Štěpánka Grebeňová a Vít Sluka protančili celý hodový víkend
Foto: Martin Ryšavý / Stárci Štěpánka Grebeňová a Vít Sluka společně s Anetou Holomčíkovou a Vojtěchem Grebeněm.
Boršické hody jsou velmi významným svátkem pro celou dědinu. Starší stárci Štěpánka Grebeňová a Vít Sluka společně s mladšími stárky Anetou Holomčíkovou a Vojtěchem Grebeněm, podpořeni stovkou krojovaných, se postavili do čela krojovaného průvodu. Společně protančili celým hodovým víkendem.
Sourozencům Grebeňovým ušila kroj babička
„Ke stárkování jsem se dostala náhodou. Dlouho jsme neměli stárky, a tak jsme si s bratrem řekli, že do toho půjdeme. Já s Víťou za starší stárky a můj bratr se sestřenkou za mladší stárky,“ vysvětluje Štěpánka. „Už loni na hodovou neděli jsem se na stárkování domluvil,“ doplňuje Vít, kterého v chase před třemi lety přijali s otevřenou náručí, i když je z vedlejšího Zlechova.
Grebeňovi byli vedeni k lidovým tradicím
Sourozenci Grebeňovi byli od malička vychováváni k lidovým tradicím a folkloru. Babička oběma ušila kroje a každoročně je strojí na hody. I proto žije Štěpánka tradicemi a folklorem. Jako malá tančila v dětském folklorním souboru Pentlička a poté hrála na zobcovou a příčnou flétnu v cimbálové muzice Omladinka. Po osamostatnění dali bývalí omlandinkáři své cimbálové muzice název Vitaj. V 10 letech začala hrát loutkové divadlo v Sokole Uherské Hradiště, kde se vypracovala na pozici režisérky. Když zrovna nehraje pohádku nebo v cimbálovce, pozornost věnuje hlavně zvířatům. „Od roku 2013 vlastním chovatelskou stanici morčat plemene US- Teddy a ráda trávím čas s našimi pejsky nebo s kamarády na kolečkových bruslích,“ vypočítává bohaté zájmy Štěpánka, která odmaturovala na pedagogické škole v Kroměříži. Jelikož se mimo práci s dětmi věnuje zvířatům, po maturitě změnila zaměření a nastoupila na Veterinární univerzitu do Brna na obor Ochrana zvířat a welfare a po státnicích má v plánu i magisterské studium.
Vít přišel do boršické chasy před třemi lety
U Víta v rodině už několik stárků měli. Přesto se do chasy v Boršicích kvůli přátelům zapojil až před třemi lety.
"Od dětství jsem hrál fotbal, ale kvůli úrazu jsem přesedlal na kolo,“ říká Vít, který je v zaměstnání předákem dílny.
Hody v Boršicích si společně s chasou patřičně užil a na zážitky spojené s nimi budou všichni čtyři stárci vzpomínat celý život.