Stylistka není luxus. Je to služba jako kadeřník, říká Kristýna Hrabalová

Foto: archiv Ateliér 2  /  Kristýna se svojí maminkou Alenou, která se věnuje modrotiskové módě.

Když byla malá, prý mamince vysypala botník a s radostí ho znovu rovnala. Dnes z téhle potřeby řádu a harmonie těží desítky žen. Kristýna Hrabalová, módní terapeutka a stylistka, jim pomáhá vytvářet funkční šatník, ve kterém se cítí samy sebou.

Spolu s maminkou, designérkou pracující s modrotiskem v moderním pojetí, otevřela Ateliér 2 – místo, kde se potkávají české designérské kousky s pečlivě vybranou módou z druhé ruky. A hlavně: kde se oblékání znovu stává radostí, ne stresem.

Kdy jste si poprvé řekla: „Chci se stylingem živit“?

Úplně přesný moment si asi nevybavuju. V podvědomí jsem ale vždycky cítila, že bych ráda pracovala s módou. Jen jsem dlouho nevěděla jak. Nedokázala jsem si představit, jak by taková práce mohla konkrétně vypadat. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem si udělala profesionální stylingový kurz. Paradoxně jsem do něj šla hlavně kvůli sobě a pro radost, ne s tím, že by se z toho měla stát moje práce. Móda mě zkrátka vždycky zajímala.

Během kurzu mi ale začalo být jasnější, jaké možnosti vlastně existují. Jestli se vydat směrem stylingu pro časopisy, celebrity nebo třeba reklamy – anebo jestli se zaměřit na běžné ženy v každodenním životě. A já jsem velmi rychle věděla dvě věci: že se nechci stěhovat do Prahy a že mě mnohem víc než svět módních magazínů láká práce s obyčejnými ženami. Baví mě pomáhat ženám vidět samy sebe krásnějšíma očima.

Chtěla jsem také trochu změnit představu o stylistce jako o něčem nedostupném, co mají jen celebrity nebo lidé z reklamy. Pro mě je styling podobná služba jako kadeřník, kosmetika nebo manikúra – prostě odborník, za kterým si můžete zajít, když chcete poradit.

Právě na tom kurzu jsem si tedy dokázala poprvé představit, že se stylingem můžu živit i tady u nás, aniž bych musela odejít do velkého města.

Co bylo impulsem k otevření Ateliéru 2 a proč právě takový koncept?

Impulsem byla vlastně kombinace dvou světů. Moje mamka je designérka, navrhuje a tvoří oblečení z modrotisku, ale v moderní podobě. Vždy měla velmi blízko k módě, šití a tvorbě a chtěla své oblečení prezentovat i fyzicky – aby si ho ženy mohly vyzkoušet, osahat a zažít. Zároveň jsem při své práci stylistky, hlavně při třídění šatníků klientek, viděla, kolik krásných kousků mají ženy doma, ale z různých důvodů je nenosí. A tak vznikla myšlenka tyto dva světy propojit.

Já sama miluju nakupování z druhé ruky a zároveň vnímám, že je to jeden z přirozených způsobů, jak zpomalit dopad fast fashion. Po otevření ateliéru navíc vidíme, kolik oblečení nám ženy nosí a kolik krásných věcí by jinak zůstalo zapomenutých ve skříni.

Ateliér 2 proto propojuje české designéry a jejich tvorbu s oblečením z vytříděných šatníků. Věříme totiž, že vkus a schopnost oblékat se hezky nezávisí na penězích, ale na přístupu k sobě samé. Já sama mám třeba zkušenost, kdy jsem si šla vybírat svou první luxusní kabelku na Pařížské ulici – a měla jsem na sobě šaty ze sekáče za dvě stovky. A cítila jsem se v nich skvěle. Právě tahle kombinace – designérských kousků a oblečení z druhé ruky – je něco, co mě na módě baví.

Jak byste popsala svůj styl práce jednou větou?

Jednou větou je to těžké, ale asi bych řekla: Pomáhám ženám cítit se díky oblékání sebevědomější, krásnější a zároveň si ten proces užít s radostí.

Co vás na práci stylistky nejvíce baví. A co vás naopak překvapilo, když jste začínala?

Nejvíc mě baví, že můžu ženám reálně změnit to, jak se samy vnímají. Že jim můžu pomoct podívat se na sebe z jiného úhlu a objevit v sobě větší sebevědomí. Často mám pocit, že jsem takový kompas, který ženám pomáhá znovu najít samy sebe. Mnoho žen je v různých životních etapách trochu ztracených – mění práci, roli v rodině, mění se jejich tělo i životní styl. A oblečení je jeden z nástrojů, jak se v tom znovu najít. Nejkrásnější momenty jsou pro mě ty, kdy vidím v očích klientky novou jiskru. Když se podívá do zrcadla a najednou vidí samu sebe jinak.

Naopak mě na začátku překvapilo, jak moc ženy s oblékáním zápasí. Něco, co pro mě bylo vždy přirozené – třeba kombinování věcí, práce s barvami nebo s proporcemi postavy – může být pro jiné ženy opravdu složité.

Jaké nejčastější přání ženy přinášejí, když vás osloví?

Nejčastější přání je vlastně velmi jednoduché – chtějí se cítit lépe. Velmi často se setkávám s tím, že ženy hodně nakupují, ale pak si se svým šatníkem nedokážou poradit. Ve výsledku jsou z něj spíše zahlcené a frustrované, místo aby jim přinášel radost. Dalším častým důvodem je, že ženy mají ve skříni spoustu věcí, ale neumí je mezi sebou kombinovat a využít jejich potenciál naplno.

A pak jsou tu ženy, které jednoduše nemají informace – nevědí, jaké střihy lichotí jejich postavě, jaké materiály hledat nebo jaké barvy je dokážou nejvíc rozzářit.

Když to shrnu – tím nejčastějším přáním je opravdu cítit se ve svém oblečení lépe. A velmi často se po naší spolupráci stane, že žena odchází s pocitem lehkosti, s novou energií a s tím, že ji oblékání zase začalo bavit.

Kdybyste měla říct tři klíčové trendy pro tuto sezónu, které jsou nositelné i v běžném životě, které to jsou?

Já osobně se na trendy snažím dívat spíše jako na inspiraci než jako na něco, co bychom měly slepě následovat. Pokud bych ale měla vybrat několik směrů, které jsou dobře nositelné i v běžném životě, tak je to určitě návrat k jednoduchosti, padnoucím střihům a kvalitním materiálům. Dalším výrazným prvkem je práce s texturami a materiály – tedy kombinování různých struktur, které dodávají outfitu zajímavost, aniž by byl přeplácaný. A třetím trendem je určitá nadčasovost a klid v oblékání. Móda se postupně odklání od extrémů a více se vrací k věcem, které mají dlouhodobou hodnotu. Pro mě osobně je ale vždy důležitější osobní styl a energie, kterou vyzařujeme než samotný trend.

Jak trendům rozumět tak, aby z nich žena neměla pocit „módní uniformy“?

Trend by měl být inspirace, ne diktát. To znamená, že žena nemusí přijmout celý trend tak, jak je prezentovaný v módních magazínech nebo na přehlídkách. Může si z něj vzít jen ten prvek, který zapadá do jejího stylu a života. Pokud se žena obléká jen podle trendů, často se stane, že se v oblečení necítí přirozeně. Mnohem důležitější je znát sama sebe – svou postavu, barvy, ve kterých se cítím dobře, a styl, který odpovídá mému životu. Pak může trend fungovat jako doplněk, který šatník oživí, ale nezmění úplně identitu člověka.

Jak do šatníku dostat udržitelnost, aniž by to bylo drahé?

Udržitelnost nemusí nutně znamenat drahé oblečení a to je podle mě i dost častý mýtus. Za mě je to především o změně přístupu k nákupu. Místo impulzivního nakupování je dobré přemýšlet nad tím, jestli daný kousek opravdu zapadne do našeho šatníku a jestli ho dokážeme kombinovat. Velkou roli může hrát také nákup z druhé ruky. Dnes už existuje spousta kvalitních second handů nebo konceptů, kde můžete najít krásné a kvalitní kousky za velmi dostupné ceny. A samozřejmě je důležité starat se o oblečení, které už máme. Když se o věci dobře staráme, vydrží nám mnohem déle.

Jak poznat kvalitní materiál a švy při nákupu?

První věc je složení materiálu. Je dobré sledovat etikety a vědět, jaké materiály mají jaké vlastnosti. Druhá věc je samotná struktura látky – jestli je pevná, jak drží tvar, jestli nepůsobí příliš tenká nebo „levná“. A třetí věc jsou švy a zpracování. Když se na oblečení podíváme zblízka, velmi rychle poznáme, jestli je šev rovný, pevný a dobře zpracovaný. Kvalitní oblečení se většinou pozná i podle toho, jak se v něm cítíme – jestli dobře drží tvar a jestli na těle působí příjemně.

Jaké tři kousky považujete za nejlepší základ kapsulového šatníku?

Když se bavíme o kapsulovém šatníku, vždy záleží na životním stylu konkrétní ženy. Protože ne, opravdu nemusí mít každá žena v šatníku bílou košili, to je nesmysl. Když budu mluvit za sebe, tak pro mě například je důležité kvalitní sako. Je to velmi univerzální kousek, který dokáže pozvednout i úplně jednoduchý outfit – třeba kombinaci džínů a trička.

Druhým základním prvkem jsou pro mě dobře padnoucí kalhoty. Takové, ve kterých se žena cítí pohodlně a sebevědomě a které může kombinovat na různé příležitosti.

A třetím kouskem je pro mě kvalitní kašmírový svetr. Ten má v šatníku využití také celý rok. Důležité je, aby tyto základní kousky spolu dobře fungovaly a vytvářely základ, na kterém se dá celý šatník stavět.

Co nejčastěji rozhoduje: střih, barva, délka, nebo materiál?

Outfit nikdy nestojí jen na jedné věci. Střih, barva, materiál i styling musí fungovat dohromady.
Pokud bych ale měla vypíchnout jednu věc, která má úplně největší vliv, je to střih. Když oblečení dobře sedí, půlka práce je hotová. Zároveň ale hraje roli i správná velikost, barva, styling a samozřejmě také materiál. Někdy je lepší splývavý materiál, jindy naopak pevnější nebo méně pružný. Teprve kombinace všech těchto věcí dohromady vytváří outfit, ve kterém se žena cítí dobře a sebevědomě.

Co byste doporučila ženě, která „má skříň plnou věcí, a přesto nemá co na sebe“?

Tohle je situace, se kterou se setkávám velmi často. První krok je zastavit se a podívat se na šatník trochu s odstupem. Velmi často totiž ženy vlastní hodně jednotlivých kousků, které jsou samy o sobě hezké, ale nedají se mezi sebou dobře kombinovat. Důležité je proto začít šatník vnímat jako celek. Podívat se na to, které věci spolu opravdu fungují, které kousky nosíme nejčastěji a které naopak zůstávají dlouhodobě ve skříni. Často pomůže i to, když si žena zkusí vytvořit konkrétní outfity dopředu. Najednou zjistí, že má mnohem více kombinací, než si původně myslela.

Co je největší mýtus o oblékání podle postavy?

Jedním z největších mýtů je představa, že existují striktní pravidla, která musí každá žena dodržovat. Často slýcháme různé poučky typu „tento typ postavy nesmí nosit tohle“ nebo „tahle délka není pro vás“. Já si ale myslím, že takové přístupy mohou být pro ženy spíše omezující. Ano, existují určité principy práce s proporcemi a siluetou, které mohou pomoct. Ale nejsou to zákazy. Jsou to spíše vodítka. Mnohem důležitější je, aby se žena v oblečení cítila dobře a sebevědomě.

Jaké chyby dělají ženy v oblékání nejčastěji?

Velmi častou chybou jsou impulzivní nákupy. Žena si koupí kousek, který se jí v obchodě líbí, ale doma zjistí, že ho nemá s čím kombinovat. Další chybou je, že ženy někdy úplně neznají svou postavu a proporce. Pak se může stát, že si vybírají střihy, které jim zbytečně ubírají na sebevědomí. A třetí věcí je podceňování detailů. Někdy stačí opravdu malá změna – například správná délka kalhot nebo dobře zvolené doplňky – a celý outfit působí mnohem lépe.

Co jsou tři jednoduché triky, které okamžitě zlepší dojem - aniž by žena musela hubnout?

První je správný střih. Když oblečení dobře sedí postavě, dokáže to udělat obrovský rozdíl. Druhá věc je úplně jednoduchá – narovnat se a usmát se. Postoj a výraz dokážou změnit celkový dojem víc, než si často uvědomujeme. A třetí trik je takzvané zakasání vršku. Většině postav velmi pomůže, když se horní část oblečení částečně zastrčí do kalhot nebo sukně. Vytvoří se tím proporce jedna třetina nahoře a dvě třetiny dole, což postavu opticky vyváží.

Jak pracujete se sebevědomím klientek? Co jim nejčastěji pomůže?

Nejčastěji pomáhá osobní třídění šatníku. Velký efekt mají ale i moje online kurzy. V obou případech je důležité, že žena dostane vědomou pozornost a někdo jí ukáže malé změny, které může udělat, aby se ve svém oblečení cítila lépe. Velmi důležité je také to, že klientky opravdu vnímám a poslouchám. Společně hledáme způsoby, jak se mohou cítit dobře i v aktuálním svém těle. Já často říkám, že spolupráce se stylistkou je vlastně taková módní terapie. Třídění šatníku je velmi intimní záležitost, protože při něm často nahlédnete i do životního příběhu té ženy.

Některé kousky si nechává, protože doufá, že do nich zhubne. Jiné jí připomínají určitou životní etapu. A právě když tyto věci společně pojmenujeme a uvědomíme si je, začíná se měnit nejen šatník, ale i vztah ženy k sobě samotné.

Jak probíhá první návštěva u vás v Ateliéru 2?

V Ateliéru 2 může žena na chvíli zpomalit a ponořit se do světa oblékání. Vždy se snažíme vytvořit velmi příjemnou a otevřenou atmosféru, kde může v klidu zkoušet, ptát se a případně si nechat poradit. Zároveň často zjistí, že nakupování z druhé ruky nemusí být vůbec žádná ostuda. Naopak – máme u nás opravdu krásné a kvalitní kousky, které si zaslouží druhou šanci. Vedle toho nabízíme také designérské věci od českých tvůrců. Žena tak může zažít jiný způsob nakupování – více vědomý, klidnější a udržitelnější. Může podpořit českou tvorbu a zároveň trochu zpomalit ten rychlý kolotoč fast fashion. V Ateliéru 2 se navíc může objednat i na služby jako barevná analýza nebo individuální stylingová konzultace.

Co si žena odnese?

Kromě možná nějakého krásného kousku – ať už od českého designéra nebo z druhé ruky – si často odnese i nový pohled na módu. Mnoho žen u nás zjistí, že i oblečení z druhé ruky může být krásné, kvalitní a stylové. Zároveň u nás mohou své vlastní kousky také nabídnout k prodeji. Pokud má žena doma hezké, moderní a stále nositelné věci, které už z nějakého důvodu nenosí, mohou u nás dostat druhou šanci. Důležité pro nás je, aby šlo o současné nebo nadčasové kousky, které mohou dělat radost i dalším ženám. Tím se zároveň podporuje přirozená cirkulace oblečení a udržitelnější přístup k módě.