Michal Pavlíček: Byla to jedna z nejhezčích etap života

Na koncert Stromboli se těšil snad každý, kdo jejich kult zažil. Tvrdý rockový nápor v kontrastu s proměnlivými polohami hlasu Báry Basikové byl ve své době něco unikátního. Jejich zvláštní sférický svět a nenapodobitelný rukopis si tedy fanoušci nemohli nechat ujít!
I po letech mlčení měla zpráva o jejich koncertu sílu a všichni, na které si člověk jen vzpomene, přišli do buchlovického amfiteátru společně s Michalem Pavlíčkem, Bárou Basikovou, Vendulou Kašpárkovou, Jiřím Veselým, Klaudiusem Kryšpínem oslavit 30. výročí založení kapely a návrat po takřka dvaceti letech. A že to byla síla!
V první polovině koncertu Stromboli představili svou novou desku Fiat Lux, ve které se přítomní mohli zaposlouchat do excelentního propojení Pavlíčkovy kytary, různých poloh hlasu Basikové a textů Vlasty Třešňáka. Kytarový kouzelník zvolil hudební řeč, kterou se Stromboli v Československu prosadili na konci osmdesátých let, proto ji fanoušci přijali s nadšením. Druhá část koncertu už patřila starým songům, na které se amfiteátr vyloženě třepal. A když zazněly první tóny Carmen, Velikého lalulá nebo Košileli, fanoušci nadšením šíleli....
Těsně před koncertem jsme si o pocitech z návratu Stromboli a jejich nové desce povídali s kapelníkem a autorem hudby Michalem Pavlíčkem.

Když jsme si před nějakým časem mluvili o možnosti návratu Pražského Výběru i Stromboli, odpověděl jste, že těžko, ale „Nikdy neříkej nikdy“. A je to tady...
No jo. (smích) Neustále jsme byli dotazováni našimi známými, kamarády, hudebními publicisty, muzikanty, pořadateli, jestli někdy něco neuděláme. Ale jak jsme se bavili už tehdy, ve Výběru musela nejdříve přijít etapa usmíření. A když jsme si odpustili a byl jsem nalomený, přišel můj syn Michal s rádiem Beat, jestli nechceme udělat v rámci kulatého výročí koncert. Tak jsem si řekl, že to stojí za to začít o tom uvažovat. Pak už se to semlelo tak, že nás čekaly combacky hned dva. Oba byly pocitově velmi silné...

Jaké to bylo, stát poprvé po více jak dvaceti letech zase spolu - ta stará parta - na jednom pódiu?  
Neopakovatelné! Bylo to obrovsky emotivní, protože se nám oživily veškeré vzpomínky na dobu, kdy jsme spolu hráli. Pro mě to byla jedna z nejhezčích a nejdůležitějších etap života, vedle Pražského výběru také velmi zásadní, takže jsem si to opravdově užil.

Čím je pro vás Stromboli?
Velmi silná citová a zásadní životní záležitost.

Plánujete dál hrát? Nebo je to opravdu ojedinělá slavnostní série koncertů?
Výroční koncert byl rozhodující. Potřeboval jsem vědět, jak to bude fungovat mezi námi hudebně i lidsky. A vzhledem k tomu, že to dopadlo skvěle, dal jsem zelenou sérii výročních koncertů... a dál se uvidí.  

Byli jste hodně nervózní?
Nebyla tam nervozita, ale takový pocit jako před srazem z gymplu po dvaceti letech. Nebáli jsme se, že bychom to nezahráli, ale byli jsme zvědaví, jak to bude znít. Dříve jsme byli mladí plni energie, teď jsme zase hudebně zralí. Navíc, s Vendulou a Jirkou jsem se neviděl skoro dvacet let...
 
Přešli jste od dadaistických básní Christiana Morgensterna k Vlastovi Třešňákovi. Věděli jste, že si píše básně do šuplíku? Oslovili jste i jiné básníky kromě Petra Kolečka, který přispěl třemi texty?
Sháněl jsem texty, proto jsem oslovil kamarády. Vlasta mi napsal: „Tak ti posílám šuple.“ (smích) Písničky vznikaly spontánně, kdy jsem texty zhudebňoval nebo je dosazoval na předem připravené hudební linky. Já s Vlastou jsme to vymodelovali a Bára tomu upřímně vdechla svým zpěvem duši. Bylo to krásné propojení.

Jaké máte ohlasy na nové album Fiat Lux (Budiž světlo)?
Ohlasy jsou pěkné jak od fanoušků, tak od kritiků. Pro mě byla tahle deska niterným dotekem s Vlastou Třešňákem. Jeho poetika, pohled na témata života, smrti a lásky, syrovost a zároveň fantasmagorické psychedelické vidění... Poprvé v životě jsem se totiž bytostně s někým ztotožnil tak jako s jeho texty ze šuplíku. V nich jsem našel úplně všechno, co v současnosti cítím.

A co vy a Bára? Byli jste milenecká dvojice a i když jste spolu dělali mnoho projektů i po vašem rozchodu - nebáli se vaši partneři, že vás vzpomínky a nezapomenutelná atmosféra koncertů zase svedou dohromady?
Néé. (smích) Taková láska byla jen jednou. Oba máme své životy. Manželku a děti velmi miluji a tohle opravdu už není možné zopakovat.

Vzpomínám, jak mi Víťa Chromek šeptal strašně tajnou zprávu - že se chystá návrat Stromboli i do Buchlovic. Dnešního večera se bohužel už nedožil...
I mě to moc mrzí, protože jsem se vždy těšil na jeho úsměv a vtípky. I pro mě byl místní legendou. Je to moc smutné, když odejde takový člověk.