Strašně rád vzpomínám na filmovou školu. Často jsem ji trávil U Lisu nebo U Dvořáků

Strašně rád vzpomínám na filmovou školu. Často jsem ji trávil U Lisu nebo U Dvořáků
Foto: Lenka Hatašová
Zlín Společnost 10 / 05 / 2022

7 pádů Honzy Dědka, úspěšná talkshow, která se již deset let natáčí v divadelním prostředí, získala ještě větší oblibu díky TV Prima. To neznamená, že by si moderátor Honza Dědek zval zajímavé hosty z řad veřejně známých osobností jen na televizní obrazovky.

Už ve středu 11. května pozve na jeviště Kongresového centra ve Zlíně herečku s francouzskými kořeny Chantal Poullain a kolegu, řidiče autobusu Václava Koptu. Ještě než se tak stane, zkusili jsme Honzovi Dědkovi položit několik otázek.

 Pamatujete si ještě, kam sahají kořeny vašeho pořadu?

Tenhle nápad vznikl již poměrně dávno - někdy před deseti lety. Památné bylo v roce 2013 třeba vystoupení v ostravském klubu Parník, kde byli hosty 7 pádů HD hudebníci Jaromír Nohavica a Richard Krajčo.

Pravidelněji jsme však začali jezdit až loni, kdy jsme během prázdnin absolvovali 22 vystoupení na nádvořích českých hradů a zámků. A musím říct, že to byl nezapomenutelný zážitek - zejména proto, že se publikum všude náramně bavilo, což bylo dáno jistě i tím, že produkce zajistila na všechna vystoupení krásné počasí!

Jaké vidíte největší rozdíly mezi natáčením pro TV a show na cestách?

Upřímně řečeno ještě nevím, uvidíme až letos o prázdninách. Zatímco totiž v Malostranské besedě točíme každý týden pro TV Prima už skoro dva roky, loni jsme české hrady a zámky objížděli bez účasti kamer; s výjimkou televizního záznamu z Ostravy, který jsme pořizovali pro YouTube. Z loňské zkušenosti vím, že venkovní prostory přinášejí nejrůznější překvapení - od nepřízně počasí až třeba po nepřehlušitelný řev pávů z nedaleké obory. Ale to zkrátka ke představením v plenéru patří…

Je cítit energie publika?

Samozřejmě, ale velmi těžko se to popisuje. V průběhu roku jsme zvyklí na sál Malostranské besedy s kapacitou okolo devadesáti návštěvníků, zatímco na loňském turné bylo od pěti set do tisíce diváků - a když se takový počet lidí od srdce a zplna plic zasměje, to už je pořádně cítit!

 Ve vašem pořadu vystupují osobnosti českého showbusinessu. Máte nějaký klíč, podle kterého vybíráte hosty do své show?

Vždycky se snažím, aby to byli zábavní nebo alespoň zajímaví hosté, kteří budou diváky svým vyprávěním bavit. To je pro mě víc než míra jejich mediální proslulosti.

  Na každého hosta se připravujete vy osobně, nebo podklady zpracovává přípravný tým?

Ano, nedovedu si totiž představit, že by mi přípravu dělal někdo jiný. Nejspíš je to pozůstatek mé novinářské profese. Dodnes se snažím na každý rozhovor připravit co nejpečlivěji - načítám nejrůznější rozhovory a studuji vše, co daný host vytvořil. Jsem totiž přesvědčený, že jedině na základě detailní přípravy lze dobře improvizovat. Alespoň v mém případě to tak platí…

 Dostal vás nějaký host do patové či prekérní situace?

Každý host vás může dostat do prekérní situace vlastně jen dvěma způsoby. Zaprvé, že mluví tak moc, že mu nelze skočit do rozbouřeného proudu jeho slov, nebo zadruhé když nemluví skoro vůbec. Obojí už se mi stalo… A věřte - ani jedno není příliš příjemné.

 Václav Kopta se stal hvězdou posledních let. Těšíte se na jeho humor?

Velice. Miluji jeho humor, který je na jednu stranu inteligentní a laskavý, na druhou stranu všeobecně srozumitelný. Navíc je Václav nesmírně pohotový a rychlý, takže při rozhovoru s ním je třeba být neustále ve střehu… I když ono je vlastně vůbec nejlepší ho nechat vyprávět - třeba o tom, jak v dětském pokojíčku řídil autobus…

 Druhý host, herečka Chantal Poullain mluví krkolomnou češtinou, která je svým způsobem roztomilá…

Chantal má neodolatelnou češtinu. Vlastně by mě docela mrzelo, kdyby si ji nějak výrazně zlepšila, protože se obávám, že by tím zmizela i část jejího pověstného humoru, který je sice skvělý sám o sobě, ale ten francouzský přízvuk mu dodává jistý neodolatelný šarm.

 S oběma se potkáte ve Zlíně. Co se vám vybaví, když se řekne Zlín?

Vzpomínka na jednu bývalou lásku, za kterou jsem do tohoto krásného města okolo roku 2000 jezdíval. Vyprávění o půvabech Zlína jsem tam čerpal přímo z první… ruky!  

 A máte nějaké pouto i s naším regionem?

Ano. Do Uherského Hradiště jsem roky každoročně jezdíval na Letní filmovou školu. Žádné léto se zkrátka neobešlo bez Slovácka. Častěji než v kinech jsme však večerní čas trávili U Lisu či U Dvořáků. Strašně rád na to vzpomínám!

autor: pas, iva

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace