U Vlachynských ani Osohů nechtěl jít jeden bez druhého

Hodového zvyku, přesněji dvojice stárků nosících na znamení svého výsadního postavení právo v ruce, se pevně drželi i v Mařaticích. Tamní tradici nechybělo na kráse ani provedení vůbec nic. Podmanivou folklorní vášeň, která výrazně spojuje tamní chasu, doprovodila na odpolední obchůzce CM Ohnica a dechovka Májovanka. Ač se šlo pouze do dvou domů, a to k Vlachynským a Osohům, průvod obešel celé Mařatice. Na dlouhé cestě nechyběl ani známý mařatický zásobovací speciál Lukáše Hofmana, který vezl bohatou zásobu tekutého proviantu. Mařatice jsou Mařatice, Jarošov je Jarošov. Ač hody máme v jeden den, spojení není možné, nechtěl nic slyšet organizátor hladkého přesunu chasy Kuba Němec, přesněji Mařaťák jak poleno. V Mařaticách jsou hody The Best. Jedině Mařatice, zdůraznil Kuba, který nezapomněl na rodiče stárků. Manželé Vlachynští patří k ikonám zdejšího folkloru. Paní Vlachynská žehlí klukom košule, holkám šátky. Osohovi už vypravili ze svého domu nespočet krojovaných.
Mám dvě sestry. Aneta byla loni poprvé v kroji a letos jde hned za starší stárku. Ta druhá je ještě prťavá, ta nemože, potvrdil mi mladší stárek Filip Osoha, že musel rok na svou sestru počkat, aby mohli, jak chtěli rodiče, jít najednou. Jdu v kroji posedmé, ale větší folklorní zázemí je u Vlachynských, uznal Filip, který spolu se starším stárkem Petrem Vlachynským chodil do první třídy a zažil nejednu besedu u cimbálu. U nás zase chtěl brácha, abych s ním šla v jeden rok. Přípravy byly náročné, nervozita byla také poznat, ale je to moc pěkné, sdělila Kristýna Vlachynská. Doma je totiž doma, upřesnila členka FS Cifra, která přiznala, že jí folklor dal nejednu možnost poznat život také za hranicemi Slovácka.  
Sobotní den po všech oficialitách, které vyvrcholily vydáním povolení starostou Květoslavem Tichavským, zakončila taneční zábava v Klubu kultury. Po přeživší a neúnavné se uskutečnila včera ještě jedna v Mařaticích na kulturáku.