky narušenému, anebo jakkoli jinak infekčnímu. Vždy se snažíme chovat obezřetně, tak abychom neohrozili sami sebe.

• Už jsi vyjížděla k nemocnému, který měl Covid-19?

Zatím ne, jen k podezření. K potvrzeným případům Covid-19 jezdí speciální tým. V případě podezření na Covid-19 vyjíždíme vždy ve speciálním oblečení, k tomu určenému, s veškerými ochrannými pomůckami.

• Dostaly se k vám ochranné pomůcky včas, nebo jste byli nuceni nějaký čas improvizovat?

Situace byla zpočátku víceméně všude stejná, ale myslím, že jsme ji zvládli a všichni doufáme, že vše dobře dopadne.

• Vnímala jsi riziko své práce i před vypuknutím pandemie?

Samozřejmě, jinak by nikdo z nás tu práci dělat nemohl.

• Zachraňujete lidem život, přesto si toho někteří neváží a jsou agresivní?

Bohužel se to stává. Většinou u případů, ve kterých hraje roli jakákoliv návyková látka. Sama jsem naštěstí zažila napadení pouze slovní. Jedno fyzické napadení se mi vybavuje, když jednou na náš vůz záchranné služby agresivní jedinec házel kameny.  Vždycky se snažím spíš situaci uklidnit. Tedy pokud je to v dané situaci možné. Rozhodně však ne zpěvem. (smích)

• Jaký je rádius „tvé záchrany“?

Máme dvě základny, odkud vyjíždíme. Jedna je v Uherském Hradišti a druhá v Buchlovicích. Dispečink nás vysílá podle nejkratšího dojezdového času.

• Řadu oznámení lze označit za tzv. plané poplachy. Jaké jsou nejčastější?

Díky našemu zlínskému dispečinku, který se snaží tyto případy eliminovat, se s nimi nesetkáváme příliš často. Ale občas se takové případy stávají.

• Vzpomeneš si na nějaký?

Párkrát se nám stalo, že si nás dotyčný zavolal a z nějakých záhadných důvodů na místě nebyl a ani nebyl dohledatelný. Asi si to rozmyslel a tu pomoc až tak nepotřeboval.  

 

• Kolikrát jsi měla chuť s prací praštit?

Zatím ne. Dlouho jsem chtěla tuto práci dělat a pořád mě to ještě baví.

• Jak dlouho ji vlastně děláš?

V podstatě celý dospělý život. Po dokončení zdravotní školy jsem nastoupila do Uherskohradišťské nemocnice na standardní oddělení, prošla jsem oddělení ARO, NIP a anestezií a nakonec jsem zakotvila na záchranné službě v Uherském Hradišti.


• Vzpomeneš si ještě, proč ses rozhodla pro dráhu zdravotní sestry?

Znám ve svém okolí jen pár lidí, kteří už v dětství věděli, co by chtěli v životě dělat, a asi mezi ně patřím. A kosmonaut ani popelář to nebyl. (smích)

 

• Celý život de facto zachraňuješ život lidem. Zachránil ho někdo už tobě?

(smích)  Měla bych říct, že jsem zatím zachránit nepotřebovala... třeba někdy v budoucnu potřebovat budu.  Ale naštěstí je v mém životě spousta lidí, kteří mi dodávají energii, abych zase já měla dostatek energie tuto práci dělat.

• Tvým ventilem byla, je a věřím, že i bude muzika. Máš ještě nějaký jiný?

To je pravda. Muzika mi dobíjí baterky. Stává se mně, že jedu na koncert úplně vyčerpaná a bez nálady, ale stačí dvě tři písničky a jsem jak znovuzrozená. Ale kromě muziky mě baví spousta věcí. Šiju, háčkuju, sadím, pleju, vařím, peču… na co jsem zapomněla? Už chybí snad jen návrhy jaderných reaktorů, když zbude čas… (smích)

• Ale stejně se vrátím ke zpěvu. Vzpomínáš si na svoje první veřejné vystoupení?

Naprosto přesně! Bylo to v roce 1993, kdy na Buchlově probíhal festival Buchlovská svíca a v rámci open scény jsem našla odvahu vzít kytaru a zazpívat.

Měla jsem velkou trému, ale bylo to silnější než já! Zpívala jsem písničky od Žalmana a Pavlíny Jíšové a tam mě oslovil Igor Chižňak, který chtěl založit kapelu a vyhlídl si mě jako zpěvačku. Přidal se k nám ještě Jirka Zelinka a později Mirek Petrka. To byla první kapela, ve které jsem zpívala - Povodeň.

• Tvým životem se stala folková hudba a country. Čím si tě získala?

Za to může vlastně taky moje sestra Jana. Pamětníci si jistě vzpomenou na strážnický festival Zahrada. Jeden rok sestru tak nadchl, že ten následující jsme absolvovaly už společně. A tam vlastně všechno začalo. Poprvé jsem naživo slyšela Vlastu Redla, Nedvědy, Žalmana, Jíšovou a další. Ta atmosféra se nedá slovy popsat.

• Proč jste se sestrou nikdy nevytvořily Nedachlebické Kamélie?

Není všem dnům konec. (smích)

• V kapele jsi poznala manžela Jarka. Říká se, že vztah mezi muzikanty nedělá dobrotu. Jak jsi to viděla ty?

Kapela Second Band hrála příliš krátce, abychom si stihli začít lézt na nervy. Možná to byla věc špatného načasování. Tak to bohužel bývá. Ale hrozně rádi na tu dobu vzpomínáme a rádi si některé písničky s manželem i dnes zahrajeme.

• Přišly děti, kdo je tehdy hlídal, když jste spolu hráli?

Kluci se narodili de facto až po rozpadu Second Bandu a když jsem se po mateřské vracela ke zpívání s kapelou Podjezd, hlídala babička nebo manžel.

• Proč jsi po mateřské odešla zpívat do Zlína?

Second Band se rozešel už v průběhu mé první mateřské dovolené. Je pravda, že jsme to ještě pak chvíli zkusili v pozměněné sestavě, ale už to nebylo ono. Podjezd byla vždycky skvělá parta lidí a na tomto faktu funguje kapela dodnes.

• Dnes máš doma dva dospělé syny Jardu a Ondru. Čemu se věnují?

Oba studují. Jeden vysokou a druhý střední školu.

• Žádný nepůjde v hudebních stopách svých rodičů?

Nejprve to vypadalo, že jsem je dokonale odradila. Ale poslední dobou jeden tráví hodně času s kytarou a druhý při tvorbě rapových songů.

• Z manžela se stal dvorní textař tvojí současné kapely. Od Second Bandu, kde jste se seznámili, nikde nehraje? Nebo se pletu?

Ne, nepleteš. Hraje jen s přáteli a mně doma do ouška.

• Při jakých příležitostech?

Hledat příležitost není nutné. Hrajeme, když máme čas a náladu.

• Zpívala jsi s kapely folk, folkrock a dnes bluegrass...

Nikdy jsem pravá bluegassová zpěvačka nebyla. Pozorný posluchač si všimne, že ten náš „bluegrass“ se za ty roky tak nějak zvrtnul zpátky k tomu folkrocku. Banjo jsme vyměnili za bicí, ale názor ať si udělá každý sám. Doufám, že k tomu bude snad již brzy příležitost.

• S muzikanty z Podjezdu jsi ve spojení?

Je nám po sobě smutno, tak si aspoň voláme a těšíme se, že se brzy potkáme a zahrajeme si.

• Na čem momentálně pracujete?

Jako alergičce se mi malá pauza ve zpívání hodí. Letošní jarní pylová sezóna se obzvlášť vydařila. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale vlastně mi přišlo vhod, že můžu mít hlasový klid. Svěřila jsem se do péče odborníků a už se těším, že si znovu zazpívám.

banner
autor: Pavel PAŠKA
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace