Tradice v duchovním rozměru

Tradice v duchovním rozměru
Foto: pri  /  Rudolf Repka uprostřed
Vlčnov Společnost 31 / 05 / 2012

Jízdu králů si nenechal ani letos, stejně jako v posledních letech, ujít farář Rudolf Repka, žijící dnes na severu Čech. Zítra už budu v kněžském, ale dnes si to nemůžu odpustit, prohlašuje rezolutně a udává také důvod, proč našel zalíbení v krojích. Říká se odříkaného největší krajíc. Člověku začne být něco vzácné, až když to ztratí. Jako dítě jsem si kroje moc neužil. Nebyli jsme provlčnovsky zaměření. Babička byla učitelka a chodila více v civilním. Kroj jsem na sobě měl pouze při církevních slavnostech. Jakmile jsem opustil domov až do litoměřické diecéze, začal jsem vzpomínat, sbírat knížky a opravdu jsem pocítil potřebu kroj oblékat.
Hrdost, úcta, víra? Je to příležitost cítit a být hrdý na to, že jsem Vlčnovjan. V kroji pociťuji své kořeny. Na zítřek mám připraveno na toto téma kázání, říká kněz. Pro mňa byt v kroju je velký svátek, dodal najednou i v nářečí Repka, kterému se do paměti z doby jeho legrútování vryla vzpomínka na 7. březen 1990. V Hodoníně u příležitosti narození T. G. M. jsem na koni vítal Václava Havla, který se oslav účastnil. Tréma v kombinaci s davem lidí a porevoluční dobou sehrála velkou roli. Vymyslel jsem si verš: Před týmto domem se můj koníček staví, že pana prezidenta všichni srdečně zdraví, vypráví se zaujetím a přichází ke kritickému bodu. Zahalekal jsem jehe he, zamával jsem rukou, aby mě bylo vidět, a pustil jsem se do veršování. Začal jsem dobře, ale v půli jsem řekl jinak slovo prezident. Dav se začal smát a domýšlet, jak to dopadne. Znovu jsem zahalekal a vše správně dokončil a raději odjel ze scény, dokončuje svoji příhodu a dodává, že víc si raději nepamatuje. 

Galerie

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace