Jsem normální mladý kluk, který je bohužel trochu moc na očích, tvrdí Sámer Issa

Dnes, 1. června, v den, kdy děti na celém světě mají svůj svátek, jsou přichystány oslavy i na Městském fotbalovém stadionu. Od 14.30 čeká na nejmladší, mladší i teens spousta zábavných atrakcí, her a dovednostních soutěží. Odpoledne hudebně vyplní Dj bratři Chabičovští, které přijede vystřídat první bronzová SuperStar, třiadvacetiletý Sámer Issa i s taneční skupinou. Těsně před cestou na Slovácko nám tento mladý a úspěšný zpěvák poskytl exkluzivní rozhovor.

Právě dnes vystoupíš v Uherském Hradišti na dětském dnu. Co nejvíc oceňuješ na generačně mladším publiku?
Na mladých si cením hlavně jejich energii, kterou jsou přímo nabití, koncerty si užívají, hlasitě reagují, tvoří pohodovou atmosféru. Starší publikum hudbu vnímá zase trochu jinak, spíš poslouchají a berou si z ní pro sebe, co je oslovuje. Mám i spoustu starších fanynek, které mi tu energii taky vracejí. Ale i na starších neznámých tvářích vidím, že je moje vystoupení zajímá.
S jakým repertoárem se představíš?
Zazpívám především několik úplně nových písniček, bude to propagace připravované desky, která by měla vyjít koncem roku. Rozšiřuju hudební styly, už to nebude jen R´n´B, ale třeba i taneční melodie. Zazpívám ale i pár starších písniček.
Zazpíváš si na krásném fotbalovém stadionu. Čutal jsi do balonu alespoň s klukama za domem, nebo jsi hrával za nějaký mančaft?
Jako malý jsem hrával fotbal s bráchou, ale já to měl přece jen odmalička hozený víc k muzice. Navíc brácha byl ve fotbale lepší, tak se mu i víc věnoval. Ale baví mě naživo koukat na fotbalové a basketbalové zápasy, nebo v televizi sledovat hokej.
Zbývá ti vůbec čas na sportování, nebo místo něj dáváš všechnu energii do tance?
Na sport už mi teď opravdu čas nezbývá. Dřív jsem si občas zajezdil na inlinech, v zimě jednou dvakrát stihnu sjet nějaký svah na lyžích, ale většinu energie opravdu vezme tanec. Několikrát týdně trénujeme s mými tanečníky, připravujeme choreografie na vystoupení. Sem tam stihnu i fitko, ale nepravidelně, když mám pocit, že bych měl pro fyzičku kromě tance ještě něco udělat.
Dneska mají svátek všechny děti. Na který Dětský den vzpomínáš nejraději ty?
Nejvíc si vzpomínám na své první vystoupení na dětském dnu v Děčíně, bylo mi tak třináct čtrnáct. Přišla se na mě tenkrát podívat celá rodina.
Co nadělíš svému mladšímu bratrovi Marwanovi?
Bráchovi už nic, není dítě, už je sám táta. Ale svému malému synovci Marečkovi něco přivezu určitě. Má rád fotbal jako brácha a moc by si přál fotbalový dres. Tak doufám, že se mi ho pro něj podaří sehnat. Měl by velikánskou radost.
Je to pár hodin, co ses vrátil z Afriky, kdes natáčel videoklip na skladbu I Don´t Wanna Love You No More. Proč sis vybral k natáčení zrovna tento duet?
Je to písnička, na kterou lidi strašně dobře reagují, pro mě je to originální, klip na duet jsem ještě nedělal. Navíc je to písnička zpívaná ve dvou jazycích, angličtině a italštině. Italština je krásná, zpěvná řeč, dodává písni zvláštní atmosféru. Melodie už není ve stylu R´n´B, rozšiřuju záběr. Nechci zůstat zařazený jen v jedné škatulce a chci oslovit širší spektrum posluchačů. Celá deska bude hodně pestrá, aby si v ní každý pro sebe něco našel.
Zpíváš ho s houslistkou Pavlou Dubnou. Jak se s ní spolupracuje, je i tvou hudební inspirací?
Pracovně se výborně doplňujeme. Ona se zdokonaluje s mojí pomocí ve zpěvu, pro mě je zase inspirací jako muzikální člověk. Ovládá hru na housle, kytaru, piáno i na bicí. Je pro mě velmi důležité mít přátele muzikanty. Mám i výborného skladatele Yuryho Nikitina, spolupracovníky na texty. Společně pak rozvíjíme spoustu hudebních projektů.
Natáčeli jste v Egyptě. Láká tě vracet se do blízkosti arabského světa, blízko země, odkud pochází tvoji předkové?
Určitě. Mám tam své kořeny, ten svět mám v genech. Hrozně rád se tam vracím, i když je to méně často, než bych chtěl. Nejvíc cítím vazbu na moře. Je v něm obrovská síla, nepředstavitelná. Potřebuju se ho každý rok aspoň dotknout a trochu té energie nasát na zbytek roku.
Jako finalista první řady SuperStar jsi nejvíce vidět. Hudební ceny už asi nemáš kam dávat. Odpověz upřímně, kolika procenty podle tebe za to může tvůj bohémský život nebo avantýry se známými tvářemi?
Hudebních cen si strašně moc vážím, jsou to hlasy mých fanoušků. Mám jich už hezkou řádku a stojí na čestném místě u mě doma v galerii mého dosavadního profesního života. Tyto viditelné výsledky mě motivují, posouvají dál a dávají mi pocit jistoty, že jdu správnou cestou. Co se týká avantýr a bohémského života, tím žije víc bulvár než já. Je to daň za určitou popularitu, za zájem lidí. Neříkám, že jsem úplný svatoušek, ale to, jak mě líčí bulvár, to já taky nejsem. Myslím, že jsem normální mladý kluk, který je bohužel trochu moc na očích. Kdybych nebyl, nikdo by se nad ničím, co dělám, nepozastavoval. Nedělám nic takového, za co bych se musel stydět.
Často čelíš ataku fanynek, jak se na to dívá tvoje přítelkyně? Žárlí na tebe, nebo jsi větší žárlivec ty?
Nemám teď žádnou přítelkyni a až jednou mít budu, tak bych byl rád, kdyby chápala, že fanynky jsou součástí mé práce. Měla by vědět, že důvěra je pro mě důležitá a že musí být na obou stranách. Pokud mám přítelkyni, může se na mě spolehnout. Nestojím o žárlivé scény.
Před měsícem jsi navštívil srdce Slovácka (Uh. Hradiště) v doprovodu milovníků Ferrari. Zlákala tě silná auta, večírek s krásnými ženami, nebo jen pořadatelé?
Měl jsem zrovna strašně nabitý pracovní týden a když jsem byl pozván, rád jsem pozvání přijal a uvítal trochu rozptýlení. Auta byla nádherná, byl to super večer, dobře jsme se pobavili. I když není nad přírodu, v ní se relaxuje úplně nejlíp.
Jaké vzpomínky sis tehdy od nás odvezl?
Odvezl jsem si moc krásné vzpomínky, město mělo ten večer krásnou atmosféru.
Stačil jsi poznat naše město i jinak?
Vaše město se mi moc líbilo a rád se sem zase kdykoli vrátím. Všechno jsem poznat nestačil, ale zrovna na Den dětí uvidím z vašeho města zase o kousek víc.