Stárci v Jankovicích po 19 letech vycházeli od Dúbravů
Foto: pas / Jankovičtí stárci Dominika Dúbravová s Filipem Škrabalem a jejich rodiči.
Ještě před pár týdny se doma mluvilo o tom, co všechno bude potřeba připravit. Kroj, právo, žudro, tance, zkoušky, průvod… A pak přišel den, kdy už nebylo co plánovat. Jen se obléct, nadechnout a vyjít z domu.
Pro stárku Dominiku Dúbravovou to byl okamžik, na který se těšila od malička. Pro jejího stárka Filipa Škrabala a podstárka Jakuba Hnila zase velké dobrodružství. A pro celou jankovskou chasu pak především radost z toho, že se po několika letech podařilo znovu uspořádat hody s právem.
Letošní hody však měly ještě jedno krásné pojítko. Chasu řídil zamilovaný pár. Dominika se s Filipem znají už od základní školy. Z dětského kamarádství postupně vyrostla láska a dnes spolu kráčejí životem nejen jako partneři, ale také jako hodoví stárci.
„V chase chodím už šestým rokem a jsem moc ráda, že jsem součástí tak skvělé party lidí. Máme mezi sebou krásné vztahy a společně si užíváme nejen hody, ale i všechno, co se kolem folkloru děje. Zároveň mě moc těší, že se u nás hody po nějaké době konečně obnovují a že dorůstá nová generace, která má o folklor a tradice zájem. Je krásné tyto tradice společně udržovat a předávat dál,“ říká Dominika, která si stárkování dlouho plánovala. „Už od malička jsem se na něj moc těšila a vždycky jsem si přála jednou stát v čele hodového průvodu,“ svěřuje se. Do kroje ji rodiče oblékli poprvé už ve dvou letech, kdy v Jankovicích stárkovaly její starší sestry Pavlína s Kristýnou. Možná právě tehdy se v ní poprvé usadila myšlenka, že jednou přijde její chvíle.
Folklor ji pak provázel celým dětstvím i dospíváním. Ve čtyřech letech začala tancovat v Hradišťánku a vydržela v něm čtrnáct let. V Jankovicích chodila do Lipečky. Kroj, tanec, písničky a tradice se tak pro ni postupně staly přirozenou součástí života, jak už to u nás v rodině bývá. „Také moji dědečci byli v minulosti stárky, takže se dá říct, že máme stárkování v rodině už několik generací. O to větší radost mám, že po devatenácti letech od nás z domu opět stárci vychází,“ vypráví Dominika, která studuje vysokou školu obor všeobecná sestra a zároveň pracuje jako zdravotní sestřička.
Filipova cesta ke stárkování byla o poznání méně plánovaná. Zatímco Dominika o něm snila od dětství, on se do něj zprvu příliš nehrnul.
„V kroji jsem sice šel poprvé už jako malý, ale folklor mě vůbec nezajímal. Jakmile jsem si to ale jednou vyzkoušel, zjistil jsem, že je super být součástí chasy,“ přiznává Filip, který už odchodil osmery hody.
Když pak přišla nabídka, aby se stal stárkem, jeho první reakce byla spíše odmítavá. „Původně jsem kvůli všem starostem a zařizování za stárka jít nechtěl. Nakonec mě ale Domča přemluvila a dnes vidím, že to zase nebylo tak náročné, jak jsem si myslel,“ usmívá se.
Filip pracuje jako aplikační technik a mezi jeho záliby patří auta, motokros a samozřejmě také hody. K folkloru má blízko i díky rodině. „U nás v rodině bylo také několik stárků, akorát moji rodiče ne. Oba ale v kroji chodili, takže k tomu mají hodně blízko. Obojí rodiče nás v chození v kroji podporovali a teď ještě víc, když jdeme v čele hodové chasy. Jsme za to vděčni, protože bez jejich podpory by to nešlo,“ děkují Dominika s Filipem, jenž spolu ve volném čase vyrážejí na výlety, tráví čas s rodinou a žijí svůj obyčejný mladý život. Letos k němu ale přibyla vzpomínka, která jim už zůstane navždy - společné stárkování v rodné obci.
Jankovicemi prošlo šestnáct krojovaných párů
Jankovice si tak po několika letech užily hody v plné parádě. Chasa se sešla na nádvoří komunitního centra v prostorách bývalé fary, která v posledních letech prošla výraznou proměnou. Odtud se průvod vydal nejprve pro stárka a poté pro stárku.
Šestnáct krojovaných párů následně prošlo obcí a zamířilo k obecnímu úřadu, kde chasa požádala o povolení hodů. Symbolické předání práva tak znovu otevřelo dveře tradici, která v Jankovicích na několik let utichla. Večer v Březíčkách patřil hudbě, tanci a především celé chase. Zahrála cimbálová muzika Liša a Staroměstská kapela a ve 22.00 přišlo na řadu taneční pásmo. Třináct párů předvedlo Bílovské a Blatnické sedlácké tance, které s nimi přibližně dva měsíce nacvičovala Jiřinka Grebíková. Právě jí patří velké poděkování za čas, energii a především trpělivost, kterou přípravám věnovala. Po delší době se navíc podařilo obnovit také „vodění pod právem“. Některé hodové příběhy skončí posledním tancem, jiné pokračují dál...