Slovo vlastenec se v dnešní době moc nenosí. V Uherském Brodě se k němu před pěti lety vrátili, pojali je do názvu spolku Uherskobrodští patrioti a naplnili jej novým programem navazujícím na místní kulturní a historické tradice. Ve spolku, kde se zhodnocovalo to dobré z odkazu dob minulých generací, kde se diskutovalo o archeologii, historii, folkloru, lidové tradici, výtvarném umění, místní kultuře, kde se připomínaly významné události i osobnosti města Brodu, v takovém spolku Oldřich Kopunec nemohl chybět. Neboť kulturní prostor nejen rodného města vyplňoval svou činorodostí již od mládí, kdy jej pohltil folklor, jmenovitě Olšava. V 70. letech patřil k výrazným tanečníkům, vždy ho bylo vidět i slyšet, stával v páru s tanečnicí zpravidla v první řadě, protože dokázal strhnout a jeho spontaneita byla přenosná, nakažlivá.
Všichni stárneme. Na Olinovi stárnutí nebylo patrné. Mohla za to částečně pleš, která se stala už v těch dávných letech součástí jeho figury i osobnosti. I díky ní během těch čtyřiceti let, co se známe, byl věkově „neproměnlivým“, ale také proto, jak se stále usmíval, oči do škvírek sevřené. A hlavně - nezestárnul zdroj energie v něm samotném. Když vcházel do společnosti, vždy se smál nebo aspoň usmíval, a stejně tomu bylo, když odcházel. Dobrá nálada se stávala náplní všech setkání, byť náhodných a letmých na folklorních festivalech a kulturních akcích, anebo pravidelných na výborových schůzích i výročních setkáních Klubu Štěpánů, mezi jehož organizátory patřil, mezi přáteli ve spolku Patriotů, na zkouškách a setkáních Oldšavy... Po všech kapsách měl vždy přehršle historek, humorných zážitků a vtipných glos, jimiž bavil i kriticky glosoval. Při tom vážné věci dovedl přetavit z dramatických poloh do humorného nadhledu. Nechodil nikdy nikam sám, vždy se ho pod paží držela kamarádka Sranda.
Před pár dny jí ho nečekaně přebrala Smrt. Jednou provždy, definitivně a navždycky. Stačil jí k tomu výstřel z revolveru. Tuhle holku, tak krutou a nesmyslnou, si Olin nezasloužil.
Zaplačme, kamarádi!