Tři Sestry jsou moje priorita a radost...

Tři Sestry jsou moje priorita a radost...
Buchlovice Společnost 03 / 09 / 2008

Bojím se slova kamarád, všichni jsou moji souputníci, říká Lou Fanánek Hagen

Vrcholem Buchlovského hudebního léta se stal koncert Tří Sester a Záviše. Amfiteátr zažil úžasnou atmosféru, kterou si vychutnali jak muzikanti, tak diváci. Koncert se neobešel bez hostince, piva a peprmintky na pódiu, zazněly oblíbené „sestrovské“ pecky, ale také několik písní ze sólového Fanánkova CD Jevany. Na velkoplošných obrazovkách se promítal Strašlivý film II, videoklipy a záběry z pódia.
Po koncertě si Lou Fanánek Hagen udělal čas také na pokec v zákulisí, který se nesl ve skvělé atmosféře.

Do Buchlovic se vracíte se Sestrami každý rok. Co vás sem tak láká? Atmoška, Víťa Chromek, nebo místní publikum?
S Víťou Chromkem jsme za dávných časů dělali koncerty v sokolovně ve Staráku. Vyzkoušeli jsme, že nám to společně jde, tak sem jezdíme samozřejmě rádi. Nechci to zakřiknout, ale mám pocit, že je to snad rok od roku lepší. Je tady fantastické publikum - nevím, čím to je, ale lidi jsou tady fakt rozjetý. Od první písničky si to užívaj a já z nich čerpám energii, takže... fakt dobrý.

A máš za ty roky nějakou „pikošku“ z Buchlovic?
Víš, že jo? (smích) Kdysi dávno, v roce 1991, jsme byli po koncertě ubytovaný v chatičkách na Smraďavce. Četli jsme zrovna nějakej rozhovor se Zlatým chlapcem Láďou Křížkem, který popisoval historku, jak odjel z hotelu i s klíčkem v kapse. Celý večer jsme se mu pak posmívali, že nám by se to stát nemohlo. No a ráno někde za Brnem náš harmonikář vytáhne z kapsy klíč od chatky se slovy: „A sakra! Zlatej chlapec!“ a chechtali jsme se až do Prahy, jací jsme zapomnětliví magoři.

Dnes se protrhla smůla na počasí a Buchlovky nebyly další mokrou zastávkou Mordor tour. Neodrazilo se letošní mizerné festivalové počasí na náladě v kapele?
Musím říct, že jsme tady v Buchlovkách nikdy neměli „echt“ hnusně, nikdy nám tady nechcalo.

Dokonce jsi přijel na motorce - vyčistíš si při jízdě hlavu, nebo spíš sbíráš adrenalin?
Na motorce jezdím děsně rád. Odpočinu si od mluvení, krákorání a vyčistím si hlavu. V půl devátý jsem přijel do hotelu a hned pak valil na amfík. Vzhledem k tomu, že jsme s inženýrem Magorem letos po koncertech najeli 2 000 kiláků a z toho nám asi 600 fakt hustě chcalo, přejmenovali jsme už přejmenované Mordor tour na Chcanky de tour.

Medailistce Barboře Špotákové, která je vaší fanynkou, jsi složil písničku. Fandil jsi jí?
Jasně! Ona je naší fanynkou a my jejími fanoušky. V Písku, kde jsme byli před týdnem po koncertě ubytovaný, jsme si vypůjčili nástroje, ve večírkové místnosti udělali zkoušku a na místě složili Báře písničku a v neděli dopoledne dodělali text. Jmenuje se Čtvrtá sestra. „Spotyně“ ji předali u Pinkasů.

Kterým sportům se Sestrami fandíte? Sledoval jsi na olympiádě její závod?
Sledujeme speciálně Báru, která má smysl pro drama. Já jsem viděl začátek posledního závodu o medaile. Bylo cítit, jak se Bára bojí horké soupeřky Němky Obergföllové. A když jsem pak uviděl další bojovnici, Rusku Marii Abakumovovou, svalnatou mohutnou holku z ruskejch stepí, spadla mi brada...Ta se rozběhla, mrskla to strašně daleko. A pak začalo Báře pršet! I když jsem laik, moc dobře vím, že se v dešti všechny oštěpy zpomalí. Všechno hrálo proti Báře a vypadalo to, že si Ruska nakonec odnese zlatou. Tak nic, dobré stříbro, řekl jsem si smířeně, a šel se oblíkat na motorku s tím, že v těch strašidelnejch podmínkách ji Bára nemá šanci přehodit. Ale pak to bylo jako z kýčovitého amerického filmu, s pohádkovým koncem... Zlatá! Sedl jsem si na prdel, sundal bundu a ještě jednou si užil záběry z vítězného hodu. To byla fakt síla!

Tím, že jsi zastoupil prázdné místo po Františkovi Sahulovi, převzal jsi na sebe také kus další práce a zodpovědnosti. Tři Sestry, soukromý projekt Jevany, muzikály, ... Nemáš toho všeho plné kecky? Jak dobíjíš baterky?
Fakt. Mám toho opravdu úplně, úplně plné kecky, připadám si trochu jako v závalu. Hrozně se ale těším, že budeme mít v září jen dva koncerty, takže celé září více méně proflákám, nebudu brát telefony, doufám, že budu jezdit na kole a budu zevlovat s rodinou.

To byl tvůj nápad zastoupit v Synech výčepu Sahulu? Je to gentlemanské gesto, který by každý neudělal. Čím pro tebe tenhle rozporuplný člověk vlastně v životě byl - kámoš?
Jo, byl to můj nápad - chtěl jsem pomoct. Bojím se kategorie kamarád. Já mám přátele svým způsobem pojatý jako souputníky. Třeba kapitán Jirka, Mafuna, Magor se blížej tý kategorii kamarádů, ale Sahula to rozhodně nebyl. Hrozně mě ale nastartoval a obohatil. Kdysi jsme spolu hráli v Dementní skupině s Jiřím Srncem (synem Emy Srncové).Tehdy jsme na inzerát přibrali Sahulu. Kytarista se znalostí rocku, jazzu hledá angažmá v mladé skupině, stálo na vývěsním papírku. Srnec ho oslovil a tak přišel tenhle blázen, který nás díky svým bláznivinám nastartoval a posunul dál. Zrovna dneska jsme snídali s Rosťou Cermanem, který s ním taky prožil své. Hodinu a půl v kuse jsme jeli historky se Sahulou. Co říct - smutný konec. Já jsem si dokonce říkal, jestli jsem ten jeho konec nevyčaroval. Na podzim mě totiž tak strašně sral a taky všechny lidi kolem. Všichni si stěžovali, jakej že je mizera. Co komu kde zase vyvedl. Tak jednou v hospodě někdo z prdele řekl: Co kdybychom se složili, někoho najali, aby ho zabil... HA, HA, HA, smáli se tehdy všichni dobrému nesmyslnému fórku a nikdo netušil, že se to za pár měsíců fakt stane. (Fanánek smutně krčí rameny). Já jsme ho znal strašně dlouho, takže mě v posledních letech ničím nedokázal napálit. Ale noví lidi, kterým něco nalhal, ho fakt rádi neměli. Co říci závěrem? Jak žil, tak i umřel.

A co Jevany? Jak berou čůrací pauzu a písničky ze sólovky skalní fanoušci Sester?
Před čtyřmi lety jsem byl za Rosťou Cermanem v Litoměřicích, hráli jsme golf a kecali. Tak jsem se mu svěřil, že se mi hrozně líbí Black Eyed Peas, a jestli bychom nespáchali něco takového. Během krátké doby mi dodal čtyři věci. Rumcajse, Jevany... Pak přišly muzikály, jiné úkoly. V dalším roce jsme udělali další tři věci. A loni jsem si řekl, že je nejideálnější doba na desku, když Sestry nic nevydávají, tak jsme dodělali posledních šest písní a vydali Jevany. Já jsem jel texty, Michal Šenbauer a Rosťa Cerman dodělávali muziku a v naprosté harmonii a pohodičce jsme udělali výbornou desku, za kterou si stojím.

Měl jsi trému, když jsi to poprvé pustil ven? Přece jenom tě všichni znají z Hagen Badenu, Tří Sester, a čekají od tebe něco podobného, ale tohle je trochu jiná odnož muziky.
Jasně že jsem měl trému. Teda pocity podobné trémě, který mám před každým koncertem i po těch třiadvaceti letech se Sestrami. Vždycky si říkám, už aby to začalo, už aby to začalo... Vždycky jsem koženej, nesvůj, celej se klepu, nechci si povídat - proto taky říkám, že rozhovory a všechno ostatní až po koncertě. Jakmile si totiž stoupnu za mikrofon, uvidím ty lidi, všechno ze mě spadne a jsem v pohodě.

Co ti jde líp - texty k muzikálům, nebo do kapely?
Ono to má všechno svoje. Muzikál je v pohodě, to je dlouhej příběh, můžeš textovat hlouběji a trochu jinak než u Sester, kde písnička skončí po třech minutách. Miluji „michalodavidovský“ balady, jsem romantik… A věci, který mě nebavily nebo nad kterýma jsem se trápil, jsme už vyeliminoval a nedělám je.

Například?
Texty pro neznámé zpěvačky a zpěváky.

Texty tě nejčastěji napadají kde?
Skoro pořád, ale píšu je až ráno. Nepíšu si na papírky, nemám diktafon. V klidu nad tím, co mě napadne, popřemejšlím a jako krokodýl v tlamě si to přežvejkám v hlavě. Když nekoncertujeme, chodím spát kolem desátý a ráno se samovolně vzbudím o půl šestý. Děti spěj, psy vyženu ven, uvařím si čaj a sednu si a o půl osmý mám hotovo.

Vy máte s paní Kolombovou hafany? (říká se jí tak, protože s Fanánkem na veřejnost nechodí a nikdo ji tedy nezná, pozn. redakce)
No jo, moje žena má dva ridžbeky. Před pěti lety, když jsme si pořídili prvního, jsem řekl: Ty seš panička a já strejda, čímž jsem naznačil, že se budu držet vpovzdálí. (smích) Před rokem si pořídila ještě Růženu, aby byli smečka. A ta mě teda ze začátku pěkně štvala! Přijdu unavenej, chci trochu klidu a ta naše zvířena zrovna na just nee. Papoušek huláká a psi se můžou zbláznit. Ten starší se mi klidí z cesty, protože moc dobře ví, že jsem nevyzpytatelnej, ale Růžena NE! Pořád mě ňuftá, otravuje. A mě vždycky nakonec nezbyde nic jinýho než hladit a hladit.

A manželce to nevadí, že stojí ve stínu, že ji vlastně nikdo nezná?
Myslím, že určitě ne, takhle je spokojená. Má přece doma to největší zlatíčko. (smích)

Půjdeš směrem Jevany dál? Nebáli se v kapele, že je nadobro opustíš?
To bylo od začátku s plnou podporou Sester. Prioritní jsou pro mě ony, uznávám svého kapelníka inženýra Magora. Ale v nahrávání některých písniček spolu nejsme úplně zajedno, tak jsem si chtěl vyloženě udělat něco podle sebe. Zalíbil se mi hip-hop, vložili jsme tam i nějaký jazzůvky a jiné zvláštnůstky.

Stíhals mezi fesťáky a koncerty obou kapel taky prázdninovat s rodinou?
Dovolenou trávím většinou se svou rodinou. Vždycky se chechtám, že jsem si je do života vylosoval, ale mám je hrozně rád, proto se starám, jak můžu. Máme čtyři děti. Jedna parta je stará (20 a 23) a druhá parta mrňousi (11 a 4). Konkrétně s tím nejmladším čtyřletým Matyášem je sranda jako blázen. Vypadá jako já, má stejně zahnutej nos, je stejně výmluvný a užívám si ho z plna hrdla. Díky tomu, že celé léto hrajeme, využívám každé chvíle, kdy třeba na dva dny vypadneme s rodinou na kola. Ale taky jsem si na tři dny vyjel na motorce s Matějem Homolou z Wohnoutů, Vencou Bláhou z Divokýho Billa a Rosťou Cermanem.

Kdo nestihl koncert v Buchlovicích, nemusí litovat. Společně s Divokým Billem se 6. listopadu vrátí na Novestu do Zlína. Vstupenky se prodávají ode dneška v Record Music v Uh. Hradišti.

autor: IVA TYMROVÁ
TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace