Tři otázky pro tři herce z Cikánů

Tři otázky pro tři herce z Cikánů
Foto: archiv divadla  /  Maťo Vrtáček.
Uherské Hradiště Společnost 11 / 10 / 2009

Jde o nejočekávanější premiéru letošního roku. Největší žijící divadelní osobnost posledních dvaceti let, jak je režisér Pitínský v poslední době označován, připravuje ve Slováckém divadle unikátní zpracování Cikánů Karla Hynka Máchy. Poprvé se představí už tuto sobotu 17. října. Jak o mimořádné práci mluví herci?

Pro Martina Vrtáčka
Na otázku „co nikdy neodmítnete“, jste kdysi odpověděl: „spolupráci s panem režisérem Pitínským“. Dá se tedy říci, že právě probíhající zkoušení Cikánů pod vedením režiséra J. A. Pitínského opět plní váš sen?
Musím se přiznat, že jsem se už trošku bál, že o mě pan Pitínský ztratil zájem, protože setkání s ním začalo Mánkem v inscenaci dramatu Gabriely Preissové Gazdina roba, pak byly moje herecké příležitosti stále menší, až už jsem u něj nehrál vůbec. O to víc jsem teď šťastnější, že o mě zase zájem projevil. Sledovat styl jeho práce - jak přichází na kloub postavám, jak vzniká celá inscenace, je opravdu zázrak a nádhera, něco, co se snad ani nedá slovy popsat, to se prostě musí zažít.
Je něčím zkoušení Cikánů jiné?
Nejdřív to vypadalo, že každému musí být všechno jasné, ale nakonec se ukázalo, že Mácha není zase tak jednoduchý. A že jeho Cikáni skrývají zákoutí, do kterých dnešnímu smrtelníkovi mysl nezabloudí. Především ve spletitosti vztahů mezi jednotlivými postavami. A tak se stalo, a pro mě to byla nová zkušenost, že i pan Pitínský jakoby malilinko hledal. O to krásnější je ale pro herce rozkrývání toho všeho, protože má pak pocit daleko větší spolupráce. Myslím si, že jsme, my herci, především v začátku hodně zasahovali do vzniku inscenace. Což je pro mě jakýsi další stupínek a posun práce dál.
S panem Pitínským ses ale nesetkal jen na jevišti, ale i za mikrofonem v roli Řečníka v rozhlasové hře Marka Horoščáka Trakl.
Mě vlastně překvapila nabídka účinkovat v rozhlasové hře, protože si nemyslím, že bych měl nějak zajímavý hlas pro mikrofon. Sice mě tenkrát mrzelo, že jsem byl zrovna hlasově indisponovaný, ale pro mou roli Řečníka to bylo asi jen dobře. Řečníci přece musí mít hlas trochu opotřebovaný. Hru jsem zatím sám neslyšel, ale rád bych. Hrál v ní také pan Leoš Suchařípa, je to už delší dobu. Ale stejně i při téhle rozhlasové práci mi pan režisér špital různé inspirace tak, jak to dělává i na jevišti, aby ze mě dostal nejrůznější varianty.

Pro Jitku Joskovou
Jaká je práce na Cikánech v režii J. A. Pitínského a o čem pro vás jsou?
Na pana Pitínského se vždycky moc těším! Pokaždé je to naprosto fascinující a úžasná práce, která vás pohltí a nedá vám spát. Je samozřejmě taky velmi fyzicky i psychicky náročná, ale mám na divadle ráda, když se z vás režisér snaží dostat něco úplně nového. A i kdybyste měl od autora naprosto jasně dané, jak postavu máte hrát, pan Pitínský pro vás vymyslí nějakou záludnost. A o čem jsou? O lásce, o zradě, o strašlivém utrpení. Je to velmi těžký text a po pravdě řečeno, když jsem si to poprvé přečetla, tak jsem si nedokázala představit, jak tohle budeme inscenovat.
Jste známá tím, že zkoušíte na 100 % a odnášíte si nejrůznější zranění. Jak to bylo, když jste při Divé Báře spadla do několikametrové hloubky v orchestřišti?
Tak to vám řeknu velmi přesně. Bylo to v generálkovém týdnu a zkoušela se scéna z Divé Báry, kdy jsem byla na jevišti pouze já a kolega Jirka Hejcman. A v určitý moment jsem si měla nasadit těžké dřevěné vědro na hlavu a rozejít se. Ta trasa byla určená a Jirka mě pokaždé zachytil. Jenže ten den jsem se rozešla jiným směrem, a to přímo k orchestřišti, a než si toho Jirka všiml, tak já ležela dole mezi stojany na noty a nástroji za několik stovek tisíců.
Stáli při mně všichni svatí! Rozbilo se jen několik stojanů a já si odnesla pár naraženin. Jirka z toho byl velice špatný a dával si to za vinu. Byla to ale jednoznačně moje chyba. Nicméně jsem vstala, dala se 10minutová pauza a já dál pokračovala ve zkoušení.
U Cikánů jste se už potloukla taky?
Už po týdenním zkoušení jsem měla pár modřin a pár míst se sedřenou kůží. To ale k divadlu patří. A při zkouškách s panem Pitínským máte prostě pocit, že musíte jet na 150 %, takže se neohlížíte na to, jestli si někde uděláte modřinu. Horší je to potom, když se v noci nemůžete vyspat, protože nevíte, na který bok si lehnout, aby vás něco nebolelo. (smích) Divadlo prostě někdy i bolí.

Pro Andreu Nakládalovou
S režisérem Pitínským pracujete podruhé. V čem je to tentokrát jiné?
Je to vlastně velmi podobné. Když jsem poprvé přišla na zkoušku Divé Báry a otevřela scénář, zjistila jsem, že v něm nemám skoro ani slovo. Ve finále ale bylo všechno jinak. Teď je to taky tak. Pan Pitínský neustále tvoří, pracuje, přidává scény, takže každý herec má ve výsledku velký prostor a je jen na něm, jak jej využije.
Co jste se musela do Cikánů naučit?
Každý den přibývá něco nového. V inscenaci budu mluvit polsky, říkat Máchovy verše a pokud se nic nezmění, tak mě možná i lehce znásilní.
Dá se spolupráce s Pitínským s něčím srovnat?
Ne. A je to dobře. Takových režisérů, u nichž si herci říkají, že by jim stačilo držet někde vzadu dveře jen proto, aby se s ním mohli při práci potkat, není moc. A já jsem pyšná, že patřím mezi ty, které si vybral.

Kdo bude hrát v Cikánech
Režisér J. A. Pitínský velmi dbá na herecké obsazení svých her. A i když jsou herci, kteří u něj hráli zatím pokaždé, vyhlášený inscenátor se nebrání ani obsazování úplně nových tváří. Tak tomu bude i tentokrát, při novince s názvem Cikáni. Kdo tedy bude hrát hlavní role tentokrát?
Jitka Josková
- hvězda souboru, která se na výsluní dostala i díky režiséru Pitínskému. Její Liška Bystrouška jí vynesla spoustu ocenění včetně pozornosti divadelních ředitelů celé republiky. O její angažování stáli i v pražském Národním divadla a Jitka odmítla. Slováckému divadlu zůstala věrná, a proto ji mohou diváci spatřit i v Cikánech. Hraje postavu bláznivé Angelíny, kterou zničila vášeň a láska.
Kamil Pulec
- hned první spolupráce s režisérem Pitínským mu vynesla cenu kritiky Největší z pierotů. Tenkrát publikum oslňoval jako Samko v Gazdině robě, nyní mu režisér svěřil postavu Giacoma, jenž celý život v sobě nosí bolest ze zklamání a touhu po pomstě.
Zdeněk Trčálek
- dojemný Lapák v Lišce Bystroušce, charismatický Černý myslivec v Divé Báře, v závěru pološílený Ivan v Bratrech Karamazových - to jsou postavy mladého herce, které vytvořil pod vedením režiséra Pitínského v předchozích inscenacích a jež mu přinesly pozornost diváků i kritiků. Nyní se o ni bude ucházet rolí Mladého cikána, co netuší, že život mu přinese tolik trápení.
Jiří Hejcman
- i on patří k hercům, na které režisér Pitínský nezapomíná a má pro něj pokaždé připravenu parádní roli. Stačí vzpomenout Komára v Lišce Bystroušce či Karlu v inscenaci Divá Bára. Tentokrát se před publikem předvede jako Bárta, tedy opilec, jehož pronásleduje vlastní minulost i strach z budoucnosti.
Pavel Hromádka
- s režisérem Pitínským spolupracuje potřetí. Po sugestivním Inkvizitorovi v Bratrech Karamazových a popleteném Jezevci v Lišce Bystroušce tentokrát zahraje roli zhýralého hraběte Lomeckého, který si zaslouží být zavražděn…
Martin Vrtáček
- dojímal už jako Mánek v Gazdině robě. Po něm dokázal upoutat i dalšími postavami a nyní jej čeká postava Žida. Uznávaný herec zároveň předvede, že je i vynikajícím zpěvákem operních árií.
Josef Kubáník
- nechyběl v žádné uherskohradišťské Pitínského inscenaci. Věhlasný režisér jej dokonce spolu s kolegou Trčálkem obsadil do dalšího projektu mimo slovácká prkna. Nyní se před diváky představí jako surový vyšetřovatel tajemné vraždy.
Andrea Nakládalová
-  druhá spolupráce s vyhlášeným divadelníkem pro ni znamená spoustu velkých výzev. Učí se Máchovy verše, zvládá základy polštiny, stále překvapuje novými dovednostmi. Diváci ji uvidí jako polskou studentku, jež nečekaně vstoupí do děje.
Alžběta Kynclová, Klára Brtníková
- obě herečky se s režisérem Pitínským potkávají poprvé a spolupráci s ním si pochvalují každým dnem. Jejich výkony dojímají i kolegy, kteří se chodí pravidelně dívat na zkoušky.

Kdo je J. A. Pitínský
Režisér, dramatik, básník, spisovatel J. A. Pitínský se narodil 30. října 1955 v Luhačovicích jako Zdeněk Petrželka. Po pokusu vyučit se ve zlínském Svitu vystudoval gymnázium. Brzy poté odešel do Brna, kde se stal asistentem režie u Petera Scherhaufera, inspicientem Divadla Husa na provázku. Scenáristicky a režijně se podílel na mnoha desítkách inscenací, je autorem her Park, Pokojíček či Buldočina. Jeho divadelní projekty se pyšní celou řadou nejvyšších ocenění. Před několika dny byl časopisem Reflex označen za největší žijící divadelní osobnost posledních dvaceti let. Se Slováckým divadlem spolupracuje už popáté, všechny jeho předchozí inscenace znamenaly pro uherskohradišťské divadelníky přízeň kritiků i publika.

Tagy článku

TOPlist