Sto třicet let organizované turistiky v Uherském Hradišti oslaví v sobotu 6. června místní Klub českých turistů velkou akcí v Parku Rochus. Na návštěvníky čekají tři turistické trasy různé náročnosti i odpolední společenský program s hudbou, oceněním členů a připomínkou bohaté historie odboru.

Předseda odboru Radomír Sípek ale vedle radosti z výročí otevřeně mluví i o stárnutí členské základny, nedostatku mladých lidí a obavách, aby turistická tradice jednou nezanikla. Přesto věří, že síla společných výšlapů, kamarádství a lásky k přírodě dokáže oslovit další generace.

Sto třicet let turistiky v Hradišti. Co z toho odkazu podle vás žije dodnes?

Myslím, že úplně všechno. Turistika je v Uherském Hradišti zakořeněná už 130 let a pořád tady žije. Já osobně znám hlavně posledních patnáct let, ale od starších turistů poslouchám příběhy lidí, kteří spolu chodí čtyřicet roků. Začínali jako třicátníci a dneska jim je sedmdesát. A pořád vyrážejí spolu. Ten odkaz je pořád stejný – kamarádství, pohyb a vztah k přírodě.

Kdybyste měl jednou větou vystihnout, co znamená KČT pro Hradiště?

Je to o kamarádství, sdružování lidí a lásce k přírodě.

Přesto říkáte, že turistika stárne…

To je pravda. Mladí lidé dnes nechtějí být tolik organizovaní. Přijdou na jednu vycházku, zjistí, že jdou se sedmdesátníky patnáct kilometrů, a už se nevrátí. Je mi to někdy líto, protože ta starší generace má neuvěřitelnou energii.

Kolik kilometrů dnes běžně zvládnou starší turisté?

Úplně v pohodě patnáct nebo šestnáct kilometrů. A někdy i víc. My chodíme Jeseníky, Krkonoše, byli jsme ve Slovenském ráji… skály, žebříky, lana. A oni to dají. Člověk někdy jen kouká.

Takže stereotyp o důchodcích v papučích úplně neplatí?

Vůbec. Máme mezi námi pana Práška z Kunovic, je mu přes osmdesát a po operaci kyčlí chodí v čele skupiny. Každý kopec vyběhne, žádnou skálu nevynechá. My mladší mu někdy můžeme jen závidět.

Proč jste oslavy 130 let umístili právě do Parku Rochus?

Chtěli jsme, aby to bylo opravdu hradišťské. A Park Rochus byl jasná volba. Dá se tam udělat trasa pro děti, rodiny i zkušené turisty. Navíc to místo má atmosféru.

Připravili jste několik tras…

Ano. Zakomponovali jsme do toho i tradiční Hradišťské chodníčky. Kratší pětikilometrová trasa je pro pohodáře a rodiny s dětmi, delší jedenáctikilometrová zase pro ty, kteří si chtějí projít okolí Rochusu.

Co by si lidé na trase rozhodně neměli nechat ujít?

Kapli svatého Rocha, rozhlednu Rovnina, Amfík Bukovinu nebo nedaleké rybníky. Chtěli jsme, aby si lidé prošli hlavně celé Hradiště a místa, která k němu patří.

Oslavy budou mnohem větší než běžná turistická akce…

Ano, bereme to jako velkou oslavu všeho, co se tady za těch 130 let vytvořilo. Bude hudba, country tancování, opékání špekáčků, program pro děti. Chceme, aby si to užily celé rodiny.

Je na vás cítit, že vám na tom opravdu záleží.

Přiznám se, že z toho mám trochu strach. Dali jsme do toho strašně moc energie a chtěl bych, aby si o tom lidé povídali ještě týden potom. Aby viděli, že turisté nejsou jen lidé s holemi, ale parta, která drží při sobě a umí si společně užít život.

Vy sám jste se předsedou KČT stal spíš z povinnosti?

Trochu ano. Ve výboru byli organizátoři, každý chtěl dělat akce, ale nikdo už nechtěl papírování, úřady, semináře nebo výroční zprávy. Nakonec mi řekli: buď to vezmeš, nebo to skončí.

A vy jste to vzal.

Protože mi přišlo jako nesmysl nechat něco takového zaniknout. Tahle tradice si zaslouží pokračovat.

Věříte, že oslavy přivedou nové členy?

Doufám v to. Ale nechci jen lidi, kteří zaplatí příspěvky. Potřebujeme mladší generaci, která se zapojí, pomůže s organizací, grafikou, psaním nebo propagací. Aby jednou měla turistika komu předat štafetu.