Příjezd muže v kiltu zastínil i úspěch vítěze

Oprášit historii a oživit kulturní dění na Starých Hutích se rozhodli Karel Kočíř a Petr Polesný. Po neuvěřitelných 46 letech v obci uspořádali netradiční závod. Dle vzoru svých předků vytáhli staré tragače a oživili závod s nepostradatelnými pomocníky dřívějších generací. Rok 1968 historii zdejších závodů předčasně ukončil, proto to byl teprve jeho čtvrtý ročník.
V neposlední řadě to byl také závod, při kterém se mnohým účastníkům pořádně rozproudila krev v těle, někteří dokonce poprvé v dospělosti běželi, děti se dobře bavily při plnění různorodých úkolů. Závod se do obecní kroniky zapíše jistě i jako one man show. Na muže v kiltu a jeho příjezd do cíle se totiž bude v hospodě, kde to všechno začalo, ještě dlouho vzpomínat. Seděli jsme v hospodě a vykládalo se, že se v obci nic neděje. Na závody si pamatuji jako sedmiletý kluk, a tak jsem navrhl: zkusme závody tragačů, prozradil Kočíř, proč se rozhodli pro toto zajímavé klání. Jsme pro každou takovou aktivitu, která se v obci děje, uvítala rozhodnutí za obec Anna Marčáková, místostarostka obce, která se závodů zúčastnila jako aktivní hlídka na třetím kontrolním stanovišti.
Od startu po 50 metrech se odbočí do prudkého kopce. Potom lesem asi kilometr stále do kopce k prvnímu občerstvovacímu a kontrolnímu bodu. Zde, stejně jako na druhém, každý musí vypít jedno pivo nebo půl litru vody. Dále se běží po horizontu k seníku. Odtud pak z kopce humnem jedné z našich zastupitelek k potoku. Zde bude dvojitý přejezd přes lávku a poslední kontrola. No a pak už jen po hlavní cestě zpět na točnu, místo startu i cíle, podrobně popsal profil tři a půlkilometrové trati Kočíř. Nejrychlejším to trvalo 19 minut a muži v kiltu se čas raději přestal počítat.
Závod nepostrádal nadsázku i recesi. Mladí soutěž vzali vážně, pánové staršího věku se vrátili do dětství a soutěžení si náramně užívali. V pravidlech stálo jen to, že závodník musí mít necivilní oblečení. Tragač s nákladem už libovolný. U toho se pozastavil můj soused Dušan Brunclík, který si vymyslel, že pojede za kováře. Já jsem si vzal dřevěný tragač a na něj dal kopku sena. Martin Vrtáček přivezl pytel hader ze Slováckého divadla, kde jsem si vybral oblečení sedláka. Další si vzali soudek nebo basu piva, Luboš Doležal dokonce poveze pěkně v autosedačce svoji dceru, poukázal Kočíř na rozmanitost vozového parku. Kdo neměl svůj tragač, tomu posloužila půjčovna. Sehnal jsem, co se dalo, když jsem poobjížděl známé. Na poslední chvíli jsme ještě sehnali z domácích zásob od pana Staška další tři, takže výběr bude, ukázal Kočíř na místo před hospodu, kde stála pětice tragačů k zapůjčení. Ani děti se nenudily. Pro ně byla připravena řada soutěží. Projížďka s malými kolečky, zručnost jízdy na tříkolce, basketbalový koš. Ve dvou kategorích získali ti nejšikovnější medaili a starší k tomu ještě poháry. Při vzájemném sdělování dojmů a zážitků odpoledne volně přešlo v country večer.