Díky vernisáži a koncertům Hradiště zavzpomínalo na Tatu

Pro lidi, kteří se motají kolem folkloru a lidových tradic, je jméno Jaroslava Václava Staňka legendou. Zakladatel a primáš Hradišťanu, umělecký vedoucí souboru, malíř, scénograf Slováckého divadla, zakladatel Hradišťánku, progresivní novátor a člověk s obrovským srdcem...
Tento všestranný umělec ovlivnil kulturu v regionu natolik, že je uctíván i po šestatřiceti letech od jeho odchodu. Zájem o jeho osobnost překvapil i samotné pořadatele vernisáže jeho výtvarných děl a dvou koncertů, které byly věnovány na jeho počest.
Čtvrteční vernisáž v Redutě zahájila Muzikantskou krajinu věnovanou J. V. Staňkovi, kterému všichni přátelé říkali Tata. Jak sám název napovídá, myšlenkou setkání bylo představit rozmanitost krajiny Slovácka, rozmanitost muzik a jejich stylů, kterou Staněk dokázal zachytit nejen štětcem, ale zejména pak v hudbě.
Takovou návštěvnost vernisáže snad Reduta ještě nepamatuje, prohlásil Antonín Mach, ředitel Klubu kultury, který výstavu zahájil. A měl pravdu - tolik kulturních celebrit a starých muzikantských i tanečnických bardů se pohromadě hned tak nevidí. Ženský sbor Rezeda doprovázený muzikanty z Ohnice navodil náladu, jaká v Hradišťanu bývala. I když jsou zpěvačky už dámy v letech, takovou jiskrnost a radost ze zpěvu je vidět jen zřídka.
Páteční i sobotní večer pokračoval ve stejné atmosféře. Po autentické audio a videonahrávce z časů Hradišťanu se na pódiu v nedlouhých setech střídali sólisté i muziky, které uvedl tandem David Pavlíček s Martinem Rezkem. Každý přispěl tím nejlepším, co na repertoáru měl. Diváci tak měli možnost porovnat různé styly i projevy cimbálových muzik. To by měl Tata radost, že je každá cimbálovka jiná. Tak to přece chtěl. Neměl rád unylé, stereotypní věci, nadšeně zhodnotila páteční koncert Radka Baboráková, Staňkova dcera a zakladatelka souboru Rosénka v Praze, která byla iniciátorkou vzpomínky. Během dvou koncertů vystoupily cimbálové muziky Jaroslava Čecha, Stanislava Gabriela, Harafica, Muzička Rosénka Praha se svými sólisty, v sobotu pak cimbálové muziky Harafica, Stanislava Gabriela, Jaroslava Čecha a Hradišťan v čele s Jiřím Pavlicou, kterému Staněk předal primášovské žezlo. Po oba večery se konaly besedy u cimbálu, na kterých se hodně vzpomínalo.  
Jaryn Staněk, jak mu říkali přátelé, byl všestranný umělec s obrovským talentem. Bohém, který žil svůj krátký život naplno a velmi mnoho toho zanechal dalším generacím...