Takhle odvázaný koncert se neopakuje dvakrát!

Páteční večer ve veselském přístavišti návštěvníci prožili ve společnosti legendárních Tata Bojs, kteří přijeli se speciálním programem. Domácí předkapela White Cube publikum vlažně naladila elektronickým rock artem. Pak už nastoupili Tata Bojs a začala show. Skvěle naladěný zpěvák a bubeník Milan Cais, nejúžasnější pódiový tanečník a roznožkový skokan Mardoša se zbytkem kapely v repertoáru několikrát hrábli do úplných začátků a předvedli tak energickou show, která pobavila a roztančila všechny návštěvníky. Kdo do přístavu nepřišel, může litovat - takhle odvázaný koncert se neopakuje dvakrát!
Před koncertem jsme pro DOBRÝ DEN vyzpovídali dva nejdůležitější členy kapely, Milana Caise (sochaře a výtvarníka schovaného pod uměleckým pseudonymem p3D-01) a basáka Dj Mardošu (vlastním jménem Marek Huňát).  

Jak se vyrovnáváte s pekelným vedrem, které nás všechny trápí?
Milan: My jsme v tom největším vedru dělali zvukovku, tak to bylo příšerný. Ale pak nám dovolili použít bazén v přístavním penzionu,takže teď už se cejtíme příjemně, bezvadně, koncertně natěšeně.

Jak to vypadá s novou deskou? Už máte název?
Milan: Dlouho jsme z šedesáti možností vybírali, jak se bude jmenovat. Myslím, že už můžeme prozradit, že naše nová deska se bude jmenovat A/B. Mardoša mi fušuje do řemesla, protože vymyslel i grafický návrh bukletu.
Mardoša: (smích) A to už neřekneš, že když jsem to poslal, tak sis myslel, že to dělala moje pětiletá dcera.   

Fanouškům jste dali ochutnat dva songy - S ní a Antikvariát, doprovázený hororovým vražedným klipem. Koho napadl? Jaký jste se tvářili, když jste ho viděli poprvé?  
Mardoša: Báli jsme se, to je jasný. Ale taky jsme se bavili, protože jsou tam zachyceny všechny hororové klišé... Štěpán Fok totiž razil teorii, že antikvariát pro jeho generaci znamená půjčovnu videokazet. A pak už si pohrával s hororovým příběhem, který je bezvadný.
Milan: Máme štěstí na režiséry, protože i videoklip k singlové písni S ní je velmi povedený. Oba příběhy jsme s režiséry dlouze konzultovali a jsme nadšeni, že se povedly. Oba nás hrozně baví. A taky nás velmi potěšilo, že jsme ve videoklipu nemuseli hrát.

Hudba k filmu Malý pán sklidila velký úspěch i na Letní filmové škole - dle zadání prý měla být ústřední píseň hitem. Milane, napadla vás hned, nebo to bylo na delší lokty? Trumpety byly jasné hned od začátku?
Milan: Pro ústřední písničku byl nejdůležitější rytmický a jednoduchý text, který mi dodal scenárista filmu Lumír Tuček - okamžitě se mi sama nabídla basová linka, kterou jsem si nabrumlal do iphonu. Pak jsem neumětelsky, jedním prstem, nahrál klavír. Je legrace, že skládám hudbu k filmu a pořádně neumím hrát na žádný nástroj, kromě bubnů. Melodii však naštěstí slyším v hlavě. Zvažoval jsem, jestli použiju sbor či trumpetu, a osud opět zasáhl, když jsem se v období skládání Malého pána na našem koncertě seznámil s úžasným trumpeťákem Oskarem Terekem, který hraje s Ivou Bittovou. Já ho poprosil o spolupráci a bylo rozhodnuto...

Co vás na skládání nejvíce těší?
Největší hudební radost prožívám, když vymyslíme text, pak se k němu přiřadí hudba, přilepí jakási hudební atmosféra a pak to do sebe zaklapává, to je úžasný proces, který miluju! Ten moment, kdy vím, že je to ONO, je na skládání to nejkrásnější a nejúžasnější...

S Mardošou jste spolu už víc jak čtvrt století - což je v manželství jedno z nejrizikovějších rozvodových údobí. Míváte i vy vztahovou ponorku?
Mardoša: Myslím, že všechny rizikové údobí vztahů máme za sebou a nijak nás to nepoznamenalo. Jsme spolu rádi a i s rodinami společně trávíme čas i mimo kapelu a pódia.
Milan: Pohádali jsme se naposledy ve čtvrté třídě. (smích)  

A co vaše děti a rodiny? Ovlivnily i účinkování v Kašpárku v rohlíku?
Milan: Všichni máme děti a od té doby se člověk zaobírá rodinou víc. A Kašpárek v rohlíku k tomu patří. Jsme s nimi už od začátků a je to hrozně fajn. Nejvíc nás baví, že je to košatý, volný projekt, který není postavený na konkrétních lidech. Jeden může nahradit druhého. A všechny nás to hodně baví.  
Mardoša: Moc se nám líbí, že si to společně užívají účinkující, děti, ale i rodiče.   

Milane, jste zpěvák, bubeník, výtvarník a sochař. Jak se vám daří všechny tyto umělecké dary prolínat?
Milan: No, nedaří - věčně nestíhám. Kvůli posunutí vydání desky i turné jsem musel odložit výstavu v Trutnově o rok. A mám štěstí, že mi galeristi vyšli vstříc.   

Děláte mnoho zajímavých věcí - netradiční klipy, recyklace, pomoc potřebným, ...
Mardoša: Máme prostě potřebu pomáhat. Naše země a někteří lidé jsou na tom bídně, tak by se měl nějakou formou pomoci i recyklace vydat každý z nás...
Milan: Angažujeme se v interaktivním projektu Perfektní koš, ve kterém lidé rozhodovali, jak by měl vypadat ideální recyklační systém v domácnostech. Odpověděli na tři základní otázky, ze kterých vzešlo, že koš by měl mít čtyři nádoby, plnění seshora, objem 15 l. Do podzimu mám dodělat designové návrhy a v říjnu by měl být představen.

Máte nějaký rituál, bez kterého nevylezete na pódium?
Mardoša: Stoupneme si do kolečka špičkama k sobě, obejmeme se, aby se společná energie sesadila k nám, a pak si zahučíme...