Tu bratia vždy sa stretať budú!

Tu bratia vždy sa stretať budú!
Foto: BM
Strání Společnost 02 / 06 / 2020

Hesla „Chci vidět babičku“, „Pusťte nás do školy“ zářila barevně na transparentech v rukou občanů a jejich dětí, kteří přišli podpořit happening za otevření hranic na hraniční přechod Strání-Květná - Moravské Lieskové, Šance. Na hranici se sešlo asi 60 lidí z obou stran.

„Chtěli jsme pouze vyjádřit názor, že nám to není fuk. Že nám naše rodiny i kamarádi těsně za hranicí chybí a že na nás v Praze ani v Bratislavě vlády nemyslí.

Nebylo by od věci zřídit - jako tomu bývalo dříve - volný příhraniční styk. Třeba jen do deseti kilometrů od hranice. Ne to takto neprodyšně uzavřít. Někteří jsou proti své vůli nuceni obnovovat „pašerácké“ stezky a chodníčky,“ upozorňuje Barbora Macková ze Strání.
Iniciátorem happeningu byl Petr Tanner, bydlící na výše zmiňované chatě sto metrů od čáry, který se spojil s přáteli, sousedy a kamarády z obou stran hranice a téměř ze dne na den se na hranici sešli.

„Bylo to dojemné, můj syn Ondra chodí s jejich synkem Enzou do školky. Kluci se objímali, dva měsíce se neviděli, to bylo radosti!“ dodává Macková.

Jaké jsou příběhy sousedů z obou stran hranice?  
Elišce je 10, chodí do 4. třídy základní školy ve Strání. S rodiči žije sto metrů za hranicí, kde si na kopanicích spravili chatu po dědečkovi a nyní tam trvale bydlí. Bohužel nesmí překročit hranici zpět do Česka, i když zde mají trvalý pobyt, mají zde rodiče, děti školku, kroužky, lékaře, … Prostě těch 100 metrů je dělí od běžných a dříve dostupných věcí, které se ze dne na den staly nemožnými. Pokud by totiž oficiálně přešli, už by je zpět na Slovensko do jejich domu nepustili.

Další příběh vypráví pan Križan z Květné, má za hranicí zahradu a včely, taky je tam vdaná jejich dcera. Už dva měsíce se pouze schází na hranici, kde si předají věci, popovídají si a jde zas každý svým směrem. O "návštěvu" u včelek zkusil jednou oficiálně požádat, ale bylo to velmi nepříjemné vysvětlování. Proto se o včely i zahradu musí starat dcera s rodinou.

Paní Kozáková, která bydlí v části Moravského Lieskového, v Šancích, má zase děti, vnuky a velkou část rodiny ve Květné. Protože nevlastní automobil, byla zvyklá ve Květné nakupovat, chodit na poštu. Do Nového Mesta v době největší paniky nejezdil ani autobus a nejbližší obchod na slovenské straně měla tři kilometry. 

Pan učitel Bánovec z Dolného Srnieho, který i se svou manželkou na happening taky přijel, zase má dvacet metrů za hranicí - na české straně - zahrádku. Musel tam pokoutně přejít za budovou hranice, aby svou zasazenou zeleninu alespoň pozaléval. A protože manželé učí na ZUŠce ve Strání, je zde i problém pracovní. Do Strání je učit taky nebudou pouštět - Slováci by je prý i pustili, ale česká policie ne.

Účastníci si zazpívali Československou hymnu, pár lidí řeklo svůj názor nahlas. Policie - česká i slovenská - zůstala vůči akci netečná, jen pár lidí upozornila, ať si nasadí roušky.

„Věříme, že když jsme kdysi byli jedním státem a zastáváme heslo: „Tu bratia vždy sa stretať budú!“, že se naše společná hranice neotevře až mezi posledními. Zatím to tak vypadá,“ uzavírá Barbora Macková.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace